Dread

Ťažko povedať.  Z Barkerových kníh mám prečítanú zhruba polovicu, a Druhé knihy krvi (z ktorých Dread vzišiel) sú od neho tým bezkonkurenčne najslabším. Ignorujúc jednotlivé detaily, ich hlavný problém má spoločného menovateľa, ktorým je dĺžka. Vždy je tam nápad, do určitého momentu je to fajn, následne by ale mali skončiť, miesto čoho pokračujú nasilu vždy ešte nepotrebnou druhou polovicou. Takže tvorcovia adaptácie sa vlastne pokúsili poviedku, ktorej uškodilo prílišné naťahovanie, ešte predĺžiť. Fungovalo by to v áčku, načrtnuté témy majú potenciál na kvalitnú traumu. Bohužiaľ sa ale písali neskoré roky nulté, kedy fičalo explotation, film dostal opäť trápne nahnedlý (resp. nažltlý) look à la séria Saw, a vo výsledku skončil ako béčko, pretože sa miesto psychológie rozhodol sústrediť na nechutnosti a pseudo-depresívne, lacné pokusy o temnotu. (21.01.2024)

Nadprůměrný kus hororové filmařiny s nadprůměrným námětem ( jak jinak , Clive Barker je Clive Barker), nadprůměrnými herci ( v rámci hororu samozřejmě), nadprůměrným technickým zpracováním ( prostě to dobře vypadá, nemyslím tím nějaké digitální hrátky) a nadprůměrnou gradací děje ( Quaidovo vyrovnání se se svým strachem opravdu stojí za to). A celou dobu jsem měl pocit, že Rathbone a Evans jsou mladší bráchové Deppa a Dafoea:) (30.11.2012)

Pěkné nicméně až zbytečně dlouhé a roztahující se ale na druhou stranu chápu že režisérovy prostě musejí dojít nápady, takovejhle film není moc dobré natáčet tak aby byl tak dlouhý a tak moc nechápu proč z toho je přes 100 minut dlouhý horor. Nicméně příběh je poměrně zdařilý a celý takový šedivý a ponurý takže atmosféra ujde. A donucení ženské sníst maso bylo božžský a zároven docela bizarně nechutný. Herci jsou ucházející ale film bych zkrátil tak aby trval tak hodinu protože takhle musím dát jen 3*. (29.07.2012)

Společně s The Graves nejambicióznější produkt letošního After Dark festu a zároveň (po Harrisonově Books of Blood) druhá Matadorská adaptace Barkerových Knih Krve. A rozhodně ne poslední - jak Joe Daley prozradil, plánem je natočit minimálně dvě adaptace ročně, každou s jiným režisérem. DiBlasi se ve svém debutu záměrně odvrací od nadpřirozených povídek a snaží se Dread vtisknout skutečný tvar zla. Jeho představa strachu je v určitých aspektech nelidsky funkční, pomalu plynoucí narativ a postupné budování atmosféry dokonale představí jednotlivé postavy, jejich motivaci i strachy a podtrhnutím britským zázemím částečně dosahuje svého cíle, ale stejně jako u Harrisona i tahleta adaptace zeje určitou prádnotou a pocitem, že tady něco schází. Ovšem co je nejdůležitější, podstata Barkerova minidíla i její potenciál v Dread doopravdy je! (19.02.2010)

Většinu horrorů z Velké Británie moc nemusím, vadí mi na nich ta jejich nihilistická atmosféra a celkově méně zábavnosti oproti Americe. Stejný problém jsem měl třeba i s filmem Hlad s Davidem Bowiem v jedné z hlavních rolí. O tom, že je Dread zfilmovaný podle povídky Cliva Barkera jsem nevěděl ale o to víc jsem z filmu zklamaný. Hodnocení hodně kolísá mezi dvěma a třema hvězdama ale rozhodl jsem se pro druhou variantu. (14.02.2010)