Panna Marie, Ivetka, atd.

Ivetka je buď skvělá herečka, nebo totálně vymaštěná kráva. Osobně se přikláním k druhé verzi. Ivetka si myslela, že potkala Pannu Marii a strhla tisíce dalších vírou pokřivených lidí. Ateista zírá s vytřeštěnýma očima na desítky autobusů či pláč lidí slyšících, že se s nimi Panna (věda byla na tom tehdy dost špatně) Marie loučí. Jsme ještě v 21. století? Nebo jsme se vrátili do pravěku, kdy primitivové uctívali Havrany, Medvědy a Bobry, jak o tom píše Štorch? (17.05.2009)

Jako televizní dokument podprůměrné, raději ani nedomýšlím, jak vypadá "ostrá" kinoverze, která - soudě dle mezinárodních ocenění - byla převážnou většinou hodnocena pouze dle sympatií k hlavní postavě příběhu. Film lze vnímat jako svědectví o jednom zjevení, ale také se na něj lze koukat jako na mozaiku poskládanou ze střípků lidové kultury, tradic, slovesnosti apod - viz stále živá tradice poutí k "posvátným" místům nebo přípravy a průběh svatby. Co se pudla věci týče, můj skepticismus zůstal neotřesen :-) Správně to vyjádřil už v úvodu jeden z výletníků - "Človek musí tomu veriť..." A já dodávám: Čeština zná hezké pořekadlo, že přání je otcem myšlenky a také že kdo věřit chce, věřit bude. Tím bych debatu o nedebatovatelné věci ukončil... Možná bych jen ještě poukázal na všudypřítomné otravné katolické fráze, vyslovované se stále tímtéž patosem, nechtěně komický výstup kněze při bohoslužbě ("Máme mamu... Máme našu dobrů mamu... Božsků mamu!") a pozoruhodný okamžik, při kterém zaznělo: "Toto moje zjavení je posledné (následuje mohutný pláč zástupů), milujem vás a ďakujem všetkým že jste to pre mňa spravili... (pláč pokračuje)." Lidská psychika je věru věc složitá.... (16.05.2009)

Toto je vlastně zkrácená verze dokumentu Ivetka a hora. Tedy vše, co bylo řečeno tam je zde jen zopakováno a sestříháno do kratší stopáže. Já osobně mám ten názor, že je nakonec jedno, co dívky viděly nebo neviděly, důležité je, že tomu věří. Na mě ale působí Iveta dojmem, že si pozornost užívá a není ji cizí. Pravdu se nikdy nedozvíme a tak zbývá to jediné, co se u všeho spojeného s vírou dá dělat - (ne)věřit. (29.12.2022)

Nejde ani tolik o dokument o zjevení Panny Marie v Litmanové na Slovensku, ale spíše o popis toho, co se děje s člověkem, kterému se dostane "milosti" nadpřirozeného zjevení. Myslím, že menšinové přijetí tématu pramení z toho, že "ve své vlasti není nikdo prorokem", čehož je hlavní hrdinka důkazem. Navíc promlouvat o náboženském tématu ve statisticky i prakticky nejpohanštější zemi světa je také házením hrachu na zeď. Kdo má své zkušenosti, dovede pochopit, o čem hlavní hrdinka mluví, co prožívala a čím vším si prošla. Je už téměř pravidlem, že se Panna Maria zjevila opětovně dětem, protože mají duše nejméně pokřivené, citlivé a jsou plny životních ideálů. Nepřekvapilo odmítnutí nejbližšího okolí i jistá nedůvěra blízkých a naopak rostoucí přijetí poselství věřícími. Zvláště bych vyzdvihnul moment, kdy člověk, kterému se dostalo náboženského zjevení, je svým okolím tlačen do pozice, že jako osoba duševně omilostněná, musí prožít život v plném odevzdání se Bohu. Jenže nevyzpytatelné jsou cesty Páně. Obě omilostněné duše vešly nakonec do stavu manželského. Co zůstalo ze zjevením? To už si žije svým vlastním životem, stejně jako Ivetka a Katka. (14.05.2009)

Jako člověk zajímající se o křesťanství pouze teoreticky a zvenku mne nalákalo pozitivní hodnocení smínku IVETKA A HORA a pokud tohle má být v podstatě pouze jiná úprava téhož, jsem docela zklamaná. Na druhou stranu zase rozumím tomu, že o něčem jako zjevení se těžko točí a že hlavní hrdinka chvílemi působí jako z Marsu - pardon z Venuše! - po tom, co má za sebou není divu! Proto mne nejvíc upoutala její poslední promluva o tom, že za největší zázrak svého života považuje to, že zůstala relativně normální. (22.05.2009)