Křížový výslech

Přes veškerou snahu o hru se světly a stíny (kterou levnou zadní trumfnou Němci svými wallaceovkami) celý film vypadá jako ilustrovaná rozhlasová hra - několik pokojů, několik retrospektiv v baru, asi dva záběry z ulice. Téma rasismu je zde na úrovni své doby a kdyby film točil Dmytryk dneska, asi by koukal, jak se svět posunul. Ale ani tak mne prostě film nenaladil, abych se chtěl dívat dál - úvodní scéna si totiž opět hraje se světlem, stínem a tmou, ale vlastně nevím, kdo s kým se pere, nevím proč, ti vojáci jsou vesměs nesympatičtí všichni, takže mne jednotlivé postavy a vývoj děje ani moc nezajímali. (10.11.2017)

Na Křížovém výslechu se podepsala doba vzniku. Amerika v roce 1947 byla šokovaná ze záběrů filmových kamer zachycujících vězně v koncentračních táborech a z novinových článků o plynových komorách v Osvětimi. A byla taky plná špatného svědomí, protože Židům za 2. světové války se nedostalo té pomoci, jaké bylo potřeba. Hodnoceno dnešními měřítky, je protirasistické vyznění filmu hodně školometské a přímočaré, ale ve své době mělo zkrátka své opodstatnění. Byla to výchovná záležitost a za ni byly uděleny i Oskary. Mimochodem, v téže době "umravňoval" americké černochy Kukluxklan a nikoho nenapadlo o tom natáčet kritické filmy...Jako detektivka je Křížový výslech příliš jednoduchá záležitost, pro milovníka žánru nepříliš funkční. Je to zkrátka typický snímek ve stylu noir poplatný době, nicméně dobře obsazený. Celkový dojem: 55 %. (14.01.2008)

Film noir, skvěle pracující s kontrasty světla a stínu, bizarními postavami a situacemi, přičemž využívá detektivního motivu k jejich rozehrávání. Bohužel film vznikl v době největšího rozmachu antisemitizmu v Americe a jeho protirasistické vyznění dnes působí nejen směšně a demagogicky (vrcholící monologem jedné z postav ke konci snímku), ale také nepříjemně propagandisticky... (03.03.2004)

Důležitá výtka směrem k filmu už tu zazněla. Moralistní tón, otravně přítomný v promluvě kapitána policie, působí po jinak příjemně temném noiru jako studená sprcha. Jinak jde ovšem o vynikající žánrový kousek. Jistě není náhodou, že Dmytryk stojí i za jedním z nejlepších noirů vůbec, Sbohem buď, lásko má. Dokonce bych řekl, že je Crossfire v jednom klíčovém ohledu unikátní. Víc, než jiné snímky z této kategorie pracuje s ostře kontrastním rozhraním světla a stínu, a to dost nápaditým způsobem. Hutná atmosféra, parádní porce hlášek a solidní detektivní příběh dávají dokonce zapomenout na poněkud papírem šustící dialogy ("Mě už nezajímá nic. Kdysi snad, ale dnes už ne. Už tuhle práci dělám moc dlouho..."). (07.08.2015)

Film bol natočený na motívy poviedky „The Brick Foxhol“ spisovateľa Richarda Brooksa, ale poviedka bola o vražde homosexuála opitými vojakmi, ktorí čakali na demobilizáciu z armády po 2. svetovej vojne. Vzhľadom k tomu, že téma homosexuality v USA bola v štyridsiatych rokoch veľmi citlivá, bol scenár prepracovaný na riešenie otázok proti rasizmu a antisemitizmu. To bola pre Američanov v tom období téma do bitky. Išlo o prvý film s touto témou a chcel ukázať Američanom, ktorí sa radili medzi víťazov vojny, ich vlastné rasové problémy, predovšetkým v armáde. Vrah vraždil totižto z čistého antisemitizmu.Mottom tohto filmu môže ostať, že vojaci po vojne stratili nepriateľa a tak si ho našli a predovšetkým, že nenávisť je rovnako nebezpečná, ako odistená zbraň. (17.05.2017)