Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Ve zkaženém režimu je spravedlnost slepá jen pro někoho... Doba uvolnění v Československu šedesátých let, obzvláště pak zrušení cenzury v roce 1968, hrála ve prospěch otevírání nespravedlivých soudních procesů let padesátých. Toto citlivé společenské téma se v oné době nevyhnulo zpracování ani ve filmových příbězích. Jedním z nich byl slovenský televizní film z roku 1968 Koniec a začiatok režiséra Igora Ciela podle hry Romana Kaliského. Ten vrhá diváka do soudního přelíčení, kde na lavici obžalovaných sedí redaktor Marcus (D. Michaelli), který uveřejnil článek o profesoru Blochovi (J. Kroner) – odsouzeném v roce 1959 z politických důvodů. Článek se mu nejprve nedařilo v domácím tisku zveřejnit, a tak se poté rozhodl pro vydání ve Francii. Reakce na sebe nenechala dlouho čekat a byl brzy nařčen z protistátní činnosti, hanobení ústavy a porušení tiskového zákona. Nelítostný státní zástupce (K. Machata) však pro obžalobu vybírá pouze ty části, kde si dovoluje osočovat režim z pokrytectví. Marcus si je vědom, že porušil zákon, ale jak sám prohlašuje, vinný si nepřipadá. Rozehrává se tak soudní bitva, v níž se misky vah překlápějí z jedné strany na druhou… (Česká televize)

(více)

Recenze (33)

majo25 

všechny recenze uživatele

Zrkadlo vtedajšej česko-slovenskej spoločnosti, ktoré nesie jasný, a dá sa povedať, že aj silný odkaz. Príbeh je síce zasadený do cudzej, bližšie nemenovanej krajiny (zahraničné, hlavne teda západoeurópske a americké automobily, viacprúdové diaľnice, palmy atď), ale snáď každému divákovi musí byť jasné, akému štátu a sčasti i štátnemu zriadeniu nastavujú tvorcovia reflexiu. Mnoho hviezdnych hercov obstaráva (na televízny film) vysoký punc i kvalitu. Má však aj svoje negatíva, tým hlavným je slabšia vieryhodnosť postáv, dialógov a tiež ich emotívnosť pri súdnom pojednávaní, kde by sa viac hodila (jednoduchá) formálnosť. Tiež sa mi zdala pointa príbehu - na spamäť naučený inkriminovaný článok prednesený ako posledné slovo na súde - príliš jednoduchá. ()

topi 

všechny recenze uživatele

"Jednoho človeka oslobodíte a druhého uvazníte...kedy sa toto skončí, kedy sa toto skončí..." Tohle je klasický příklad filmu, který se natáčel během pražského jara, kdy tály ledy a cenzura nebyla. Samozřejmě ihned po nástupu normalizace byl snímek uklizen do trezoru. Není se vůbec čemu divit, tohle špičkové drama, které se téměř celé odehrává v soudní síni má v sobě mnohem více, než obyčejný soudní spor. Obsazení je parádní, kamera stále něčím překvapuje a hudba v určitých vstupech perfektně válcuje. Vůbec jsem o tomto televizním filmu neměl ponětí a děkuji Čt Art, že tenhle klenot vylovila z archívu. ()

Reklama

slunicko2 

všechny recenze uživatele

Malá reminiscence roku 1968. 1) Ve své době průlomový, dnes již poněkud vyšeptalý snímek je takový, jaký od filmu z roku 1968 na téma politický režim očekáváme._____ 2) Zaujaly mě termíny soudního projednávání. Ve čtvrtek se obnoví rehabilitační řízení a hned následující pondělí, tedy za 3 pracovní dny, je řízení ukončené?_____ 3) S křížkem po funuse, nicméně přesto bych rád připomněl tvůrcům, že jméno francouzského časopisu Echo du monde (Ohlas světa) se vyslovuje -eko dy mond (nosovkové n)-, což by snad vědec, který si v něm čte, mohl vědět._____ 4) V něčem je však film aktuální i dnes. Jedna nespravodlivosť sa končí, druhá začína. Kedy to prestane? ()

evapetra 

všechny recenze uživatele

I když se pravda dostane ke slovu, nemusí to ještě znamenat vítězství spravedlnosti. 26. června 1968 zrušilo Národní shromáždění cenzuru v československých sdělovacích prostředcích. O dva měsíce později jsme tu měli sovětské a další spřátelené tanky. Díky alespoň tomuto krátkému období, počítajíc v to i nějaký ten čas předtím a potom, mohly u nás vznikat takového filmové skvosty. Dobře, že nebyly zničeny a mohly pak po vytažení z trezoru opět promlouvat .Bohužel však toto emotivní soudní drama, ač obsazené výbornými slovenskými herci, zůstává zapomenuto a dosud našlo jen velmi málo diváků. ()

sportovec 

všechny recenze uživatele

Slovenským přátelům můžeme tento šperk jen závidět. Na minimální ploše s maximálním účinkem a opravdu špičkovým hereckým obsazením v čase Pražského jara bylo nejen o komunistickém, ale každém nedemokratickém systému nadčasově řečeno vše. Nemohu se ubránit konstatování, že právě tato klasická díla tvoří vrchol nejen československé, ale minimálně evropské dramatické tvorby. ()

Galerie (2)

Reklama

Reklama

Časové pásmo bylo změněno