Páscii
Stiljagi
Hipsters
Režie:
Valerij TodorovskijScénář:
Jurij KorotkovKamera:
Roman VasjanovHrají:
Anton Šagin, Oksana Akiňšina, Oleg Jankovskij, Sergej Garmaš, Alexej Gorbunov, Jekatěrina Vilkova, Jevgenija Brik, Leonid Jarmolnik, Maxim Matvejev (více)Obsahy(1)
Jedná se o příběh z padesátých let minulého století, kdy skupina mladých lidí musela bojovat za právo odlišovat se od ostatních, za možnost poslouchat jinou muziku a jinak se oblékat a samozřejmě i za lásku. Populární šlágry, nejobtížnější choreografické prvky a temperamentní příběh s mnoha zvraty. Prozíravý milostný příběh a nádherné scénérie zapůsobí na diváka. (Filmbox)
(více)Recenze (29)
Snímek vybočující svým výtvarným pojetím z ruské kinemtaografie a pokoušející se o cosi ve stylu Šakalích let. I když Šakalí léta nejsou úplný majsrštyk, tak Šviháci jsou oproti nim rozhodně horší. Příběh je prosťounký, dramaturgie hudebních výstupů na jedno brdo (kromě čísla s vyloučením ze školy - to bylo nadprůměrný), tvůrci nadměrně používali CGI i tam, kde to nebylo třeba a hlavně to bylo na tak jednoduchý děj strááášně dlouhý. No dokoukal jsem to. Poslední scénu přetaženou z 50. let do současnosti jsem nějak nepobral. ()
PÁSCI - takový by byl adekvátní název u nás v té době pro takovou mládež používaný. Oproti reálu je film ohromně nadsazený, prostě líbivý mainstream. (max.50%) ()
Věc, která vás ohromí úplně na začátku a nepřestanete nad ní žasnout do konce tohoto filmu, jsou kostýmy. Kostýmy jsou prostě úžasné a těžko byste hledali holčičku, která by odmítla takovou nějakou Poljovskou sukni. Pozitivní na tomto filmu jsou také Oksana Akinšina a Jevgenija Chirivskaja, z nichž jednu budete doslova milovat a jednu nenávidět. A to je bohužel asi tak všechno dobrého, co se dá o filmu říct. Hrdina s účesem "na Elvise" mi přišel hrozně slizký, příběh mě taky nějak nepohltil, takže jsem si zhruba každých pět minut chodila kontrolovat maily a málem jsem to ani nedokoukala. ()
Supermusic film. Šakalí Rebelové říznutí West Side Story. Vlastně od každého něco - a proč ne, když to ladí... ()
Viděl jsem muzikál v původním znění s ruskými tiulky a musím se přiznat, že má školní ruština už značně zvětrala. Přesto jsem si to užíval. Nevím, jak to pochopí mladší generace, ale na mne to zapůsobilo velmi silně. I když jsem si uvědomoval, že je to muzikál, pořád jsem se bál, co se špatného stane.. :-) Děj a předvídatelnost jsou průměrné v rámci žánru, vše ostatní je vynikající. Dávám proto plný počet hvězd - rudých a pěticípých! ()
Nevěřil jsem že v Rusku dokáží natočit tak strhující film. A že to bude navíc film hudební, to už bych nečekal vůbec. Choreografie, výprava, hudba a hlavně herecké výkony jsou dokonalé. Z filmu dýchá život a je vidět že tvůrci spolu s herci si natáčení užívali a ta pozitivní nálada se přenese i na diváky. Před vašima očima ožívá retrosvět, takový jaký si představují hlavní hrdinové že se žije v Americe 50 let. Barevný svět představ se tu prolíná s mrazivou uniformovanou šedí reálného života v Moskvě, především ve scéně v přednáškové aule se studenty ve vás bude mrazit. Realita je tu vyobrazena sice jen odlehčenou formou, ale je tu snad pro mladou generaci lidí více neskutečná než-li filmové snění o Americe a rockenrollu. Závěrečná scéna ve vás ale vzbudí naději že vše není ještě ztraceno a že ruský člověk se jednoho dne nadechne opravdové svobody. ()
