Prorok

Prolnutí dvou žánrů - mafiánské ságy a vězeňského dramatu - a oněmi žánry specifikovaných světů dělá z Proroka hodně osobitý film. Jacques Audiard je už nekorunovaným králem novodobé francouzské drsné gangsterky, v níž po několikáté variuje svá oblíbená témata (především specifický svět vězení a motiv vězně...) a kterou ozvláštňuje spojením naturalisticky popisného prostředí s poetickými scénami, jež dávají snímku funkčně umělecký rozměr. Symbolická postava zavražděného spoluvězně, která nevyčítá a nepronásleduje, leč naopak apelativním výkladem snů pozitivně ovlivní životní peripetie hlavního hrdiny, morálně relativizuje vyznění celému snímku, neboť přináší svět, v němž nejen že neexistuje svědomí, zábrany, jasné rozlišení dobra a zla, ale už ani mrtví nechodí ve spaní vyčítat vinu původcům svého utrpení. S kým v takovémhle vidění světa vlastně sympatizovat? Prorok je silný film, přesto jsme v něm občas postrádal výjimečný příval katarze, která by mi v diváckém zážitku přinesla punc mimořádnosti. Návštěva kina nebyla tentokráte událostí, na kterou nebudu moci dlouhou chvíli zapomenout...chyběly tomu mimořádné scény či třeba macho knírek a neodolatelné charisma režisérem Jacquesem Audiardem též dříve obsazeného Vincenta Cassela alias přímé konkurence v podobě Richetova Veřejného nepřítele č.1... (21.01.2010)

Toho nesympatického arabáše si prostě musíte zamilovat snad ještě rychleji, než Patyzóna ve Smrákání. Nebo Patlizóna ve Strádání?? Nebo Patossona ve Smrskání??? ( .. No zkrátka toho "talenta" s obličejovou obrnou, do jehož prokrveného sexuálního jablka by se s chutí zakousla nejedna anémická pubescentka.) A bodejť by ne! Co může být, mimo homoupíra, snadnějšího ke ztotožnění, než negramotný, neúspěšný zloděj, nadějný dealer a začínající vrah v jedné osobě, úspěšně proplouvající romantickými zákoutími francouzského kriminálu, plného miloučkých medvídků, kteří bezesporu překročili povolenou míru pigmentu, náboženské tolerance a asociálního chování... Patrně tady nejde o neúměrně dlouhé náborové video korsické mafie, ale o další touhu poukázat, jak ten zlý, fuj fuj systém, ta hnusná anonymní mašinérie, dokáže ze zlého udělat ještě horší, co už se potom nedá zastavit. Ale dá! Zkuste důslednou pasovou kontrolu a intolerantní imigrační zákon! No zaplať Pánbůh za Čuka Rorýse, který s těmi co proklouznou vždycky zatočí a střeží náš klidný spánek alespoň na hranicích s Mexikem, a když příjde na věc, dokáže jako jediný chlastat v Nonstopu až do zavíračky... :o)). (08.03.2010)

V rámci evropského filmu jde o parádní kousek, který nemůžu nesrovnávat s Gomorou. Gomora byla pojatá možná až moc dokumentárně, což jí podle mě ubralo na atraktivitě. Zato Prorok si jde svou cestou a daří se mu. Neokoukaní herci, povedená hudba a hlavně syrovost a žádná přetvářka. (24.05.2010)

Ono to vězení má prostě svou neobvyklostí něco do sebe a potvrzuje se to i v Prorokovi. Ten je navíc, hlavně v druhé půlce, říznut solidní maifiánkou, čím vzniká hodně zajímavý mix. A to i díky Audiardovi, který dokáže být po celých 150 poměrně uceleně zábavný a i když se několik málo pomalejších míst najde, většinou snímek odsípá dobře. Příjemné taky je že děj střídá několik různých úrovní a Malik je tak dobře uvěřitelná postava, která nemá jen centrální motivaci, ale vyvíjí se a řeší vždy více věcí najednou. Toho navíc zahrál Tahar Rahim velice dobře a společně s Nielsem Arestrupem alias Césarem Lucianim, tvoří pŕíjemnou ústřední dvojici. Sečteno podtrženo, Audiard natočil hodně komplexní a plný snímek, který určitě stojí za to. (23.06.2010)

Vynikající filmový počin z vězeňsko mafiánského prostředí. Výtečné herecké výkony, syrová, až autentická kamera, skvěle vykonstruovaný příběh a dokonalá hudba. Pravdou je, že chvilku člověk tápe v souvislostech a v postavách, jelikož herci jsou si dost podobní, k tomu přibývají stále nové tváře a nové dějové linky, ale v celku rychle se dá zorientovat. Jeden z nejlepších francouzských filmů dnešní doby, který se vrací k filmovým klasikám 70 a 80 let. (27.03.2011)