Obsahy(1)
Jedinečný projekt Olgy Špátové zachycující Karla Gotta ve chvílích triumfu i přemýšlení o klíčových momentech vlastního života. (oficiální text distributora)
Recenze (79)
Karla Gotta samozřejmě uznávám jako ikonu, vlastně i fenomén a když měl připravovaný snímek tohle slovo v názvu, moc jsem se těšil. Při jeho sledování jsem se nenudil , ovšem při závěrečných titulcích se ve mne rozhostilo velké NIC. Pohled do soukromí Gotta, pohled do minulosti, archivní záběry.. vše bylo velmi povrchní. Vše už jsem někde viděl a tento dokument mi vlastně nic nového nesdělíl, pouze to všechno nějak shrnul a dal tomu červenou mašličku. Je to veliká škoda a ve finále Fenomén Gott zavání nafouknutou bublinou, vedle které jsou 13té komnaty těžkotonážními dokumentárními velkofilmy.. ()
Národní umělec Karel Gott, držitel Medaile za zásluhy a Řádu Jurije Gagarina, ikona pevně svírající prapor opravdové kultury v Kotlince, Sovětském svazu a Říši, se dočkal vlastního celovečerního dokumentu. Nejsem jeho skalním obdivovatelem a rozhodně odmítám názor své velmi staré babičky, že je hrozně krásnej chlap, hlavně když se zpotí. Musím ale tvrdit, že si minimálně za své pěvecké výrony zasloužil něco zajímavějšího a pikantnějšího, než je tahle blábolivá nepocta. Čekal bych, že Mistr zavzpomíná na svou exhibicionistickou pošetilost a vysvětlí, jestli si roku 1962 v tramvaji č. 3 ve stanici Plec-Tyrolka k údivu ostatních spolucestujících zuřivě třel pohlavní úd, protože z okna uviděl Kubišovou, Chladila nebo Karla Vlacha. Místo toho jsem byl svědkem, jak nepřetržitě zpívá i ve svém 42+1 na Bertramce, kouká na vodopády a senilní fanynky ho chtějí líbat, sotva dosedne na ranvej. ()
Chvalozpěv na božského Káju? Nějak nechápu, co mi měl tenhle dokument sdělit. Je to takové nesourodé amatérské cosi a je zřejmě na divákovi, aby si z těch rozházených střípků dal dohromafdy mozaiku Gottova života. Tím nechci říct, že dokument za nic nestojí a nenajde se v něm nic zajímavého (pokud se nějak víc o Káju nezajímáte a nečtete blivajz), ale prostě tomu schází koncept. Teď je záběr odtud, pak tam plácnu něco odtamtud… Navíc jako zamyšlení nad Karlovým životem dokument naprosto selhává. Tomuhle já neříkám filmařina. Tatínek, klasik českýho dokumentu, by z ní neměl radost, kdyby tu s námi ještě byl. ● Kdo mě zná určitě ví, že miluju zombíky, ale z Gotta moc odvařenej nejsem. Nic proti němu nemám a některé věci se mi od něj dokonce i líbí, ale i když je možná jako člověk v pohodě, tak jak se dostane před kameru, začne hrát svoje divadýlko. Na koncertu, ve všemožných estrádách i jinde před kamerou nebo mezi lidmi. Někde to je žádoucí, někde to nevadí, někde to je trapné a někde to vůbec není na místě, jako ve Fenoménu Gott. PS: Historku z Las Vegas jsem slyšel aspoň třikrát i přesto, že se všem pořadům, kde známé osobnosti vypráví vtipné historky ze života, snažím vyhýbat jak čert kříži. ()
Klasická novácká vlezprdelkost. O Gottovi jsme se více nedozvěděli, ale novácký účel byl splněn: zazněly tam jeho nejznámnější šlágry, jeho fanynky byly utvrzeny v tom, že Gott je stále po celém světě oblíben, což je dostačující k potvrzení jeho fenoménu. Prostě nic vypovídající dokument. Tím ale nijak nehodnotím Gotta, i když ne všechny jeho písně se mi od něj líbí, pokládám ho za obrovského profesionála. To z dokumentu bylo do jisté míry cítit (proto dávám 2*), ale nebyl na to tak kladen důraz. ()
