Reklama

Reklama

Luc Devreux a Andrew Scott jsou členové speciální vojenské jednotky „Univerzálních vojáků". Jako součásti přísně tajného vládního projektu, jehož cílem je stvoření dokonalého vojáka s neuvěřitelnou mrštností a mimořádnou silou, necítí bolest, nemají emoce, ani si nepamatují nic z dob, kdy byli normálními lidmi. Jsou těmi nejdokonalejšími bojovými stroji, dokud se nestane něco děsivého. Oběma se začnou vracet vzpomínky a vymknou se kontrole svých vojenských stvořitelů. (Bontonfilm)

(více)

Videa (1)

Trailer 1

Recenze (472)

Shadwell 

všechny recenze uživatele

V tomhle filmu je všechno - Hitchcock, Fincher, Umberto Eco, Proust i Čaroděj ze země Oz. ____ Univerzální voják staví hodně na paralelách – ať už na paralelách mezi událostmi odehrávajícími se v minulosti a současnosti, tak na paralelách mezi oběma unifikovanými vojáky, Lundgrenem a Van Dammem. Univerzální voják tím hodně připomíná osnovu Hitchcockova thrilleru Ani stín podezření o neteři a strýčkovi se stejným jménem Charlie, kteří spolu velmi sympatizují, ovšem jen do té doby, než se ukáže, jak jsou rozdílní, poněvadž strýček je uprchlým vrahem. Totéž probíhá zde, (-spoiler-) kde jsou oba vojáci příslušníci téhož protiteroristického komanda, ovšem s každou další minutou filmu se rozcházejí, až se rozejdou úplné, jak trefně stvrdí závěr, kde Lundgren prohodí „You're dead, soldier.“, na což Van Damme zareaguje: „No... I'm alive.“ a zabije Lundgrena podobně jako neteř svého strýce. Další unikátní paralelu vytváří Univerzální voják mezi začátkem ve Vietnamu a koncem na farmě, který Vietnam dosti věrně imituje (deštěm, blátem, opakováním motivu se zajatci, granátem ap.). Máme tu vlastně klasické schéma ABA, jinak řečeno noční Vietnam-prosluněná Nevada-noční Vietnam, což je schéma obdobné tomu ze snímku Čaroděj ze země Oz, kde máme totéž: ponurý Kansas-snová země Oz-ponurý Kansas. Ještě by se snad dalo dodat, že poslední Dorotčina věta zní „Nejhezčí místo je domov.“, po němž se po celý film pídí i Van Damme. ____ Velmi zajímavým způsobem rozvíjí Univerzální voják i téma monstra, které se obrátí proti svým pánům, jinak řečeno univerzálních vojáků, které se vzepřou velitelům. Jednak tím film odkazuje k vyzbrojování různých Saddámů Husajnů nebo třeba božích bojovníků z Al-Káidy proti ateistické říši zla v Sovětském svazu, které pomáhali v 80. letech v Afghánistánu Američané vytvořit, ti se však obrátili na začátku 90. let proti nim podobně jako zdejší dva univerzální vojáci. Za druhé a hlavně tím film velmi zajímavým způsobem tematizuje hry s nenulovým součtem (slavné „vězňovo dilema" – vyhrát mohou oba, oba mohou ale i ztratit) a hry s nulovým součtem (šachy, poker – vyhraje buď jeden, nebo druhej). Konkrétně ve scéně rozhovoru mezi vojenským velitelem celé akce, plukovníkem Perrym, a doktorem Woodwardem nastane toto: doktor tvrdí, že „Tohle s těmi univerzálními vojáky nemůžeme utajit, mámě přece nějaké morální zásady, tohle musí na veřejnost. Nemyslím si, že bych tady měl zůstávat.“, což plukovník razantně odmítne s tím: „Myslel jsem, že jsi chytřejší, Woodwarde. Celý tenhle zatracený program je nelegální. To sis opravdu myslel, že by nám ti troubové v Pentagonu povolili regeneraci mrtvých vojáků, amerických vojáků? Jestli se tohle provalí, všichni jdeme do lochu. Řekl jsem to jasně?“ Plukovník zkrátka zastává hru s nenulovým součtem, čili nutnost kooperace, neboť když se loď potopí, dem ke dnu všichni, kdežto lapiduch trvá na nulovém součtu, zřejmě v domnění, že by po vyzrazení celé operace šel sedět vojenský team a on by byl volný, v čemž se samozřejmě mílí. A je celkem logické, že film dává za pravdu plukovníkovi, nakonec tohle je vojenský film, zde nejsme u Dr. House. ____ Univerzální voják je hlavně ale filmem o vzpomínkách, paměti a rozpomínání se. O ztraceném času. Také to neustále tematizuje – při hledání dezertéra osvěžuje Lundgren paměť pobudům u baru, novinářka zapomíná kouřit v kontrastu s rozpomínajícím se Van Dammem, lapiduchové vyplachují vojákům mozky, neustále se flashbackuje do Vietnamu atd. Nejklíčovější jsou ovšem oba