Reklama

Reklama

Drama z druhé světové války líčí hrdinské činy pařížského gangu Manouchian – skupiny židovských přistěhovalců, kteří v rámci francouzského odboje bojovali proti nacistickým okupantům a riskovali své životy ve snaze o osvobození. Paříž okupují Němci. Básník Missak Manouchian se stal vůdcem skupiny mladých rebelů – Židů, Maďarů, Poláků, Rumunů, Španělů, Italů a Arménců – která bojovala za osvobození Francie, jež tolik milují. Riskovali své životy a stali se z nich hrdinové. Tito cizinečtí partyzáni svými útoky značně sužovali nacisty a jejich kolaboranty. Francouzská policie začala šílet, neustále zvyšovala počet policistů na obchůzkách, zadržovala všechny možné podezřelé, vydírala je a mučila a především podporovala anonymní udání. Dvacet dva mužů a jedna žena bylo v únoru 1944 odsouzeno k trestu smrti. Propagandistická kampaň je označila za Armádu kriminálníků a jejich tváře na fotografiích s červeným pozadím byly vyvěšeny po celé Francii. Z těchto přistěhovalců, kteří zemřeli pro francouzský národ, se staly legendy. Tento film vypráví jejch dojemný a tragický příběh. (HBO Europe)

(více)

Recenze (23)

Kakho-oto 

všechny recenze uživatele

Většina filmů o protinacistickém odboji, které jsem viděl, je lepší i akčnější než Armáda zločinu. Ano, hodně příslušníků protinacistického odboje ve Francii patřilo k cizincům, avšak většina odbojářů měla samozřejmě francouzskou národnost, což z tohoto filmu není patrné. Ve Francii, respektive v obou jejích částech (okupované a vichistické, od podzimu 1942 rovněž okupované), byla poměrně silná kolaborace i odboj, jenž byl efektivně podporován z Velké Británie, v čemž hrála roli menší vzdálenost a s tím spojené možnosti pro leteckou podporu odboje (okupované Polsko nebo protektorát to měly v tomto ohledu mnohem horší). Mimochodem film vůbec neuvádí, že z cizinců žijících ve Francii se protinacistického odboje poměrně ve velkém množství zúčastnili i zde žijící Češi a Slováci, např. komunista a španělský interbrigadista Osvald Závodský (popravený soudruhy v roce 1954) se v roce 1942 podílel na obzrojeném přepadení německých vojáků v restauračním zařízení v Paříži. Na rozdíl od několika komentujících nevidím důvod, proč bychom si měli sypat popel na hlavu a mít touhu natočit sebemrskačský film o cikánských táborech v Letech a Hodoníně u Kunštátu. Mně osobně bohatě stačí zcela neobjektivní a ahistorické filmy o násilí na Němcích - Habbermannův mlýn či Krajina ve stínu. Film o Letech/Hodoníně by dopadl tak nějak podobně. ()

Malarkey 

všechny recenze uživatele

V České republice je poslední dobou hitem kritizovat svůj národ v ohledu zachování se vůči člověku během 2. světové války. A ono ejhle. Pustilo se do tohoto sebemrskačství i jindy dost nacionalistická Francie. Tenhle film totiž ukázatl Francii z trošku jiné stránky, ze strany židovského odboje, který v Paříži pokoušel osud, až na něj doplatil. Rozhodně je to zajímavý film a má plno silných myšlenek. Hlavně tedy postavení Francie vůči Židům za 2. světové války. Nicméně film byl zpracovaný neuvěřitelně nudně a ta délka byla upřímně obrovským utrpením, což je neuvěřitelná škoda, protože takový námět by se měl vidět v celé Evropě, aby si všichni uvědomili, že jsme jenom lidé a tehdejší doba byla neuvěřitelně těžká, protože všechno souviselo se vším a jedna, i když jen nepatrná zmínka mohla způsobit smrt blízkého a tak dále. Škoda. Nápad ve filmu se mi líbil, být to kratší, tak to zkousnu a nekritizuju to tady tak. ()

