Vzpoura

Toshiro Mifune je ztělesněním slov důstojnost a čest. To není herec, to je prostě opravdovej samuraj. Vzpoura je psychologický samurajský film, natočen minimalisticky, ale o to působivěji. Velice silně na mě zapůsobila scéna duelu mezi Toshiro Mifunem a jeho přítelem, samurajem, co střežil hranici. Do smíchu vám rozhodně nebude. (05.12.2007)

Další z vynikajících filmů pana Kobajašiho. Poutavý, silný a působivý ve svém zobrazení i ve svém sdělení. Atraktivní ve svém zasazení do romantického prostředí dávných samurajských časů. Vznešenost, morálka, obřadní pravidla etikety, podřízenost a vyžadovaná poslušnost. Ale i v takovýchto přísných podmínkách hierarchie stačí jedna pověstná kapka, aby pohár trpělivosti s pokryteckým a amorálním představitelem moci přetekl. A začíná boj proti zavedeným pořádkům, proti zneužívání moci, za sebeúctu, sebeurčení a vlastní čest. Donkichotský boj vážně naruší i zdánlivou rodinnou soudržnost a jedinec musí vynaložit veškeré své fyzické i morální síly, aby obhájil svůj malý životní prostor. V tomto boji exceluje samuraj ve výslužbě Isaburo Sasahara (vynikající Toširo Mifune), kterého nevyvede z míry sebevíce bezvýchodná situace. Z dalších rolí se musí zmínit Isaburův syn Jogora (Takeši Kato), zapuzená konkubína Iči (Jóko Cukasa), Isaburova panovačná manželka Suga (Mičiko Otsuka), bojacný Isaburův syn Bunzo (Tacujoši Ehara), velký pán Masakata Macudaira (Tacuo Macumura), mocní Šobei Cučija (Isao Jamagata) a Geki Takahaši (Šigeru Kójama). A zajímavý Isaburův přítel Tatewaki Asano (Tacuja Nakadai) se svojí nevděčně schizofrenní úlohou v příběhu. Úchvatný a nezapomenutelný příběh o boji jednotlivce proti bezpráví, nespravedlnosti a amorální autoritě moci a jejího zneužívání. O cestě svědomí. (07.04.2014)

Nevidel som veľa samurajských filmov. Tento Kobajašiho film ma pár dní po opakovanom zhliadnutí  jeho špičkového Harakiri príliš nenadchol. Bolo zrejmé, že súhlas starnúceho samuraja s prijatím ženy zavrhnutej pánom klanu pre svojho syna je posledným súhlasom, v ktorom poslušnosť prekoná samurajskú česť. Takže keď si po zmene podmienok pán klanu vyžiada ženu späť, rozpúta sa konflikt. Som zvyknutý prekonávať iné tempo deja, iné výrazové prostriedky a všetky ďalšie odlišnosti japonských filmov. Ale záverečnú scénu filmu nie. Isaburo opakovane zasahovaný niekoľkými guľkami postupuje nezadržateľne vpred. Prednesie posolstvo svoje dcére a umiera. Ja to vnímam ako kombináciu úvodnej scény z Edwardsovho Večierku a hrdinskej scény z ľubovoľného sovietskeho filmu. (27.11.2022)

Ačkoliv již Mifune nebyl nejmladší, na jeho charismatu a hereckém umu se to ani trochu neprojevilo. Film má zpočátku trošku pomalejší tempo, ale to je dáno hlavně složitostí děje. Postupem času se však dění přiostřuje a do popředí se stále dostává samuraj Isaburo, v jehož roli vystupuje právě Toshiro Mifune. Kobayashi natočil drama, které není ani tak o prolévání krve a zabíjení, jakožto spíše o lidství, hrdinství a cti. 9/10 (30.01.2008)

Až dosud by mou polochorou mysl nenapadlo, že budu nějaký film definovat jako něco mezi antickou tragédií, tragickou romancí, klasickou samurajárnou se zábavnými souboji a zároveň k tomu tu příjemně komorní, tu dramaticky rozmáchle (nemyslím výpravou). Děj je možná až překvapivě univerzální, přitom stále pevně stojící na základech samurajského kodexu cti a s tím spojené poetiky, takové malé vzpourání proti vyšší šlechtě, která se chová sviňsky funguje i v téhle podobě, navíc když přisluhovači drze zdupou zenovou zahrádku, hanba jim. Naprosto geniální je gradující závěr, kde jsem se dočkal několika naprosto skvostných vrcholů, které jsem sledoval s dechem tak zatajeným, že by ho neodhalila ani spojená klikal Hercula Poirota se Soudcem Ti a radou Vacátkem navrch. Vzývejme Toširó Mifuneho, nechť jeho lesk nikdy nevybledne. (11.03.2014)