Reklama

Reklama

Pozitivní život s AIDS

(TV film)
všechny plakáty
Česko, 2008, 58 min

Obsahy(1)

Smrtonosná nemoc mění přístup Afričanů k životu. Připravili P. Kopecký a A. Majstorovičová.
Boj se smrtelnou epidemií v cyklu ČT Příběhy z Afriky. Strasti rodin v Namibii, které jsou postižené virem HIV, a sirotků v Etiopii, kterým rodiče zemřeli na AIDS, v dokumentu ČT.
Další díl cyklu dokumentárních filmů o životě běžných lidí a podobách rozvojové pomoci v Africe ukazuje příčiny a důsledky nekontrolovaného šíření smrtelného viru HIV v afrických rodinách. Pozitivní život s AIDS začíná na samotném okraji společnosti mezi prostitutkami v hlavním městě Namibie Windhoeku. U nich je nákaza AIDS vůbec nejvyšší, a přesto je muži nutí k sexu bez kondomu. To je jedna z hlavních příčin šíření smrtelného viru HIV v afrických zemích.
Namibie, bývalá německá kolonie na jihozápadě Afriky, patří mezi nejhůře postižené touto smrtelnou epidemií. Oficiální údaje mluví o 20% obyvatel, což ve 2 miliónové zemi znamená skoro půl miliónu nakažených. Ještě horší situace existuje v některých namibijských regionech, kde nákaza dosahuje až 40%. V jednom z nich, v kraji Karas na jihu Namibie, pracuje česká nevládní organizace Člověk v tísni. V chudinské čtvrti Tseiblagte provozuje komunitní středisko Wake Centre s chráněnou dílnou pro ženy postižené virem HIV. Většinou přišly o práci právě kvůli své nemoci a často je vyhnaly i jejich vlastní rodiny. V Namibii panuje silný strach z nemoci AIDS a nakažení mají mizivou šanci dostat práci, když nezaměstnanost přesahuje 50%. Chráněná dílna Člověka v tísni proto dává některým z nich možnost pravidelně pracovat. S využitím místních tradice a evropské technologie šijí dárkové předměty, které se pak s jejich jmény prodávají jak v Namibii, tak na různých místech v Česku. Člověk v tísni zároveň šíří osvětu po celém jihu Namibie v rámci programu Yelula/U-khâi, financovaného Evropskou komisí, aby se lidé nebáli mluvit a žít s nakaženými HIV. Ve vesnici Tses uspořádali namibijští aktivisté Člověka v tísni jedno z řady veřejných vystoupení před místní komunitou. Lidé postižení virem HIV mluví otevřeně o tom, jak se nakazili a jaké to je být HIV pozitivní, ale i že se s tím dá žít, pokud člověk dokáže také pozitivně myslet.
Pomoc nabízejí i tzv. centra přímo sledované léčby, kde místní nevládní organizace rozdělují léky proti AIDS, dohlížejí na správné užívání a poskytují nemocným základní stravu a informace. Komunitní pracovníci Červeného kříže zase obstarávají základní testování na přítomnost viru HIV v krvi. To vše je nedílnou součástí celého systému zdravotnické péče o HIV postižené v Namibii. Antiretrovirální léky proti AIDS dostávají nemocní zdarma díky zahraniční pomoci mimo jiné i z Evropy. Šíření epidemie ale nezabrání, pokud lidé nerespektují zdravotnická doporučení. Problémem Namibie je, že nákaza se šíří uvnitř rodin. Na jedné straně za to může tradiční nadřazenost mužů ženám a na druhé straně masová migrace Namibijců za prací. Přístav Luderitz na pobřeží Atlantiku je častým cílem mužů ze severu, kteří tam zůstávají kvůli práci i několik let a mají zároveň dvě rodiny. Když se v přístavu nakazí virem HIV, přivezou si ho domů. Potvrzuje to jak žena, jejíž partner ji takto nakazil, ale i jeden z mála mužů, který byl ochotný o své nemoci mluvit právě v Luderitzu. Uzavřenost mužů v oblasti sexu a AIDS je další příčinou šíření epidemie smrtelného viru HIV. Souvisí to s přežívajícím stigmatem AIDS, které v případě mužů hrozí veřejným pohrdáním a obávanou ztrátou zaměstnání.
Mnohem lidnatější Etiopie na severovýchodě Afriky se teprve začíná potýkat s epidemií viru HIV. Nejcitelnější je problém sirotků po rodičích, kteří zemřeli na AIDS. Právě pro ně zřídila česká organizace Člověk v tísni internátní školu ve městě Awasa. Etiopským sirotkům po rodičích, kteří zemřeli na AIDS, poskytuje škola v Awase střední vzdělání včetně ubytování, jídla i učebnic. Zároveň se tu studenti mohou vyučit základním řemeslům, vařit, šít, vyrábět ze dřeva a kovu, což jim dá možnost vydělat si na další živobytí. Dva z absolventů školy vyprávějí své osobní příběhy. Osmnáctiletá studentka se teprve s nástupem do školy dozvěděla, že její matka má AIDS a za 2 roky nato osiřela úplně. Devatenáctiletý student potvrzuje, že sirotci po rodičích s AIDS často končí jako sluhové v rodinách příbuzných nebo úplně na ulici. Oba se v budoucnu chtějí věnovat sociální práci právě se sirotky.
Dokumentární film Pozitivní život s AIDS je dílem scénáristy Petra Kopeckého a režisérky Andrey Majstorovičové. Redakční spolupráce Zuzana Šimůnková, kamera Vlastimil Hamerník, střih Krasimira Velitchkova, vedoucí produkce Helena Veselá, koordinátorka projektu Markéta Štinglová. Šestidílný cyklus hodinových dokumentů o příbězích rozvojové pomoci realizuje Česká televize za finanční podpory Evropské komise. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (2)

Marze 

všechny recenze uživatele

Působivý dokument. Ženy když jsou finančně na dně vždy mohou prodat své tělo. Muži to mají horší.Ta vyprahlá rovinatách krajina až na obzor působí děsivě, stejně jako celý dokument. ()

Reklama

Reklama