Toto dílko mě uchvátilo už napoprvé a to hned z několika důvodů. Prvním jsou chytlavé a povedené melodie. Druhým nádherné kostýmy a líčení. Třetím důvodem je Oksana Akinšina – překrásná ruská herečka, jejíž Polly prostě ve filmu nemá konkurenci a vůbec se Melsovi nedivím, že je z ní paf. A čtvrtým důvodem je krásný jazyk, kterým ruština zajisté je. Je to prostě svěží, kouzelný a nadmíru pozitivní muzikál, který všem ráda doporučím. ()
Film nabitý energií, skvělými hereckými výkony i rokenrolem. Retrem jen tenoučce pronikají odkazy na totalitu. I uprostřed ní si uchovávají hlavní protagonisté svou originalitu a jedinečnost. Ta o to více vyniká v konfrontaci při setkání s bývalým spolurebelem, nyní konformním Fredem. Ten přináší zvěst o šedi a autocenzuře v Americe, zemi to vytoužené svobody. Mels ale odmítá zapadnout do tohoto rámce a chce si uchovat svou autenticitu. ()
Stilyagi znamená rusky doslova "posedlý módou", ale film má i jiné názvy. V Americe byl uveden jako Hipsters. Pokud nevíte, co jsou hipsteři, vygooglete si to. Pokud nepotřebujete googlit, tím líp. Česky by se dal pojmenovat nejspíš jako Páskové, Frajírci. Je to kultovní muzikálová drama-komedie, která v roce 2008, kdy vznikla, pobláznila nejdřív Rusko a pak i svět. Zazářila na několika filmových festivalech a vryla se do srdcí fanoušků. Je plná hitů populárních sovětských kapel 70. a 80. let jako Kino, Mašina Vremeni, Nautilius Pompilius a mnoha dalších. Hudební složka je silnou zbraní filmu, či spíše muzikálu. Rovněž tam hrají krásní mladí lidé - jak jinak: Anton Šagin, Oksana Akinšina, Jevgenije Chirivskaja, Maksim Matvějev a další. A jsou v něm vážně dobří, hrají jako o život. Je to barevný film. Je to přestylizovaný film. Je to krásný film. O čem je? Začátek je překvapivý, nemuzikálový, zdánlivě nesouvisející s tématem. Pacient, postarší muž, jde k lékaři a je mu proveden rentgen plic. Tento muž už se ve filmu dále nevyskytne. Zato se v něm zaručeně objeví asistent doktorky, mírně obtloustlý mladý muž s brýlemi jménem Boris, jak se později ukáže, který z použitých rentgenových snímků vyrábí večer po práci podomácku, obyčejnými nůžkami a cigaretou, pirátskou kopii gramofonové desky... Hudba byla zaznamenávána doslova na kostech... Film se měl původně jmenovat Boogie na kostech, tvůrci však posléze usoudili, že by to mohlo v neznalých divácích evokovat spíše představu thrilleru či hororu, a název změnili. A dobře udělali. Máme tu 50. léta, Moskvu, pár let po Stalinově smrti. Letní sobotní podvečer, zábava, hudba. Zamilované smějící se páry se projíždějí na lodičkách. Pokojná dechovka v podání starších pánů. Budka, kde vám příjemná paní prodá vstupenky. Automat na limonádu. Opodál postává a na vše dohlíží milý milicionář v bílé uniformě s rukama založenýma za zády, kterého si ani nevšimnete. Tančí se venku, pod osvětleným altánkem. Všichni tančí