Zběsilost

Kdo má rád samurajské filmy Akiry Kurosawy, neměl by vynechat ani Okamotovu Zběsilost. Jeho film není tolik poetický jako ty Kurosawovy a také je mnohem akčnější. Starý mistr, Kurosawa, si přeci jen více potrpěl na demonstrování samurajské udatnosti prostřednictvím psychologických postupů. Zde se však ukazuje že psychologie postav nemusí být v rozporu s akčním ražením filmu, ale scény soubojů naopak mohou charakterizovat povahy protagonistů úplně stejně jako dialogy. Pohyby očí, potící se čela, nervozita při šermířských utkáních řeknou více než dost. I zde je hlavní postava prokreslena dokonale a to i přesto, že má povětšinou zamyšlenou tvář bez výrazu a mlčí. Tatsuya Nakadai je v hlavní roli naprosto uvěřitelný a zkrátka úžasný. Vedlejší roli zde ztvárnil také můj nejoblíbenější herec Toshiro Mifune. Významnou složkou filmu je také hudba od Masaru Satoa, která dokonale doprovází Rjúnosukeho po jeho vraždící pouti, až ke konečné ztrátě příčetnosti. Při vražedném finál jsme pak svědky jednak spousty soubojů a zároveň totálního zešílení hlavního hrdiny. (16.10.2007)

70% Překvapil mě hodně komplexní rozvinutý příběh se spoustou dějových linek a odchylek, které postupně směřují k velkému vyvrcholení, které ovšem předčasně pochovává hodně netradiční, ale podle mě vynikající konec. Tatsuya Nakadai podle mě nezvládá obsáhnout zlo v duši Ryunusukeho a volba trochu charakternějšího herce by byla mnohem lepší, ale zas chápu - komu by se tahle role chtěla hrát. Mifune je naopak skvělý a scéna jeho souboje s bandou lotrů ve sněhové vánici je top. (08.01.2015)

Zatímco se Kurosawa ve svých filmech snaží co nejvíce vyzdvihnout samuraje a jejich udatnost, Okamoto se naopak snaží poukázat na jejich špatné vlastnosti a zneužívání moci. Nedá se tedy divit, že je nesnadné v něm nalézt osobu, se kterou by se dalo ztotožnit, když je hlavním "hrdinou" krvelačný zabiják. Zároveň jsou Okamotovy filmy mnohem akčnejší, což se snad nejvíce projeví v takřka desetiminutovém závěrečném masakru. Tatsuya Nakadai v roli šíleného a bezcitného zabijáka je nepřekonatelný. Nejsilnějším momentem bylo asi setkání Ryunosukeho (Nakadai) s Toranosukem (Mifune), u kterého se nedá nevzpomenout na velmi povedeného Yojimba. 8/10 (05.02.2008)

Azda najdémonickejší japonský historický opus. Veľkú zásluhu na tom má dokonalé stvárnenie stelesneného zla v podaní Tacuja Nakadaia. Film sa vyznačuje kvalitným spracovaním, výbornou psychologickou štúdiou človeka a hoci sa nedokáže ubrániť v strednej časti istej rozvláčnosti, určite si zaslúži pozornosť. (23.07.2019)

Démonický Nakadai, akčné scény, porovnanie s Kurosawom, "Meč je duší samuraje", bla bla bla. Pre mňa hlavne asi najnekonvenčnejší záver filmu, aký som zatiaľ videl. A nielen záver, scenár začína blbnúť už kúsok pred koncom. Na ten sa síce dobre pozerá, ale..., diváci ostanú čumieť s otvorenými ústami, pretože nevedia, čo si o tom myslieť (z ostatných komentárov je jasné, že nie som jediný). Škoda tej rozporuplnosti. _ Videné v rámci Challenge Tour 2015: 30 dní so svetovou kinematografiou. (12.04.2015)