Reklama

MartinezZ 

všechny recenze uživatele

26.3.2010 ~ Jak daleko jsou lidé ochotni zajít, aby mohli bojovat za své ideály, za to, co cítí, že je správné? Jak daleko jsou lidé ochotni bojovat za zem, která není tak úplně jejich? Ve Francii během druhé světové si mohli nechat o klidu a míru jen zdát. A tak se chopili možnosti jiní, "takyfrancouzi". ~ Pokud jste viděli 'Plamen a citron' bude vám ihned jasné, o co tu půjde. V tomhle filmu se seznamujeme s malou částí francouzského odboje. Ale seznamujeme se s ním trochu naruby. Snímek nám totiž ukazuje tu druhou tvář. Tvář, kdy se zbraně chopí Arméni, Poláci, Maďaři, Italové, Španělé i Francouzi a kdy je ukázáno, že se kolaborovalo a ne že ne. Francouzský film ukazující Francouzům, kdo že to byli Francouzi. ~ "Thomas Elek, zemřel pro Francii. Emeric Glasz, zemřel pro Francii. Maurice Fingercwajg, zemřel pro Francii. Missak Manouchian, zemřel pro Francii. Joseph Boczov, zemřel pro Francii. Olga Bancicová, zemřela pro Francii. Jonas Geduldig, zemřel pro Francii. Léon Goldberg, zemřel pro Francii." ~ Setkáváme se tak s několika rozdílnými rodinami a postavami a jejich údělem i důvody, proč a jak jsou ochotni bojovat proti německé roztahovačnosti. Problémem této "Armády zločinu", jak je Němci pojmenovali, jsou právě Francouzi. Ti, kteří kolaborovali či byli donuceni kolaborovat. A také vnitřní boj se sebou samými o to, zda je odplata a zabíjení tím jediným správným řešením. ~ "Szlama Grzywacz, zemřel pro Francii. Stanislas Kubacki, zemřel pro Francii. Marcel Rayman, zemřel pro Francii. Willy Szapiro, zemřel pro Francii. Wolf Wasjbrot, zemřel pro Francii. Robert Witchitz, zemřel pro Francii. Roger Rouxel, zemřel pro Francii. Arpente Avitian, zemřel pro Francii." ~ Film líčí útrapy a strasti, duševní pohnutky, mezilidské vztahy, tehdejší dobu a dělá to tak do hloubky, že nudí. Bohužel. V první třetině se neděje prakticky skoro nic, vyjma nástinů příběhu, ve druhé třetině jsme svědky několika chrabrých partyzánských činů, u kterých si dnes, 60 let po válce v pohodlí křesla u televize pomyslíte, zda-li "TO" bylo takhle nutné, nu a poslední třetina vše završuje ani ne tak akcí jako spíše rozuzlením a zamyšlením nad tím, co to bylo za dobu.Žel Bohu, první třetina byla hodně uspávací a druhá dokázala probudit jen občas. Možná je to proto, že se mi do rukou těchhle filmů dostalo za poslední dobu nějak moc a nebo se mi to jen zdá. Ale v podstatě tu není nic, co by dokázalo nějak překvapit, něco, co byste nečekali. A tak tenhle film zůstane zvláštním francouzským zpytováním vlastní historie, ale ničím víc. Škoda. ~ "Georges Cloarec, zemřel pro Francii. Spartaco Fontano, zemřel pro Francii. Rino Della Negra, zemřel pro Francii. Cesare Luccarini, zemřel pro Francii. Alfonso Celebatano, zemřel pro Francii. Antonio Salvadori, zemřel pro Francii." ~ PS: Díky za to, že se na tohle mohu jen dívat a nebýt přímo v tom. ()

Enšpígl 

všechny recenze uživatele

Určitě tleskám frantíkům za schopnost dát si alespoň uměleckou facku za chování části národa ve 2sv. válce. Bohužel film je až příliš zkratkovitě vyprávěn a tak nemá šanci dostoupit k emocím, které by si tato látka zasloužila. Příběh je sledován v podstatě z jedné strany, odbojářské a já si myslím, že by rozhodně neuškodilo zaměřit pozornost taka na nácky a jejich rekaci na akce, které dělal Pařížský odboj, protože takhle na mně mělo příliš mnoho děr ve smyslu "jak to věděli". K filmu jsem schovívavý především díky látce a odvaze natočit takové téma, protože z filmařského hlediska je to slabší. ()

kinderman 

všechny recenze uživatele

Ta hodinová expozice je téměř k nepřežití, ačkoli chápu, že tvůrci potřebovali, aby divák ve druhé půlce filmu věděl, kdo je kdo. Ale jedno (vedle vykreslení francouzských vyšetřovatelů jako antisemitů, jejichž spolupráce s okupanty jde hodně nad rámec povinností) se Armádě zločinu upřít nedá: konečně někdo názorně ukázal, jak je Marxův Kapitál ve skutečnosti ohromně výbušná kniha... ()

Galerie (25)

Zajímavosti (2)

  • Filmovalo sa na autentických miestach vo francúzskej metropole Paríž. (MikaelSVK)
  • Ve filmu se objeví i pár vozů Volkswagen Schwimmwagen projíždějících Francií. Ty se začaly sériově vyrábět v roce 1942, ovšem od chlapců prodávajících noviny u Eiffelovy věže se dovídáme, že Německo zrovna zaútočilo na Rusko, tudíž je 22. červen 1941. (bejkovec)

Reklama

Reklama