hrdinové, Van Damme a Lundgren, kteří nápadně připomínají hlavní postavy z Ecových románů Tajemný plamen královny Loany a Pražský hřbitov. Van Damme odpovídá antikváři Yambovi z prvně jmenovaného románu, který přišel v důsledku mozkové mrtvice o tzv. autobiografickou paměť (vlastní život) a zůstala mu pouze paměť veřejná (encyklopedické údaje). Yambo věnuje nesmírně úsilí tomu, aby se z hloubi své amnézie dobral pravdy o vlastním životě a nakonec se mu to podobně jako Van Dammovi podaří. To záporák Lundgren, podobný padouchovi Simoninimu z Pražského hřbitova, podniká stejný pokus, avšak pravdou jeho života je jen systematicky budovaná lež – u Simoniniho všemožná falza a fiktivní konspirace, u Lundgrena neustálý boj proti rebelům a zrádcům. Zajímavé je také to, že Van Dammovi, kterému se dveře autobiografické paměti nakonec otevřou, se tyto dveře neotevřely na základě rozumu, nýbrž intuice a konkrétních událostí (třeba rukojmích v přehradě připomínajících Vietnamce), což nám připomíná repliku Prousta: „Snažit se přivolat minulost rozumem je marná námaha. Minulost je skryta mimo jeho moc a dosah v nějakém hmotném předmětu (v emoci, kterou v nás tento hmotný předmět vyvolává), o němž nemáme tušení. Záleží na náhodě, jestli se s tím předmětem, ještě než zemřeme, setkáme, či ne.“ Van Dammovi se to podařilo. Tyhle sestupy obou hrdinů do hlubin minulosti a jejich mysli odráží film i pojetím akčních scén, jelikož dvě z nich mají vertikální povahu – slaňování vojáků po přehradě a pád tahače ze skály dolů. Obě tyto scény jsou zajímavé i tím, jak nápadně se podobají – obě začínají horizontálně (přesun vojáků ve vodě k přehradě; honička tahače s autobusem), následuje vertikála (slaňování; pád kamionu ze skály) a opět horizontála (záchrana rukojmích uvnitř přehrady; únik Lundgrena z tahače). Opakuje se nám tím v prvním odstavci již zmíněné schéma ABA, jehož se film drží. ____ Univerzální voják zároveň ukazuje, v čem a proč selhaly Expendables. Když si oba filmy srovnám, tak Univerzální voják staví na vážným rámci (Vietnam, tajné vojenské operace za zády Pentagonu), do něhož umisťuje drobné vtípky (hláškující Lundgren, hledání neobvyklého a „tvrdého“ předmětu na Van Dammově těle), zatímco Expendables umísťují do zábavného půdorysu uvědomělých odkazů a postmoderních citací občasné seriozní scény a výstupy. Takhle to ale bohužel nikdy nefunguje, ostatně Fincher na otázky novinářů, jestli by si nechtěl někdy zkusit něco lehčího po všech těch temných thrillerech, odpovídá, že nechtěl, protože všechny jeho filmy jsou vlastně komedie, samozřejmě velmi černé. Velkým problémem Expendables byla i tuctová a nevýrazná burácející hudba Tylera dobrá tak maximálně na plašení ptáků. Hudba je ovšem u akčních filmů velmi důležitá. Když si vezmu pět svých nejoblíbenějších akčnáků z 90tek (Matrix, T2, Skála, Přepadení v Pacifiku, Univerzální voják) a z minulý dekády (Reloaded, TDK, Společenstvo Prstenu, druhý Bourne, druzí Piráti) a zamyslím se nad tím, co mají společného, zjišťuji, že to je geniální hudba. Bez geniální hudby dobrý akční film vzniknout nemůže. Christopher Franke tu odvedl hlavně během akce výtečnou orchestrální práci, která mi připomíná OST ke hře Jagged Alliance 2. Musím zmínit alespoň ty tympány během akce na přehradě dávající úvodu úžasný temný rytmus. Ta hudba, ani vehementní ani minimalistická, je vlastně přesná jako film, které je soudružný, ucelený, ve formálních vztazích nejsou žádné nesrovnalosti, žádný prvek není nadbytečný. Univerzální voják není ani dekadentně anarchistický jako Pyunův Cyborg nebo postmoderně laděný jako JVCD, nýbrž velmi precizně natočený a uměřený film, v němž nic neschází ani nepřebývá. Tyhle precizní filmy mě coby idealistu, přiznávám, vždycky fascinovaly a fascinují. Závěrem asi tolik, že i když jsem si vědom přehlíživosti a kritických soudů na účet Univerzálního vojáka, pokládám film za velevydařené dílo, přičemž největší zásluhu na tom má pochopitelně Emmerich. Kdybych byl režisér, nechtěl bych točit ani drahý blockbustery, ani ambiciozní festivalové kousky, nýbrž díla jako je toto. () (méně) (více)

