Zabriskie Point

Překrásné vizuálně, nádherné hudebně. Moc příjemný film, který vypovídá o duchu a tužbách své doby, o nezávislosti na konzumním světě, o státním násilí, naivních ideálech nové doby a fascinaci ničením. Rozhodně ne naivní - spíše symbolické a symptomatické. V žádném případě agitka - spíše upřímné vyznání. Zajímavá role Roda Taylora, dechberoucí a perfekcionistická kamera, naprosto bombastický závěr a jestli se ještě dnes najde někdo, kdo žije ideály volného života a lásky - film mu musí promluvit z duše. (16.09.2005)

Hippies vnímám jako silný fenomén své doby, o kterém si je zajímavého cosi přečíst, vědět o něm a možná se podívat i na pár filmů s tímto tématem, ale nestotožňuji se s tímto kultem natolik, aby mě oslovila tak omšele zpracována hippie agitka. Začátek o studentských bouřích na univerzitě sliboval hodně zajímavý film, ale zase se mi přihodilo to, co u jiných Antonioniho filmech (Noc či Povolání reportér), že mě nadchlo a navnadilo několik scén ze začátku, ale čím to déle trvalo, tím více jsem vnímal jen typickou Antonioniho nudu plnou prázdnoty. Můj menší problém, pokud jde o osobní přínos, spočívá i v tom, že snad vše, co bych na Zabriskie Point vyzdvihl z obsažených motivů, jsem viděl zpracované mnohem atraktivněji v jiných filmech z úplně stejné doby: pohled na revoltující mládež v éře hippies v Taking off, romance uprostřed pouště během útěku a trampot s letadlem ve Vzali nohy na ramena, střet mládence na svobodné jízdě s drsným zákrokem policie ve Vanishing Point... V krásně nasnímaných exteriérech velkoměsta i exotické přírody se odehrává podivný milostný vztah, z něhož na mě nesálaly žádné emoce a nezasáhl mě ani kýžený tragický moment. V závěru s přeplácenými výjevy jsem až váhal, zda chápu správně, co mi chce Antonioni v souznění s ideologií hippies říci a díky Veseckého komentáři jsem si to potvrdil, ale... nemohu si pomoct, přijde mi to až jednostranně vyhrocené. Vážně představují hotely v oblasti přírodních rezervací až takové zlo, že je potřeba rozpoutat na čas exploze s daleko horšími následky? Jestli chtěl Antonioni v závěrených sekvencích podat zároveň i kritiku podobného jednání, tak se mu to z mého pohledu moc nepovedlo. Film na mě spíše než umělecký klenot působil jako dobová kuriozita, která utkví v paměti nejvíc díky scénám hromadného sexu hippíků v pouštním bahnu. [50%] (17.11.2022)

Už před více jak čtyřiceti lety si legendární režisér Michelangelo Antonioni všiml, že současná společnost je pohlcována konzumem. Jaké by to bylo, kdyby se jedinec odtrhnul od konzumní společnosti? Ne zrovna v tom smyslu, že by se stal rebelem nebo šel někam demonstrovat za lepší budoucnost Země. Ne, co kdyby si zvolil cestu, kdy si prostě bude dělat, co bude chtít, ale s tím, že nechce nikomu ubližovat. Dobře, možná ukradne letadlo, ale ne proto, aby kradl, ale proto, aby létal. Film má tři zásadní momenty - alespoň dle mého. Tím prvním je scéna ve vězení, kde chce Mark vyplatit svého kamaráda, ale proto, že je moc snaživý, je preventivně zatčen. Mladý člověk na přelomu 70. let, jako kdyby se rovnal něčemu nepřirozenému, co společnosti může jen ublížit. Útěk od takového zacházení se jeví jako naprosto pochopitelný. Druhým momentem je skupinový sex v Zabriskie Pointu, kde se mladí lidé milují, protože prostě mohou. Je to ukázka jejich volnosti, jejich nespoutanosti. Jenže je to pořád jen útěk. To, co chtějí, mohou dělat jenom v zemi nikoho. Třetím momentem je pak finále - exploze domu, který představuje onen nenáviděný konzum. Jako kdyby zde Antonioni říkal, že pokud chce člověk dosáhnout toho svého, lze to učinit pouze cestou destrukce. Jinak není změna možná. Útěk zůstane útěkem, pokud se starý pořádek nezmění. Dokud k tomu nedojde, vše bude stejné. Jenže cena takového rozhodnutí bývá vysoká jako v tomto případě. Film skvěle podtrhuje puntičkářsky vybraná hudba. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2012/08/parmeni-krysy-z-temnot-mi-4-blazniva.html (26.02.2013)

Jsem rád, že po pozérské tetralogii o odcizení se Antonio vydal zásadně jinam. Zvětšenina a ještě víc Zabriskie Point jsou ideální pro režiséra s jeho sklony k zobrazování jednoduché emoce z tolika úhlů znova a znova, až se omrzí. (Zde se z mnoha úhlů sleduje exploze - mnohem lepší.) Tady našel Antonioniho styl konečně svůj smysl a uplatnění. 4 a 1/2. (29.11.2012)

Nevím, jestli to je způsobeno tím, že mi byl film doporučen pro jeho myšlenku a symbolismus a měla jsem od něj moc velké očekávání, ale po dlouhé době to bylo něco, co jsem ani nedokázala dokoukat. Hrozně mě rozčilovala stupidní mentalita postav - každý z nich jako by patřil k té hloupé americké složce, která si hraje na intelektuály a přitom má v hlavě jen a jen násilí, které se vždy snaží svést na někoho jiného. Navíc mě hrozně znechutila povaha hlavního hrdiny. Kdo by čekal, že se z muže, který je zprvu celkem pohledný, může vyklubat tak nechutná postava, které máte chuť zakroutit krkem? Věřím, že ve snímku je ukryta spousta dobrých myšlenek, ale v něčem takovém je jednoduše ani nemám chuť hledat. (30.09.2012)