Nejsem žádný zaujatec ani fanatik. Karel Gott i ve svém pokročilém věku je obyčejný kluk s Plzně, který chce uspět. Je z něho cítit upřímná touha se blýsknout a zažít potlesk na výsluní. Není žádným disidentem ani dekadentním umělcem buřičem, ovšem není ani nepřítelem těchto hodnot, jen jdou takřka bez dotyku kolem něho. První může být vždy jen jeden a o to Karel Gott usiluje prostřednictvým svého řemesla celý život. Toto má zkrátka v krvi a je to jeho přirozeností, součástí, niko-li naučenou pozou. Co se týče samotné hudby, tak má Gott ve své kariéře skutečně několik etap. Hudebně a pěvecky na vrcholu byl nepochybně zejména v polovině šedesátých a začátku sedmdesátých. Ač si to mnoho rokenrolistů, bigbeaťáků nepřiznává, tak Gott je pěvecky dokladatelnou součástí českého rokenrolu. Tedy určitě né svým životním postojem, tam se Gott vždy hlídal. Ovšem v šedesátkách na podiu ten rokenrol dokázal pěvecky vypálit takovým způsobem, že by i Elvis zrudl závistí.Toto mu prostě nikdo neodepře. Nemůžeme mu upřít, že po celou svou kariéru spolupracoval s nejlepšími muzikanty, orchestry, kteří a které se u nás kdy objevili. Na jeho počátcích můžeme zaregistrovat jazzové a swingové období, které ho v jeho tvorbě velmi pozitivně ovlivnilo. Americkou gramofonovou společností Columbia byl označován za evropského Sinatru, tenkrát byl neuvěřitelně všestranný. Naopak v sedmdesátkách se z něho stal spíše romantický belcanto zpěvák, ovšem opět s velkým Z. Nakoukl i velmi citlivě do folkloru. V osmdesátých letech zaplul celkem šikovně do vod středního proudu již zformované kolovrátkovité Pop Music. Avšak i zde má své světlé chvíle. Od poloviny osmdesátek je to hudebně dodnes již pořád ten stejný Karel Gott. Stal se z něho jaký- si trubadůr romantiky a krásy obecně. Rokenroly v jeho dnešním provedení od něho působí málo živelně a dosti dřevně. Proto se dnes již možná na jeho velké kvality zapomíná. Celkově se Gott stal univerzálním zpěvákem, který dokáže nadprůměrně zazpívat coko-li a přitom neztratit svůj pěvecký výraz. Toto potvrdí každý kritik, který tomuto rozumí a déle se tím zabývá. Jako osobnost je Karel Gott již ze své podstaty charakteru profesionál za hrob, který chce za každou cenu uspět.Tomu přispůsobil a podřídil takřka vše ve svém životě. Jisté části populace právě toto vadí. Mne osobně vadí velmi povrchní posuzování Gotta dnešní doby, právě touto částí populace. Pro ně je to normalizační zpěvák z dnešního bulvárního tisku. Jiří Černý, hudební kritik řekl a odpověděl na otázku: " Co se vám vybaví při vyslovení jména Karel Gott? Jedna z nejsložitěších hudebních osobností vůbec ". Myslím, že má pravdu v tom, že Gott by se měl hodnotit zejména hudebně, protože pro něho je hudba alfou i omegou, je to jeho řemeslo, vše ostatní jde kolem něho. Ono je však snazší zavrhnout ho celkově jako člověka a la normalizační božský Kája, než aby se každý hodnotící zábýval podrobně jeho tvorbou a uměním v rámci nějakých 50 let. To dá dosti zabrat. Dokument je dělaný pro fanoušky Karla Gotta nic víc. Dokumentu, který by měl shrnout výše zmíněné etapy Gottova hudebního vývoje, jsme se nedočkali a nevěřím, že se kdy dočkáme. Jakákoli odbornost zde nebyla ani v náznaku. Dříve existovali alespoň odborné hudební časopisy př: Melodie. Ale to už je jedno. Mám dojem, že Gott je většinou populace i svých fanoušků vnímán povrchně, toť vše. () (méně) (více)
Galerie (30)
Zajímavosti (1)
- V roce 2009, kdy snímek odvysílala televize Nova, se stal titul nejsledovanějším televizním filmem roku. [Zdroj: mediafax.cz] (hippyman)
Reklama