Wall Street: Peníze nikdy nespí

Gordon Gekko je zpátky a s ním Stone ve vrcholné formě. Konečně z něho zase čiší osobnost, která se nebojí tnout do živého a patřičně se v krvácejících ranách nimrat. Pravda, to rodinné blbnutí tu moc nefunguje a především slzopudný konec je jasným důkazem, že jedinečná nekompromisnost osmdesátkových dramat je nenávratně pryč. Jinak ale vládne spokojenost. Filmařsky i dějově jde o silného koně letošního roku, který stojí pevně na vlastních nohách. Že je čistě náhodou pokračováním klasiky je více méně vedlejší... (18.09.2010)

Nestrhne tolik jako první díl a vůbec mi to i přes zasazení do finanční krize přijde jako celkem zbytečné pokračování, bez kterého bych se obešel. Příběh totiž nepřichází s ničím působivým, není to tak napínavé a dialogy nejsou tak strhující jako v případě jedničky. Navíc mi tam trochu vadila ta linie zbližování otce s dcerou, která mi nezapadala moc do prostředí, kde každej každýho podvádí. Úplně zatracovat ten film ale rozhodně nejde. Rozhodně jde o nejlepší Stoneův film za posledních 10 let, jeho názory zde nevadí tolik jako jinde a kamera je vynikající. Hlavně se může Stone opřít o bezchybné herce od sázky na jistotu Michaela Douglase, po staré matadory v čele s Eli Wallachem a mladou krví Carey Mulligan a hlavně Shiou LaBeoufem, který se zde poprvé objevuje v ryze dospělé roli a je opravdu výborný. A právě díky tomuto obsazení se z toho dal vytěžit mnohem zajímavější výsledek. (03.11.2010)

Stone podruhé drze sonduje do centra finančnického blázince, s dramaromancí hozenou do kontextu nekalých bankéřských praktik, návratu Gordona Gekka a nedávné (současné?) ekonomické krize. Nejedná se o kdovíco, ale pro mě to byl rozhodně příjemnější zážitek než jednička, taková svěží dvouhodinová pozornost-vyžadující podívaná. (24.02.2011)

Společně se Snowdenem určitě nejlepší a hlavně nejosobitější režijní počin Olivera Stonea v tomhle století. Ta Director-power z toho vyloženě odkapává a jenom sledovat vzletné kamerové pohyby mezi mrakodrapy Manhattanu je zkrátka zážitek, nemluvě o hereckých výkonech Douglase, Langelly či Joshe Brolina, kteří svým postavám vdechují ještě více než jen život (a abych nekřivdil, tak LaBeouf také vůbec nic nekazí). Měl jsem ale docela problém s tím, kam příběh celou dobu klikatě směřuje a kam (a hlavně jakým stylem) nakonec vyústí. Je celkem jasné, proč se rozhodlo vzkřísit finanční bestii Gordona Gekka zrovna rok po ekonomickém kolapsu, který položil mnoho firem a otřásl se samotnou měnou - Stone mohl zase vesele nastavit zrcadlo celému finančnímu a burzovnímu systému a skrze nevypočitatelného parchanta vystavit komplexní metaforu velké bubliny, která může kdykoli splasknout, ať už hrajete nefér či ještě více nefér. To je ok, i když ty létající bubliny si mohl tak zkušený režisér odpustit. Do toho ale sledujeme na povrchu dost tuctovou rodinnou linii a reminiscenci příběhu původního filmu v nové době (a s jednou poučenou postavou), přičemž Stone právě mnohem méně zajímavé rodinné motivy nakonec strčí do popředí a ve finále dospějeme k zakončení, v němž jeden chamtivec dostane přes prsty, ale ostatní stále žijí vesele v bublině a divák postává trochu v rozpacích opodál. Ta myšlenka je hezká, ale drolí se to mezi prsty a lehce vítězí dojem překombinovanosti - na rozdíl od jedničky, která si hrála jen na to, co hráli dva vychytralí chlapáci mezi sebou. 70% (04.04.2020)

Wall Street: Money Never Sleeps je oproti svému předchůdci uhlazenější a rozvážnější. To sice nemám ve zvyku kritizovat, ale v tomhle případě vyprchala všechna dravost, což v mých očích snímku uškodilo a to hodně. I tak se ale jedná o takové '' elegantní pozlátko '', které bych si klidně někdy zopákl a Douglas je stále pašák... 60%. (06.11.2010)