spořádaně, disciplinovaně, podle pravidel, stejně... Přichází trestné komando. Vynořuje se ze tmy, jde neomylně za svým cílem. Je tiché, nenápadné, ukázněné, rychlé. Míří přes můstek k opodál stojící usedlosti. Je to hlouček mladých lidí, studentů, s odhodlanými tvářemi a semknutými rty. Velí jim pohledná dívka. Klidným autoritativním hlasem rozděluje příkazy. "Podej mi nástroj," říká a jedna z dívek jí podává zbraň nejmocnější, zbraň hromadného ničení, ulitmátní hrozbu pro všechny vyvrhele společnosti. Nůžky. Z budovy vychází tlumená hudba, zvláštní hudba, tak nepodobná té, která zní na místní zábavě. Mladík Mels, jeden z těch, kteří se vydali na trestnou výpravu, nahlíží škvírou dovnitř. Zornička oka se mu rozšiřuje. Nemůže uvěřit tomu, co vidí... a slyší. Divoce křepčící postavy, ječící dívky, podvazkové pásy, řádící těla po parketu vlnící a škubající sebou jako v záchvatu epilepsie, vyplazené jazyky, potící se tváře, roztodivné účasy a bláznivé oblečení tancujících, žhavý rytmus, který pulsuje jako smyslů zbavený, živelnost puštěná z řetězu. A hudba, ta hudba... Hudba, která vám rozbuší srdce a probudí ve vás někoho jiného, než jste dosud bývali. Mels je ztracen. Okamžitě, nezvratně, osudově. Právě nahlédl do jiného světa. Světa, o jehož existenci neměl dosud tušení. Do světa, kterého by chtěl být součástí, bleskne mu hlavou těsně předtím, než vtrhnou dovnitř a začne nemilosrdné zúčtování. Nůžky stříhají nohavice, podvazky, sukně, kravaty, a jako vrchol nejpotupnější exekuce - i vlasy. Jedné postavě se však podaří uprchnout, skáče přes plot. Velitelka vysílá Melse, aby ji dostihl a přivedl zpět. A Mels běží. Ta, kterou pronásleduje je dívka. Dívka v růžových šatech. Žene se za ní houštím, větve ho švihají přes tváře, utíká - a pak ji ztratí. Jak je to možné? Ještě před chvílí tady byla. Mels se bezradně rozhlíží. Ale je tma, kolem jsou stromy a on ví, že mu kořist uprchla. Když vtom zaslechne odněkud ostrý výkřik. Vydá se tím směrem. Na břehu říčky sedí dívka a tiše vzlyká. Podvrtla si nohu. Melsovi je jí najednou líto. Pomůže jí vstát. Dívka se ho zeptá na jméno a pak mu řekne své. Alina. Pak se ale opraví. "Polly. Ale ti, co mě znají, mi říkají Polzja." Což v ruštině znamená "užitek". "A proč?" nechápe Mels. Ta zvláštní dívka ho podivně zneklidňuje. "To se brzy dozvíš," usměje se na něj dívka a ve chvíli, kdy to nečeká, do něj strčí, takže spadne a vymáchá se ve vodě. "Přijď na Broadway, přinese ti to užitek," zasměje se dívka a je pryč. Noha už se evidentně uzdravila. Mels za ní hledí s tichou výčitkou a z vlasů mu tečou čůrky vody do očí. Po návratu k ostatním nemůže velitelka uvěřit, že dívka Melsovi utekla. "Vždyť víš, tihle frajírci jsou potenciální kriminálníci. Od saxofonu je k noži už jen kousek." Mels neříká nic. "Však my ji najdeme," dodává dívka nakonec s neochvějným přesvědčením. Mels neříká nic, ale v duši mu roste sílící touha. Ano, on ji najde určitě. Musí. Neboť je ztracen toho večera již podruhé. Takto celý příběh začíná, a pak i pokračuje. A pokračovat bych mohl i já, ale nebudu. Horečku ruské noci si raději prožijte sami a na vlastní oči a uši. () (méně) (více)