Město žen

Tahle Felliniho mužská odysea už je spíš vykrádáním vlastních trademarků. Velmi vyprázdněné a banální ve svém sdělení. A končící nejhorším možným klišé, jakým film končit může. Zním naštvaněji, než jsem, ale na Felliniho mi to přišlo až moc jednoduché a čitelné. Paradoxně jsem si u něj zvykl na takovou převahu, kdy mám pocit, že tolik z jeho sdělení nedokážu přečíst, že teď, když natočil film, u kterého není čitelnost problém, mi to naopak chybí. (09.11.2012)

Opět nejsem zklamána ... už jsem si prostě zvykla na příšernou italštinu a ještě horší postsynchrony. Co mě však už po několikáté nalepilo na dvě hodiny k televizní obrazovce (a nebylo schopno od ní dostat) byl neotřelý, asociativní, lehce bulvární styl vyprávění a audiovizuální složka. Hlavně ta ruchově-hudební - která mě opět nakopla - napadají mě jen tato slova: industriálně-orgastický beatbox říznutý orchestrálním technem. V roce 1980 - unikát, to jednoznačně. A děj, poselství ... komplikované, jako vždy. Vztahy mezi mužem a ženou, ženou a mužem, o nepochopení-pochopení, o sexu, o drogách o všem a ničem - film plný rozporů... Ale nic jiného jsem vlastně ani nečekala. Tedy to, že bych to pochopila. Marcello hraje o život ... kamenují ho brutální feministky, honí ho nadržené nymfomanky, učastní se road-movie se zhulenými lesbičkami, oslavuje 10000 milenku čurajícího erotomana, v mezičase slintá po mladých a krásných děvách, aby nakonec hledal dokonalou ženu. No nezní to jako skvělá komedie :-))) (06.06.2006)

Federica Felliniho se velmi těžko hodnotí. Je to prvotřídní umělec, ale některým jeho filmům prostě nerozumím a nemohu jim přijít na chuť. Slibovala jsem si od tohoto filmu daleko více, zvláště, když tam hrál dvorní herec režiséra - Marcello MASTROIANNI. Marná sláva, znovu jsem si ověřila, jak tohoto herce ženy milovaly, že se na film s ním vydržely dívat, i kdyby to byla sebevětší volovina. Tento film je zmatený sen "muže proutníka" jedoucího ve vlaku a jak už to ve snech bývá, obrazy jsou komické i zmatené i horrorové scény. Nejsem žáden puritán, ale v r.1980 točit některé choulostivé scény byla dosti velká odvaha. No, FELLINI si to zkrátka mohl dovolit. Ale přesto dávám pouze 3*. (25.01.2011)

V jenom mém oblíbeném songu se zpívá "přijela k nám avatngarda...." A tato slova mi často tanula na mysli při sledování filmu. Město žen je zatím jednoznačně nejšílenějším filmem Federica Felliniho, který jsem mohl shlédnout. Po první části jsem byl vyloženě nadšený, protože celá pasáž z onoho kongresu byla vyloženě geniální a taková scénka ženy v domácnosti neměla chybičku. V druhé půlce je to ale opravdu pořádné psycho, občas se vyskytla nějaká jasnější a opravdu parádní scéna v duchu první poloviny, ale jinak se nese ona druhá půlka v hodně surrealistickém duchu a přestože odmalička až dodnes jsem pod silným vlivem dvou žen, ne všechno jsem pobíral:-)) (21.10.2008)

Místy se mi vybavoval Pasolini, ale většinou z tohoto filmečku byl cítit ten charakteristický Felliniovský duch. Je to takový větší ohňostroj imaginace, pohled do nitra stárnoucího muže a sarkastický výlet světem radikálního feminismu (ale nejen jím)....:-) Fellini zajímavým způsobem navázal na filmy jako 8 1/2 nebo Casanova. Rozhodně stojí za podívání!! Ani minutu jsem se nenudil, naopak jsem se velice dobře bavil...3 a 1/2 * (06.06.2006)