Obsahy(1)
Jak se u nás žije vietnamským imigrantům, kteří se kvůli své neinformovanosti, naivitě a touze po slušném výdělku ocitají v nečekaných problémech.
Uvěřili tomu, že Česká republika je země snů. Zadlužili se až po uši, aby sem mohli vycestovat a vydělávat pěkné peníze. Teď jsou mladí Vietnamci tu, ale mnohým z nich se země snů mění v zemi hrůzy. Agentury, které jim měly zorganizovat cestu za výdělkem, je obraly o peníze i o naději. Někteří tu vydělávají méně, než by měli ve Vietnamu. Někteří přišli o práci. Bez ní však pro ně nemá pobyt v České republice smysl. Na návrat do vlasti přitom nemají ani pomyšlení - z čeho by uhradili obrovské dluhy?
Film režiséra Martina Ryšavého, stojící na hranici dokumentu a publicistiky, je postavený na otevřených výpovědích mladých Vietnamců. Jak těch podvedených a velmi zklamaných, tak těch, kteří už žijí v České republice delší dobu, umějí česky, mají práci a rozumějí vztahům ve vietnamské komunitě. Filmový štáb těžil z toho, že se zabývá vietnamskou problematikou dlouhodobě (snímky Kdo mě naučí půl znaku a Banánové děti) a těší se mezi Vietnamci jisté důvěře. Točilo se přitom nejen v ČR, ale i ve Vietnamu.
Věty, které ve filmu mladí Vietnamci pronášejí, vyvolávají otázky jako: jak zamezit nezákonným praktikám některých zprostředkovatelských agentur, jak pomoci podvedeným Vietnamcům, jak zvýšit informovanost těch obyvatel Vietnamu, kteří se k nám teprve chystají, dělá Český stát dost pro to, aby se věci zlepšily, je tvrdost vůči Vietnamcům cestujícím za prací na místě, nebo může být spíše kontraproduktivní? Odpovědi hledají například ředitel Odboru azylové a migrační politiky MV ČR Tomáš Haišman, prezident Asociace poskytovatelů personálních služeb Luboš Rejchrt nebo Pavel Čižinský z Poradny pro občanství, občanská a lidská práva.
(oficiální text distributora)
Recenze (3)
Kvalitní, potřebný, a nebojím se použít slova angažovaný dokument, jakých by u nás mohlo vznikat víc. Film o palčivém problému, který se snaží ukázat na problémy lidí v nouzi a je jedno, že to nejsou "našinci". Režisérovi se povedlo získat poměrně odvážné výpovědi vietnamských gastarbeiterů, které u nás zprostředkovatelé a zaměstnavatelé sdírají z kůže. Na tomhle byznysu se bohužel napakovalo mnoho lidí. Známe to i z jiných zemí a u nás to není jiné. Bylo by fajn, kdyby ve filmu zazněly i názory našich politiků a vietnamských úředníků. Celkový dojem: 90 %. ()
Výborný angažovaný dokument o odírání imigrantských zahraničních zaměstnanců v Čechách. Vzhledem k poměrné uzavřenosti vietnamské komunity i dost otevřený a užitečný. ()
tak sem tu zahlíd pár známejch.....vietnamci makaj, to je fakt, kdyz je u nas ve fabrice nabrali, tak praci, kterou se cigani ucili měsic zvládly vietnamci za hodinu, a po dvou dnech byla jejich linka suvereně nejrychlejší....taky je jich doma jak v semenu a tak sou zvykli spěchat..dokonce když se šlo na voběd, 90 procent znich do jídleny běžělo,,,,a to pak pěkně nasere, čekat takovy dlouhy fronty,,, a co se tejče žrádla, tak maj některy dost podivný zvyky,,,,jidelna se musela naučit vařit ty jejich rejže a nudle, protože nic jinyho nežrali, a když nahodou byla jenom koprovka, používali na to nůž a lžíci...a knedliky vyndavali a hazeli je