Wall Street: Peníze nikdy nespí

Pro me stejne tematicky nezazivna jako jednicka, ale se stejne skvostnym Douglasem, snad i skvostnejsim! Shia zpocatku taky vypadal slibne, ale ve druhe pulce se z nej stala ubrecena backora a cela nasilne nasroubovana vztahova linie film kazila. A konec uz byl i na me moc! Z kamery mi bylo misty lehce nevolno, ale to je jen mezi mym slabym zaludkem a mnou. Zato hudba me prekvapive bavila :). (01.10.2010)

Škoda, že Stone nevydržel v kursu nastaveném první hodinou filmu. Pak bych mu napálil plný hodnocení a s radostí. Bohužel si neodpustil ke zbytku se nehodící cukrkandlovej závěr, kterej notně shazuje předchozí dosti poučnou exkurzi do makléřského světa (nehledě na to, že postava Carey Mulligan mě dost kakala, její myšlení pro mě bylo daleko nesrozumitelnější než finanční operace). stejně tak pasáže s jadernou fůzí v současné době spadají trochu do světa SF. Ale budiž. I tak je Wall Street: Money Never Sleeps parádní režisérský kousek plný výborných a přehledně podaných postřehů do finančního světa a praktik fungování burzovních spekulací. Prolínání křivky hodnot cenných papírů s panoramatem Wall streetu, rozdělování obrazu na několik částí (včetně stylového telefonního hovoru během jízdy autem) a spousta dalších režijních vychytávek dokazují, že Stone ještě neřekl poslední slovo. Samotné postřehy z finančního světa zvláště v první části takřka vyrovnávají nejlepší kousky Birda a Fortuna na toto téma, viz tu a tady, zejména jasný poukaz na to, že dluhy zase přešly prostřednictvím státního příspěvku na poplatníka, zatímco banky se zbaví bezcenných finančních produktů a jedeme dále močálem černým kolem bílých skal. Nedá mi to, abych se v téhle souvislosti nepozastavil nad pár poznámkami komsomolců volného trhu, kteří zjevně neví, která bije, když se řekně hedgeový fond nebo short selling a svou představu o dokonalém systému zvaném kapitalismus odvozují z modelu "zisk proudí z kvalitní výroby levnější než konkurence". Škoda že není rok 1850. (11.11.2010)

Oliver Stone se snaží vrátit do první ligy? Zatím to tak nevypadá, spíš jen opatrně otvírá dveře do světa kterému dřív vládl. Do světa VELKÉHO dramatu a nesmlouvavé sociální kritiky. Kdysi totiž dokázal svými filmy přímo rvát koule, kdežto teď jen opatrně pošťuchuje - myšlenkově není jeho návrat na Wall Street úplně plytký a s chutí se opírá jak do hypoteční krize, tak i do lidí v jejím pozadí, ale stále jede jen na půl plynu. Místo skutečného inside looku zvrhává ekonomické podhoubí do napůl zelené agitace, a samotné drama "zlých" a "ne až tak zlých" pánů s kravatami se převrací do zdaleka ne tak svíravého melodramatu o rodině, smíření a oslavě zidealizované budoucnosti plné malých dětí a malého života. Ale přes to, nenudí a dokáže držet krok s dobou, dokáže být aktuální - ať už se to týká příběhu samotného, nebo režie která je opět parádní ukázkou vyspělého řemesla a důkazem že když je Stone za kamerou, tak stále ještě moc dobře ví co dělá. A stejně tak to ví i Michael Douglas, na kterého je po dlouhé době opět radost pohledět. 7/10 (04.07.2011)

Stone to v rámci možností zvládnul celkem slušně, ale jelikož tomu v zásadě chybí nějaká zajímavější zápletka a prostředí Wall Street ani samo o sobě neni zrovna nejzábavnější téma o kterým bych chtěl přemýšlet, tak to ve výsledku neni nic co by ohromilo, navíc to je celý krapet průhledný, ale i tak to je dobrej film, Shia je sice takovej cucák a moc se tam nehodí, ale když odhlídnu od toho jak vypadá, tak to zvládá v pohodě a Dougles je už osvědčenej. (01.11.2010)

Wall Street: Money Never Sleeps je oproti svému předchůdci uhlazenější a rozvážnější. To sice nemám ve zvyku kritizovat, ale v tomhle případě vyprchala všechna dravost, což v mých očích snímku uškodilo a to hodně. I tak se ale jedná o takové '' elegantní pozlátko '', které bych si klidně někdy zopákl a Douglas je stále pašák... 60%. (06.11.2010)