Obsahy(1)
Bronislav Poloczek a Jozef Kroner v hlavních rolích komorního dramatu z konce 2. světové války.
Baladická hra z moravskoslovenského pomezí nás zavede na malý, zdánlivě privátní prostor, který vypovídá o věcech velkých. Na horské samotě žije dědeček se svou malou vnučkou Magdou. Jednoho dne se v jejich chalupě objeví německý poručík se svým vojenským sluhou Horstem, aby se tu schovali před bouřkou. Vlídný poručík, v civilu učitel, se snaží konverzovat, ale stařec zarputile mlčí. Podezíravý Horst se domnívá, že muž je ve spojení s partyzány, a chce jej udat. Poručík potají starce varuje. Horst se s poručíkem porve a nešťastnou náhodou ho zabije...
(Česká televize)
Recenze (26)
Je to v podstatě téma Stíny horkého léta. Ale s malou obměnou. Bronislav jako vojín tam vyčítá velitelovi, jak si žil jako prase v žitě. Nakonec je na něj i sprostý, protože oba ví, že válka je v piči. Nakonec odcházejí a jejich budoucnost je zlá, žádné dobré řešení tam není. Poměrně hezké historické drama. ()
Docela dobré, ale jinak velmi skromné televizní psychologické drama s dobrými-silnými hereckými výkony (film se zaměřuje především na všechny tři charaktery a jejich pohnutky) a překvapivým a zcela nečekaným vyústěním. Nádherná příroda, Poloczkův upovídaný, ale jinak docela obyčejný vojenský primitiv byl jedinečný, Kroner v roli samorostlého dědy rovněž. ()
Králíkem přes hubu ! Režijně a scénáristicky dokonale za uši klepnutý, zaříznutý, stažený a vyvržený potenciál námětu. Zamlklý Kroner, nadějný ale přehrávající Poloczek a slabý Jirman ve stupidně černobílých rolích, snaživě akční kamera, ♫ estetizující flétnová hudba natočená v obýváku. Nic lepšího se zkrátka ve státní svátek asi pietně uvést nedá. TV Ostrava, dramaturgie Kosková, rež. Kosek, asi tak. Nejlepší jsou rekvizity - šindele, kosa a sekera, ale ty už hrály v lepších filmech. ()
Někdy se jen se čtyřmi herci a starou chalupou dá rozehrát celkem slušné válečné drama. Je léto roku 1944 a dva členové německé finanční policie ustupují po útoku lesem. Jsou unavení, mají žízeň a podle mapy kterou mají sebou si myslí, že se v lesích ztratili. Navíc je těsně před bouří a tak by oba nečas strávili rádi někde v suchu. Úplnou náhodou objeví pod lesem chaloupku, kterou obývá starý děda Jozef Kroner s malou vnučkou... Distingovaný poručík Tomáš Jirman, který býval dříve učitelem vidí v malé Magdalénce svojí vlastní dceru, kterou celou válku neviděl i své školní děti. Oproti tomu pěšák Bronislav Poloczek by nejraději obyvatele statku zlikvidoval. Má podezření, že mají kontakty na partyzány a navíc na půdě slyšel kroky ač starý děda tvrdí, že žijí na samotě sami. ---- Tohle byla velmi povedená inscenace natočena v nádherných kulisách. Jirman se svým posmutnělým chlapeckým obličejem s modrýma očima se perfektně hodil dorole odvedeného učitele, který válčit nechtěl, ale musí. Poloczek většinu filmu strhává pozornost na sebe. Jeho voják je typ osoby, která se stará jen o sebe. Nikdy se neměl dobře, válka byla příležitost jak si polepšit, byť i jemu se do ní nechtělo. A teď když je to s Říší všelijaké, cítí frustraci a strach, že pokud to vůbec přežije, bude se mít zase špatně jako před válkou. A on chce hlavně přežít. --- Bronislava Poloczka známe z rolí různých tatíků, fachmanů a řemeslníků, většinou bodrých duší s dobráckým výrazem. Tady si ale střihnul opravdu zajímavou roli a už jen kvůli němu to stojí vidět. Kroner hraje minimalisticky, jasně naznačuje, že tento typ návštěvy v jeho chalupě není nevítán, nicméně respektuje fakt, že poručík má v opasku pitosli a voják neustále v ruce ke střelbě připravenou empé čtyřicítku. Jestli se mi na filmu něco nelíbilo byla hudba. Ta tam totiž vůbec není. Místo ní většinu filmu doprovází jakási sóla na flétnu. Dejme tomu, že to místy i mělo náznaky jakési lidové melodie, ale místy to bylo jen nepříjemné pískání... Prostě voják jde na půdu a každý krok doprovází písknutí jak v němém filmu... Fakt až nepříjemné. Navíc mi to připomnělo má dětská léta strávená v lidové škole umění, kde podobných nepříjemných pískotů byla vždy plná škola... Dávám 4 marky za robitý hrneček! * * * * ()
Neuvěřitelný blábol coby televizně jakožepoetický pseudoart... Ta jedna hvězdička tedy jen za toho Jozefa Krónera a žánrově nevyužitou hezkou krajinku... Více pak škoda slov. - - - P.S. Docela už chápu, proč pan Kosek skončil na "Ulici"... :-/ - - - - - (Poprvé viděno 19.5.2009 na >králičím prostoru< , komentář zde jako třetí - 19.5.2009) ()
Reklama