Akódžó danzecu

Vzhledem k tomu jak komplexní událost film zachycuje a kolik osudů popisuje nelze než nepochválit režiséra za to, jak si s takto nejednoduchou látkou poradil. Film nemá hluchého místa, už od počátku překvapuje skvěle napsanými, na dialogy velice bohatými scénami. Díky bravurní režii se divák ve velkém množstí postav vždy orientuje a film nikdy neztrácí tempo. Neměl jsem tušení o čem film je, a až v jeho průběhu mi došlo, že popisuje právě onu slavnou legendu o 47 roninech, jež se rozhodli pomstít svého pána. Tím více jsem se pak těšil na vrchol filmu, jež jen podtrhuje velikost tohoto filmu. Dramatickou atmosféru skvěle dokresluje hudební kulisa a musím dodat, že se jedná o dvě a půl hodiny trvající herecký koncert. (02.01.2012)

Ještě v témže roce, kdy natočil svou úspěšnou jidaigeki prvotinu Shogun`s Samurai (a která přinesla, ve své době skomírajícímu, žánru novou vlnu popularity), stihnul Kinji Fukasaku vyslat do světa také svou vynikající verzi slavného příběhu o 47 roninech (s téměř nezměněným hereckým ansámblem). Režisér svůj rukopis nezapře, byť se vzhledem k tématu drží spíše při zemi a prověřený, fenomenální příběh neničí nájezdy svého ega (což se při zpracovávání "velké" látky stává mnoha filmařům). Po dramatické stránce se rozhodně není za co stydět a byť v tomto jiné adaptace nijak zvlášt nepřevyšuje, disponuje tato několika příjemně silnými momenty (Fukasaku zvolil přístup, kdy než aby o každém aktérovi naťuknul povinné minimum, vybral si jen několik z nich, ale jejich dějové linky díky tomu dostaly tolik nedostatkový čas a prostor (pokud jde o 47 roninů, průměrná délka filmových adaptací osciluje kolem tří hodin). Všechna akce je samozřejmě koncentrována do finální řeže, akční prvky do té doby nestojí za zmínku - a právě tady samozřejmě zaexceluje hlavně Chiba, který finále náležitě "pocukruje". Plejáda špičkových herců je šťavnatou třešní na chutném, z tradičních surovin netradičně upečeném, dortu. Kromě zmíněných jsou to např. Tetsuro Tamba, Mikio Narita, Hiroki Matsukata, či metuzalémsky vyhlížející Yoshi Kato jako Horibe. (26.04.2010)

Opravdu rozsáhlá sága o dvou znepřátelených klanech kolem roku 1700 v Japonsku. Zřejmě se zakládá na skutečných událostech a Fukasaku ji rozehrává opravdu do nevídaně někdy až přemíru zdlouhavých scén. Některé se mi zdály až zcela zbytečné. Nejedná se o klasický samurajský akční film, k soubojům se film dostane až přesně po 120 minutách. Jinak se jedná o komorní drama, asi ne pro každého. Každopádně je film naprosto profesionálně natočen, zejména interiéry, exteriéry, kamera, prostředí atd. Vše na výtečnou. Sonny Chiba potěší svoji klasickou rolí nejlepšího samurajského bojovníka, jinak spíš ale působí jako guest star filmu. (24.11.2008)

Myslím si, že mimo americkej obludnosti som sa s príbehom o 47 roninoch nestretol. Aspoň teda nie s tým oficiálnym, čo sa hrdí aj názvom. Kindži Fukasaku natočil historický epos za ktorý by sa nemusel hanbiť Kobayashi ani Kurosawa. Obrovská komplexnosť a rôznorodé postavy, ktorých sa ústredný konflikt dotýka pôsobia uveriteľne a zaujímavo. Aspoň ja som naozaj preciťoval každú scénu naplno. Má to výborné tempo a to aj napriek tomu, že to má dve hodiny a štyridsať minút. Akčné scény na tú dobu vôbec nepôsobia smiešne. Je to skvelá súhra choreografie a kamery. Tá myšlienka, že štát a tí mocní aj tak nakoniec každého prečúrajú je aktuálna. Zároveň som rád, že sa v tých príbehoch o to každý pokúša. Štek Mifuneho poteší. (17.05.2021)

Příběh o 47 roninech je i v našich luzích a hájích známý poměrně slušně, tento film už zřejmě o mnoho méně. A to je podle mě docela škoda. Nepovažuji se sice za nijak velkého odborníka na dané story, nicméně z toho mála, co vím, se Akô-jô danzetsu drží historické předlohy poměrně věrně. Za velké plus považuji rovněž to, že i přes více než dvouhodinovou stopáž a místy velmi pozvolné tempo mě film ani chvíli nenudil - a to i když jsem dopředu věděl, jak to celé vlastně dopadne. Milovníci samurajské akce sice budou mírně zklamáni (pokud bych měl tento film porovnat např. s Kurosawovou tvorbou, tak je svým pojetím rozhodně blíže Ranu než Sanjurovi), nicméně pokud vytrvají do konce, tak závěrečná půlhodinka jim bude více než sladkou odměnou, jelikož Sonny Chiba - a nejen on - se zde předvede v tom nejlepším možném světle. Snad jen trochu zamrzí, že zde s katanou v ruce nezaexhibuje i maestro Mifune (ups, spoiler...). Jsem zvědavy na srovnání Akô-jô danzetsu s chystaným 47 Ronin (nebo se jej spíše upřímně děsím...). (23.07.2013)