Karate Kid

Nikdy nepodceňujte dávání bundy na věšák, oblékání jí a zvedání jí ze země. Škoda, že kluk není tak o tři čtyři roky starší, hned by to vypadalo s tím jeho vztahem líp. Zbytečné scény; zbytečně dlouhé. Kdyby Jackie měl o šedivý vlas více a o bolestnou minulost méně, bylo by to mnohem lepší. Jinak standardní film o fér play, přátelství a uznání mezi "muži", zromantičtění Číny. Některé scény jsou moc cítit Amerikou - a to vadí, když je to v Číně... :-D Slabší 3*. (08.07.2010)

K tomuhle filmu jsem přistupoval se skepsí, protože mě kult původního Karate Kida nijak moc neoslovil. Stejně tak mladičký Jaden Smith a v poslední době i vyhaslý Jackie Chan mě docela odrazovali. Přesto se pro mne tato předělávka stala příjemným zjevením v jinak dost nudném blockbusterovém létě. Překvapil hlavně mladičký herec a jeho taťka si může spokojeně mnout ruce nad jeho talentem. Rušily pouze dvě věci - neskutečně otravná postava "vtipné" matky a "kapitalistická" Čína (ale třeba taková opravdu je). Zasloužené čtyři hvězdičky. (04.09.2010)

[imdb: 5.8/10] | me: KARATE kid s KUNG-FU černoškom Smithsom jr. Na prvý pohľad divoká kombinácia našťastie však vyvážená Jackiem. Tento remake neprináša nič nové, motív je jasný, spracovanie priame. Proste film o malom chlapcovi vo veľkej Číne a jeho Kung-fu ceste. Rozprávka plná poučení, klišé a prehnaného záveru. V celku sa na to ale pozerá OK,... neublíži, nevynikne. Dobrý motivátor pre zle deti :) (09.07.2010)

Hodně pomalý rozjezd a zdlouhavý film. Dá se říct dobrých 90 minut lehkého připravování a trénování na turnaj. Dalo se to zkrátit na 45 minut, protože v těch úsecích hrozně slabá místa a slabý děj. Zbylých 30 min., je třešnička na dortu a film dostává lepší náboj. Dokončení tréninků s Jackie Chanem a na závěr turnaj. Neříkám, že špatné, ale nepřesvědčil mě o svých kvalitách na lepší hodnocení... 6/10 = 60% (02.12.2010)

Na tomhle filmu je zajímavý to, že ačkoli je poněkud klišovitý a předvídatelný, přesto funguje, zejména co se týče vyvolávání různých emocí. Karate Kid je tudíž dobrým důkazem toho, proč u filmů nevadí opakování známých příběhů nebo schémat, protože klíčové jsou emoce. A je jedno, jak a čím je filmy navozují. Účel světí prostředky, jak se říká. Proto když se někdy tvrdí, že jde nějaký filmy proti konvencím, neznamená to ve skutečnosti, že jde proti očekávaným příběhovým schématům, ale že jde proti očekávaným emocím. Někteří lidé se dokonce dívají opakovaně na filmy proto, aby ovlivnili své vlastní emoce a posílili nebo změnili náladu, ve které se nacházejí. Faktem je, že Karate Kid nám tímhle důrazem na staré známé emoce na úkor nového příběhu říká možná něco o budoucnosti kinematografie, která do nás bude ládovat emoce přímo přes nějaké matrixovské kabely a příběh k tomu nebude vlastně vůbec zapotřebí. Film tuto myšlenku ukazuje na scéně s ženou a hadem. Zatímco Jaden Smith je toho názoru, že žena kopíruje pohyby hada, Jackie Chan mu vysvětlí, že je tomu obráceně, neboť had kopíruje pohyby ženy. Jaden Smith tudíž spadá ještě do dnešního světa, kde se musí filmaři podobně jako žena přizpůsobovat divákům, kdežto Jackie Chan nastoluje už budoucnost kinematografie, v níž žena diváky přímo ovládá a kontroluje. Jackie Chan mimo to dodá, že být klidný a nedělat nic jsou dvě velice odlišné věci, čímž naznačuje, že nevyprávět příběh ještě neznamená, že film nic nedělá a neprodukuje žádné emoce. Produkuje, akorát k tomu nepotřebuje příběh. Tato naprostá rezignace na příběh tu ale kdysi už byla, a není tudíž ničím, co by mělo kohokoliv překvapovat, neboť kinematografii přinejmenším ve svých počátcích charakterizuje spíše a hlavně dokument (zachycení skutečnosti), experimentování (Jan Evangelista Purkyně), věda (Muybridge, Marey), okouzlení a pouťové atrakce (na úkor narace), populárně naučné aktualitky (hraný zábavný film nemá budoucnost, říkával tehdá Lumière) či animace (ta dle některých není podmnožinou filmu, ale jeho samotným rámcem, dnes ve věku digitální techniky a možnosti modifikovat hranou akci zvláště).Kinematografie nikdy nebyla zamýšlena pro vyprávění příběhů. S příběhy se začalo až později. Tudíž i jejich opuštění by nás pouze navrátilo k počátkům. Nenarativ jsi a v nenarativ se obrátíš, jak by to asi okomentoval Mojžíš. (30.12.2012)