Sezení

V rámci mezí celkem slušný film, co se snaží vytěžit co nejvíce na touze těžce handicapovaného člověka užít si trošku srandy. Problém je v tom, že v The Sessions nejde o nic jiného než o snahu handicapovaného Johna Hawkese mít sex s Hele Hunt, která je po většinu filmu naprosto nahá. Co si budeme povídat, už jí prostě není 20, takže zas tak úžasné pokoukáníčko to není, ale z její strany to chtělo hodně odvahy v něčem takovém hrát. Plusem je, že příběh nekončí happyendem. Průměrný film, který se snaží využít teskného příběhu. (23.02.2013)

Téma filmu svadí buď na cestu k slzavému údolí a nebo k hranici trapných sexuálně oplzlých scén. Naštěstí jsem se spolehnul na Helen Hunt, že nabídnuté scénáře poctivé pročítá a když se jí něco nezdá umí říct krásné americké „no“ . Příběh je postaven na výborných hereckých výkonech obou představitelů, zejména Helen je tady dokonalá. Všechno podstatný tady totiž odehrajou oči. Vzájemný sbližovaný, myslím to duševní, nikoli sexuální je fakt mistrovská ukázka herectví. Děj filmu se mě na začátku zdál až absurdní, ale postupem času jsem hltal každou scénu. Se samozřejmostí, ale i s citem vyprávěný příběh ve kterém se nejvíc blýskaj společné terapie Cheryl s Markem. (20.08.2014)

Rozhodne pozoruhodný príbeh, dokonca podľa skutočnej udalosti zo života Marka O'Briena. Veľmi emocionálny film o človekovi, ktorý bol odsúdený na život bez možnosti pohybu. Obdivuhodné bolo najmä to, že ho neovládla sebaľútosť a všetko dokázal odbúrať humorom a iróniou. Na druhú stranu mi však v mnohých situáciach prišiel dosť egocentrický, ale možno aj z pochopiteľných príčin. Opäť sa však potvrdilo, že jedine život, ktorý žijeme pre milovaných ľudí je hodný žitia - zistil to aj Mark, hoci až v pokročilom veku. Napriek všetkému spomenutému však hodnotím tento film skôr ako priemerný, prekážala mi v tom hlavne nadmerná úchylnosť, keď ešte aj kňaza potreboval Mark zamestnať svojimi nemorálnymi plánmi... Veľký obdiv si však určite zaslúži Helen Hunt, ktorá odvážnu rolu sex-terapeutky zahrala naozaj vierohodne. (19.02.2013)

(Febio Fest) Hned na začátku, když se Mark ploužil areálem školy na té své motorové posteli, mi přirozeně naskočilo "Jéžiš, slzavé údolí. Jsem postižený, litujte mne. Nešťastně se zamiluju a pak budu půl filmu umírat.". Kardinální (asi vliv nedávno skončivší konkláve) chyba. Mark je sympatický ironik, a i když pocit lítosti tam je (kdo by také nelitoval člověka schopného ovládat pouze hlavu a strávit mimo svou "železnou plíci" pouhých několik hodin), většinu filmu jsem i přesto strávil s úsměvem na rtech, který jednoduše (ani složitě) nešel potlačit. Překvapila mne Helen, jaká je to nestyda (ve zcela pozitivním slova smyslu), a potěšil William H. Macy jako farář... 90% (19.03.2013)

Film, kterého jsem se před zhlédnutím lehce obávala. Nebude nepříjemné a celkově rozpačité sledovat osud muže, který dokáže pohybovat jen hlavou a touží zbavit se panictví? Už prvních patnáct minut mé obavy rozptýlilo. Hlavní hrdina totiž není vylíčen tak, abyste ho kvůli jeho zdravotnímu stavu prvoplánově litovali; nesnaží se zapůsobit na vaše city a nechce vám patetickými monology připomínat, jak je svět složitý. Mnohem blíže než k francouzským Nedotknutelným má tak The Sessions třeba k nedávné Druhé šanci. Více než dojímavé drama o životě postiženého totiž připomíná velmi vyspělou sondu do jednoho sexuálního problému, která těžké okamžiky odlehčuje nevulgárním humorem. (13.02.2013)