po stole....s češtinou moc problem neměli, jeden z nich byl dokonce tak talentovanej, že už první den v práci řek svý šéfový plynulou češtinou, že je hnusná píča,,,a když sem se po tejdnu Taa (menoval se tao ale ja mu říkal pan Tau) zeptal co bude dělat až přide zprace domu, řek že nejdřív kwai tai a pak spát,,,,kwai tai bylo jejich nejoblibenější slovo, používali ho několikrát denně i během rozhovoru...když sem se pana Tau zeptal co to znamená, bylo to zrovna v době svačiny, začal pravou rukou masturbavat okurku hadovku...sou to holt takový kašpaři...sem tam se vyskytne i nějakej ten exot,,,třeba s růžovým kohoutem na hlavě, nebo jinej s deseticentimetrovejma nehtama, který si odmítá ostříhat....s ním to bylo v práci težší, poněvač se nesmělo nic poškrábat, a bylo nutný pracovat v rukavicích, do kterejch ty svoje drápy nemoch zaboha narvat,,,,nakonec se stal prvotřídním lepičem lejblů.......taky je pravda že docházku měli vysokou, ale nebylo to proto že by marodili míň,,,,,to taky vyšlo najevo za pár měsíců....když se pak objevily nemoci který byly v ČR už desítky let považovány za vymýcený,,,ale z domova sou zvyklí na to že všechno je všech,,,takže asi i infekční choroby sdílej společně....stejně tak maj vžitej pocit malýho prostoru,a když dělate vedle nich, začnou se k vam nenápadně přibližovat, až sou nalepený úplně navás,,,,několikrátsem musel jednoho z nich odstrčit hrubou silou, protože na prosbu VYPADNI Z MOJI OSOBNI ZÓNY HAJZLE nebyl schopnej reagovat...a stejně to bylo jen chvilkové vítězství a za deset minut už mi byl opět v patách...směna vietkong, jak sem si ji pojmenoval, taky v jídleně dost často předbíhala,,,je to daný chaosem v jejich dopravnim systému,,,nebyli prostě schopný pobrat, že kdo přijde dřív, ten by měl taky přijít dřív na řadu,,,,,jednou, když už sem toho měl dost, sem jednoho takovýho mrňouse chytnul ze zadu za rolák a povídám mu nesrozumitelnou huhňavou češtinou (aby i základy našeho jazyka mu byly prd platný) HELE KÁMO, KOUKEJ ZALÍZT ZPÁTKY DO FRONTY, NEBO TI TY VOČI SROVNÁM,,,von zvednul obočí, asi třikrát rychle zamrkal a úpně plynulou češitnou mi povídá " já vím že se to nemá, ale mohl bys mě pustit před sebe, prosíííííííím?",,,to mě dostalo ,,,příští den ráno jim pak vietnamlídr vysvětlil výnam slova "fronta" což pochopili vcelku rychle, bohužel jejich vynalézavost neznala mezí a tak vpoledne , když přišli do jídleny, vytvořili vedle tý kmenový ještě tři další ryze vietnamský fronty paralelně s tou hlavní a pokoušeli se o zip,,,,,,,,,jejich čeština byla časem stále dokonalejší a osvojili si dvě stěžejní český fráze, který dost často používali,,,, když přišel někdo z vedení a nutil je pracovat vyšším tempem, vodevřeli hubu dokořán a suveréně vyhrkli "NEROSUMI ČESKI" ... druhou frazí kterou si schovávali na den vejplaty byla klasika:.... "MALO PENES" ,,,,což sem dost dobře pochopil až z tohodle dokumentu....ponevač co si pomatuju, tak i vietnamec na ty nejnižší pozici, měl na vejlplatní pásce víc jak můj šéf,,,,proto tam na ně taky byli třináctýho všichni nasraný,,,navíc měli jídlo a dopravu zadara a ubytování jim platila fabrika,,,asi bych jim ted tolik nezáviděl, když vidim že z těch šestnácti papírů dostala 12 agentura... () (méně) (více)