Nanking! Nanking!

Film je to fantastickej a jeho provedení zrovna tak. Problém byl v tom, že první půl hodinu jsem nebyl schopnej rozeznat Japonce od čínské armády. Když jsem to ale zjistil, tak jsem i pochopil, že Japonci jsou/byli nejspíš pěkný svině. Celej ten konflikt mi přešel dost zbytečnej. Proč kurva ty magoři postříleli tolik bezmocnejch lidí?! Na co si to sakra hráli?! No, ale raději nebudu hodnotit debilitu tehdejší japonský armády. Film disponuje parádní kamerou, skvělou akcí, výbornou hudbou a místy je trochu nepřehlednej, ale i tak si přes tu nepřehlednost a přílišnou brutalitu (i když to ve skutečnosti bylo možná ještě horší) těch pět hvězd prostě zaslouží. (16.11.2009)

Ciry Cinsky brutal, nieco ako sovietsky film Jdi a Divej se. Akurat sa to odohrava v cinskom Nankingu. Japonci sice urobili zlociny - masakre, znasilnovanie, bezne sa odtinali ruky a nohy + aj pochovavali zaziva, len na rozdiel od nemeckeho nacistickeho hnoja Japonci boli civilizovani a nikdy neurobili holokaust. Coz nemecky nacizmus posuva do kolonky absolutne zlo 100 % (30.11.2019)

,,Je třeba zónu okamžitě zrušit a zřídit uspokojovací stanice! Naši vojáci začínají být nezvladatelní ! '' Tato slova padla v roce 1937 z úst japonského velitele dobitého města Nanking. Jelikož se o toto období zajímám, hodně jsem o Nankingu četl... Ať už to byly poválečné obžalovací spisy proti japonským velitelům či výpovědi přeživších civilistů. Ani to mne však nepřipravilo na skutečně drsný zážitek z tohoto filmu. Syrovost je navíc umocněna černo-bílým zpracováním. V souvislosti s Nankingem mi samozřejmě ani není neznámé jméno čínského Schindlera - jak je občas nazývám Johna Raabe. Dost mne zaujalo, že v sekci - podobné - je lecos včetně věcí s tématem skoro nesouvisejících, ale zcela tam chybí snímek z roku 2009 - John Rabe - Ctihodný občan Třetí Říše. (zasílám tedy požadavek adminům na zařazení do souvisejících). Byl to skutečně on, Němec a kovaný nacista, kdo pod prapory s hákovým křížem zachraňoval životy stovek Číňanů. On vytvořil bezpečnostní mezinárodní zónu, kterou za dobu jeho přítomnosti Japonci celkem respektovali (USA, Británie ad.. ještě nebyli s Japonskem ve válce) ač nemuseli a kdyby se rozhodli ji v mžiku zrušit nic by se nestalo. Takto v zóně alespoň po první čas po dobytí města přežila velká spousta lidí. Japonci posléze nabažení krve, mučení a zabíjení své aktivity v tomto směru výrazně omezili. Samozřejmě si do zóny chodili pro ženy a skutečně v ní hledali i ukrývajícíc se přeživší čínské vojáky. Při samotném dobývání města si Japonci počínali neskutečně krutě i na asijské poměry. Proti tomu i brutalita nacistů při perzekucích Židů byla o řád menší. Paradoxní je že Japonci potřebující suroviny okupace ostatních zemí nejen sobě ale i jim vysvětlovali jako osvobozenecký boj za jednotnou Asii. Na dobitých územích se však chovali neskutečně brutálně a ti co nebyli zabiti v bojích, zemřeli během rabování či při následných hromadných popravách. Jsou záznamy o tom, že si Japonci na zajatcích zkoušeli svá šermířská umění s katanou. V soutěži vyhrával ten, kdo odsekl hlavu oběti na jeden úder. Pěchota se cvičila na spoutaných zajatcích v útoku na bodák, lidé byli za živa stahováni z kůže, zapalováni, rozřezáváni, ženy opakovaně znásilňovány, kojenci byli vyhazováni do vzduchu a za letu napichováni na bajonety... atd.. Přeživší toho všeho pak byli jako otroci nasazeni na stavby letišť, železnic, mostů, pro japonskou armádu v celé Asii... Tam jich hynuli další statisíce na nemoci, podvýživu a brutální zacházení Japonců což potvrdil nejeden spojenecký zajatý voják. Nechce se věřit, že během čtyřicátých let se mohla odehrávat brutální zvěrstva srovnatelná se středověkem. Číňané o této smutné události natočili opravdu perfektně řemeslně zvládnutý film a je to tak dobře. Takovéto události by nikdy neměli být zapomenuty. Doporučuji vidět ! * * * * * (05.04.2014)

Na místo realistického zpracování jednoho obrovského válečného zvěrstva se člověk dočká příběhu točícího se kolem "bezpečné zóny" a různých lidí s ní spjatou. Problém je v tom, že postav je příliš mnoho a tak místo živoucích osob zůstávají jejich povahy a motivace jednání pouze načrtnuty a zejména v tom, že kromě působivých a naturalisticky natočených scén toho, co Japonci prováděli, se film často posouvá dál pomocí odporně patetických scén, kdy se postavy spolu dlouze plačtivě loučí, kdy ženy dobrovolně vystupují za doprovodu sentimentální hudby z davu pro záchranu kolektivu a zajatci tváří v tvář hlavním kulometu veřejně deklamují nesmrtelnost vlasti. Navíc předčasné vyvrcholení filmu nastane už zhruba ve 2/3 v podobě osudu tajemníka Tanga a zbytek je v podstatě do nikam vedoucí sestřih tu brutálních, tu uslzených záběrů bez závěrečné katarze. Slabé 2*. (07.12.2009)

Lze považovat za zázrak, že mezi oficiálními čínskými filmy roku 2009, které měly u příležitosti 60. výročí založení republiky připomínat klíčové události novodobé historie Číny, vznikl také jeden, který nebyl pompézní ideologickou masáží či povrchně plytkým kýčem. Pojednání o událostech Nankingu za japonské okupace se soustředí na vykreslení extrémní situace několika stupňů masakru. Nezatěžuje se vysvětlováním historického kontextu či sledováním chronologie. Místo toho skládá mozaiku drastických výjevů, lidského utrpení a všeobjímajícího šílenství. Film sice obsahuje vzletné fráze a scény pompézního hrdinství, ale díky černobílému materiálu a stylizaci oproštěné od patosu se mu daří tyto sekvence podat tak, že nevyznívají prvoplánově. Vedle toho, že tvůrci pouze sporadicky sahali k použití nediegetické hudby (takže nedojde na žádné tklivé smyčce a vypjaté scény probíhají pouze za přirozeného ruchu prostoru či v tichosti) stupňuje emocionální dopad nekřiklavá výpravnost. Kamera se neopájí ohromnými zástupy statistů a scény snímá tak, že nákladná výprava a davy statistů vyznívají jako součást prostředí. (25.04.2010)