monolog 

všechny recenze uživatele

Kdysi jsem četl jednu kritiku v Ikarii (může to být tak deset let zpátky) o filmu s Dolfiem Temný anděl a zároveň od stejnýho autora kritiku na VanDammovku Cyborg. Ten autor se tam potom rozepisoval o tom, že možná když příště dají dohromady nějakou SF zápletku, akčnost a lundgrena s Jeanem dohromady, třeba jim pak konečně vyjde pořádnej koktejl, kterej by mohli divákovi naservírovat. Ten autor to myslel v tom horším smyslu. Ale já si na jeho kritiku vzpomněl o pár let později, když jsem viděl Univerzálního vojáka. A musel jsem mu dát za pravdu, ovšem v tom lepším smyslu. Myslím, že je to druhý nejlepší film Jeana (po Timecopovi a třetí je dvojitý úder) a nejlepší film Lundgrena (s trochou odvahy a zavřenýma očima i u sousedů by se za jeho druhej nejlepší dal považovat Johny Mnemonic). Tady je přesně to vyvážení akce a rychlýho děje. A vsadím se, že na tom má velkou zásluhu i Emmerich, kterej se zatím ještě nenaučil příliš patosu a americkýmu hrdinství. Tenhle filmeček opravdu ujde, navíc když ani jeden z hlavních hrdinů zde nemusí ani předstírat, že hraje už jen proto, že vojáci nemají žádné city ani pocity. A hraní za ně oběhá Ally Walkerová. Takže dobrej film a rozhodně nezkažená šance na kvalitní znovurozjezd kariér, kterej se však nezdařil, i když z tohoto úspěchu oba pánové žijí a točí dodnes. ()

Reklama

Sawy 

všechny recenze uživatele

První půlhodina je nechtěně směšné, trapně vážné a nezajímavé béčko, které nejenže nebaví, ale skoro až vyloženě nudí. Od chvíle, kdy JCVD nasedne do auta a začne objevovat své staré já, začíná úplně jiný film. Film, který si dělá srandu sám ze sebe, který je místy skutečně vtipný, má sympatického hrdinu a cool záporáka a až do samotného závěru už neztratí tempo. Tak nevím. Za ten začátek slabé dvě, za zbytek pohodové čtyři, ty výsledné tři jsou strašně nicneříkající. Každopádně Emmerich vždycky věděl, jak natočit zábavný film. 70 % ()

Hellboy 

všechny recenze uživatele

Esence béčkovosti, dvě velké akční hvězdy konce 20. století, režíruje Roland Emmerich, spousta střílení a drsné hlášky před zlikvidováním protivníka - je tu vše. Scenárista napsal film, který ze všeho nejvíce připomíná mix Terminátora 1 a Robocopa, s trochou karate navíc. A jako proč ne. Ale víc než tři tomu dát stejně nemůžu, některé pasáže byly dost nudné. Poprvé jsem to viděl až v roce 2009, protože mi prostě fůra podobnejch filmů v dětství utekla a tak k nim teď nemám žádnej nostalgickej vztah (jako třeba k Žoldákovi s Kurtem Russelem). ()

nash. 

všechny recenze uživatele

Béčko to bylo tehdy a ještě větší béčko je to dnes. Na souboj dvou tehdejších akčních legend jsem se tehdy těšil, slušný rozjezd navnadil, protože akce na přehradě byla skvělá, nakonec však byl výsledek více méně zklamáním. Tak a nejinak už to ve mně zůstalo. Slabý scénář plný chyb, který nezachrání snaživá režie ani nezajímavý Van Damme. Jedinou výjimkou je Lundgren, takového psychopata jsem od něj nečekal a nutno dodat, že ho zvládl na výbornou. ()

Galerie (73)

Zajímavosti (29)

  • Natáčení probíhalo od 12. srpna 1991 do 30. října 1991 v Arizoně, Nevadě a v Kalifornii. (ČSFD)

Související novinky

Dvě smutné zprávy ze zahraničí

Dvě smutné zprávy ze zahraničí

11.12.2020

V noci na pátek v Lotyšsku nečekaně opustil filmový svět režisér a scenárista Kim Ki-duk. Podle dostupných informací populární a oceňovaný korejský tvůrce zemřel na komplikace spojené s nákazou… (více)

Gerard Butler poletí do vesmíru

Gerard Butler poletí do vesmíru

15.04.2014

U Warner. Bros teď frčí obří destrukce. Po květnovém setkání s novou Godzillou se na začátku srpna ocitneme V oku tornáda, nejspíš to ale bude jen předkrm k dalšímu katastrofickému velkofilmu, který… (více)

Kdo bude postradatelný?

Kdo bude postradatelný?

03.01.2011

Dolph Lundgren se rozpovídal o tom, kdo se možná připojí k přeživším členům Slyovy party v The Expendables 2. Stallone chce získat hlavně mladší generaci svalovců jako Vin Diesel a Dwayne Johnson,… (více)

Reklama

Reklama