Adam

Rádoby hlubokomyslná polokomedie o tom, jak je život pes a jak je super se zalovískovat a co z toho může být za průšvihy (které už jsou super o něco, o dost, míň). Až nápadně podobné skvělému 500 Days of Summer, jenže bez Zooey Deschanel a sarkastických poznámek a životních pravd. Chápu, že je poněkud náročné pracovat s emocemi, když má vaše hlavní postava aspergera, ale režisér se aspoň mohl rozhodnout, jestli z toho chce mít komedii nebo drama. Zkusil smíchat obojí a doufal, že to vyjde, vždyť život je hořkosladký, no ne? Navíc mi přijde, že obsazovat do rolí asociálních bloudů herce, co by mohli na obálku lifestylových časopisů, je tak trochu výsměch všem těm upgradům, co člověk ráno zkouší před zrcadlem...nebylo by to poprvé, kdy bluma vypadá jako zakázané ovoce. (10.07.2013)

Tak trochu netypická love story o vztahu, který už od pohledu prostě nemůže fungovat. Anebo může? Melancholické nezávisláky mám dost rád, ale tady mi tak trochu vadila ta linie s Gallagherem, která mi přišla hodně násilně šroubovaná. Ten film by byl silný(ější i) bez ní....Každopádně velké plus za Rose Byrne z Damages a ten konec, který mi dost sedl. 6.5/10 (13.02.2010)

Že trpí Aspergerovým syndromem jakýsi Adam, no prosím. Ale proč, proboha, jeho Aspergerovým syndromem musí trpět i stejnojmenný film, mi již jasné není. Skutečnost, že jeho Aspergerovým syndromem musí trpět Subjektiv, je skutečně k uzoufání. Už bez syndromu je Adam přeslazená kýčovitá vyprávěnka, která si však byla tak moc vědoma své nicotnosti, že se rozhodla: "A já budu něčím zvláštní." Zkoumajíc wikipedii zklamaně prohlásila: "Aj, aj, autismus už je pasé - Rain Man, Malaton..." Ale vyprávěnka to nevzdala a proklikala všechny odkazy od autismu směřující, Aspergera nevyjímaje. Spolykala to, natrávila a na diváka vyvrhla, ve vysvětlovacích chvílích i s encyklopedickou dikcí (žel informační hodnota trochu degradovala). A tak teď i Subjektiv ví, že musí být tolerantní, až se zamiluje do dívenky, která tuhle nemoc má, protože je to moc, moc citlivá bytůstka - miluje třebas hvězdičky, mývaly a mě. Jenom neví, jestli jsou citliví lidé hollywoodští filmaři. (08.03.2010)

Když jsem nad tím filmem přemýšlel, ta holka si sama vcelku rychle podepsala ortel. A to stačilo skutečně málo. Aneb film o lidech, kteří k sobě patřili od A do Z aniž by si to uvědomovali a také velice příjemná romantická komedie s výborným Hughem Dancym, o kterém jsem předtím jak jsem živ neslyšel a nádherné Rose Byrne, o které už patrně budu slýchávat čím dál častěji :-) (12.09.2011)

Na první pohled je Adam sympatický mladý muž. Už ale na ten druhý - a zvláště pokud si s ním promluvíte, zjistíte, že s ním není úplně vše v pořádku. To zjišťuje i jeho nová sousedka Beth. Adam trpí zvláštní poruchou sociálního vnímání, Aspergerovým syndromem. Beth ale cítí, že přesto všechno by mohl Adam být tím pravým pro její život, pokud se jí podaří se s Adamovým chování vyrovnat... Je mi naprosto jasné, že se autoři tohoto filmu snažili ze zajímavého tématu vytřískat co se dalo. Ono - dnes už se obyčejné romantické filmy prostě točit nedají - to zde musí vždy buď někdo umřít, nebo trpět nějakou chorobou - ať už psychickou nebo fyzickou. A do tohoto schématu dokonale zapadá i Adam - mladý muž postižený mírnou variantou autismu, a mladá slečna, která si myslí, že jej svojí láskou "napraví". Na druhé straně se ani tento film nedá úplně strhat, a to hlavně kvůli hereckému výkonu Hugha Dancyho, jemuž jsem věřil naprosto každé slovo, stejně tak i Rose Byrne, která k němu skvěle zapadla. Trochu mi na filmu vadila příběhová linie s Bethiným otcem, ale to už bych chtěl asi moc.. (03.11.2011)