Lovcova noc

Snovou práci definuje Freud jako proces, který je nutný k překonání rozdílu mezi zjevným obrazem a latentní snovou myšlenkou. Tento posun vzniká prostřednictvím snové cenzury, která přetransformovává denní traumata (potencionální zárodky neuróz) do přijatelných obrazů, s nimiž je psychika schopna se vypořádat. Doslovným konceptem se řídí i Lovcova noc, která začíná jako thriller (neuróza) a končí jako pohádka (přijatelný obraz). ____ Několik poznámek. 1, Film je nasáklý Oidipovým (a Elektřiným) komplexem. Chlapec miluje svou matku a nenávidí nového otce, zatímco jeho malá sestra otcovi bezmezně věří. 2, Femme fatale nahradil Male fatale, potažmo poválečná paranoia ze sňatkových podvodníků. 3, Technická struktura opomněla vystříhat záběry, kde postavy chodí z místa na místo. Respektive, když už je tam chtěli tvůrci nechal, měli to vyřešit přes prostřihy (chodící postava – jiný záběr – chodící postava). Chodící postavy do filmu nepatří, protože to diváky vysiluje. 4, Dramaturgická struktura vyprávění je zřetelným konstruktem, který až moc spěchá k následujícím událostem, čímž pádem nezůstává u přítomného. Jenže přítomné je na každém filmu to nejpodstatnější, protože přítomné znamená aktuální, intenzivní prožitek. Navíc k čemu je dobrý přepečlivě kontrastní vizuál, když s výjimkou klopotné expozice, která neposkytuje divákovi žádné vodící sloupky a ukazatele, je zbytek filmu tak ukrutně lineárním manifestem. 5, S předchozím souvisí, proč fandíme hlavnímu padouchovi. Na rozdíl od ostatních postav umí hrát, není předvídatelný, disponuje nejasnou šarži a nebojí se proklamovat slavné jokerovské: Let's Put a Smile on Your Face! (28.09.2008)

Až se na začátku filmu nadechnete, vězte, že budete po dechu lapat po celý film. Tak barvitě vykreslená postava pseudoknězekněze - zmetka, který lační jen po penězích se málokdy vidí. Robert Mitchum byl zcela přesvědčivý, přehlížím velkoryse i občas zbytečná teatrální gesta. Jeho řeči či skutky dávají za pravdu těm, co říkají, že náboženství je zlo. Podívejme se jen na věty, které vyřkne jeho manželka, kterak se kaje. Silná scéna, jako kdyby v Americe sledovali proces s Rudolfem Slánským. Krásnou roli dostala i hvězda němého filmu, nyní dáma v pokročilém věku (dožila se však 99 let), Lilian Gish. Režijně skvěle zvládnuté, škoda, že toho Charles Laughton nenatočil víc. Film tak krásně plyne, že se z něj skutečně mávnutím kouzelného proutku stane z thrilleru málem vánoční pohádka. A pohádka strašně milá! (11.05.2009)

Atmosféra především, silné obrazy a taky vynikající herecké výkony dvou malých dětí, které pronásleduje vlk v rouše beránčím, jsou přednostmi snímku. Naopak nevýhodou je přehrávání dospělých herců (kupodivu jedna z mála, která hraje civilně, je hvězda němého filmu Lillian Gish) a nevysvětlitelné zkraty v ději. Proč KOUSEK DĚJE přátelský stařík nejde na policii, když najde v řece mrtvou matku a zdůvodňuje to tím, že by to hodili na něj? Přitom by stačilo, kdyby se jen opil a nebyl schopný pomoci - což udělal stejně. ____ Obrazově je snímek delikatesou. Když padne na závěs v dětském pokoji stín muže v charakteristickém klobouku, je jasné, že nastává oživlá noční můra. Děti nemají nikde zastání, nikdo jim nevěří. Dívka a zejména chlapec se musejí potýkat s úkolem, který je nad jejich síly - proto také v závěrečné scéně jakoby opakovaného otcova zatčení chlapec tentokrát svůj slib odvolává se vší razancí, které je schopný. Mrtvá matka nalézající klid věčného spánku pod vodní hladinou zarámovanou vodními řasami. ____Zvířátka sledující z břehu úzkostné putování dvou dětí na člunu - někdo tady to hodnotí jako pohádku, pro mě to bylo spíš potvrzením hororové atmosféry, protože zvířata můžou děj sledovat a můžou být líbezná, ale od králíků nebo oveček se nikdo pomoci nedočká - jsou to jen lhostejní svědci horečného stíhání, kdy je kořist stále unavenější a zoufalejší, zatímco ledově chladný lovec ji s rozmyslem stopuje dnem i nocí.____ Nádherný byl nápad, kdy se k nábožnému zpěvu vražedného fanatika číhajícího u domu přidá do dvouhlasu postarší paní, která na něj čeká s přichystanou puškou v domě. Zkaženost a poctivost, šílenství a racionalita, zlo a dobro v jedné a té samé písni. /29. 9. 14./ (29.09.2014)

Unikátní noir lahůdka. Jako má Robert Mitchum vytetováno na jedné ruce LOVE a na druhé HATE, tak i tento za Atlantikem naprostý kult má dvě podoby. Thriller nebo pohádka? V úvodní půli to vzhledem ke dvěma vraždám a stavbě příběhu vypadá na tu první možnost. Ale ve druhé půli děti při svém útěku míjeji po cestě králíčky, žabičku, lištičku, kachničky a potkávají starou paní, která jakoby babičce z Červené karkulky z oka vypadla. Opravdu velmi zvláštní podívaná, kterou si zamilujete. Francois Truffaut tento film označil za nejkultovnější z kultovních. Rozhodně stojí za to vidět, už kvůli skvostné černobílé kameře. (20.07.2009)

Úžasný film, v mnoha ohledech mě přímo ohromil (Powellova krutost, jeho tetování LOVE & HATE, záplava citací z Bible, pohádkový nádech celého příběhu, hladovějící sirotci putující krajinou a žebrající o jídlo, téma náboženského fanatismu, lynčující dav - ten samý, který předtím Powella velebil...). Daly by se o něm popsat stohy papíru (což zcela jistě mnoho lidí už dávno udělalo), takže se za sebe omezím jen na konstatování, že Harry Powell je skutečně arcilotr, jakému není rovno, a že zhlédnutí Lovcovy noci považuji za hodně obohacující (pro každého správného filmového fandu). Btw. některé záběry v tom filmu mi přímo braly dech svou krásou (auto s mrtvou matkou pod vodou, plavba dětí po řece, babka s flintou v houpacím křesle na verandě...). Na plný počet nejdu jen proto, že mi to přece jen trochu přišlo zaseklé v době svého vzniku, a některé věci (typu zadní projekce) tam tedy už dnes působí lehce úsměvně. (24.05.2020)