Giulietta degli spiriti
Juliette des esprits
Giulietta a duchovia
Juliet of the Spirits
Režie:
Federico FelliniKamera:
Gianni Di VenanzoHudba:
Nino RotaHrají:
Giulietta Masina, Sandra Milo, Valentina Cortese, José Luis de Vilallonga, Luisa Della Noce, Caterina Boratto, Milena Vukotic, Sylva Koscina (více)Obsahy(1)
Giulietta (Giulietta Masinová) žije v krásném domě u oceánu. Její sestry – a především matka – ji zastiňují svou krásou. Je to duchovní, pověrčivá a naivní žena. Jednoho dne navštíví věštkyni, která jí řekne, že musí následovat svět prodejného sexu, aby byla šťastná. Zanedlouho se Giulietta setká s výstřední a přitažlivou sousedkou Suzy, která podle všeho vypadá jako luxusní prostitutka. Ta začne pobízet Giuliettu k sexuálním praktikám, které však nezkušenou ženu znervózňují a cítí se kvůli nim provinile. Uprostřed noci, kdy je její manžel výjimečně doma, se probudí a přistihne ho, jak mluví po telefonu s jinou ženou. Ze spaní pak vykřikuje jméno "Gabriella"... (Cinemax)
(více)Videa (1)
Recenze (58)
Film zahlcuje diváka obrovským množstvom vnemov, ktoré nestačí priebežne spracovávať, takže sa odovzdane (nerovná sa rezignovane) necháva unášať zdivočelou Felliniho fantáziou, ktorá napokon funguje omnoho lepšie než akákoľvek iná koncepčná stratégia. Ako zmysluplne vyjadriť postavenie hypersenzitívnej ženy, ktorá cíti, že sa rozpadáva jej manželstvo? Tristnou psychodrámou so srdcervúcou samovraždou na konci? Nie. Fellini - podobne ako neskôr Almodóvar - potrebuje veľa farieb a extravagancie. Giuliettini extrovertní príbuzní, priatelia a známi (možno s výnimkou manžela tajomnejšieho než všetky "spiriti") postupne splynú s inváziou extrovertných duchov vyvolaných chorobnou hrdinkinou predstavivosťou, takže Giulietta prestáva rozlišovať skutočnosť od fantázie. V širšom zmysle sa tak stáva človekom, ktorý zvažuje možnosti alternatívnych svetov a nekonvenčných riešení. Byť tak Giuliettou, zostanem v spoločnosti mačky-alkoholičky, chlastajúcej šampanské... Záverečná scéna našťastie nedáva žiadnu indíciu o skutočnej povahe akcie. Fellini úspešne eliminoval nielen logiku, ale i klasické rozprávačstvo, čím umožnil, aby sa do procesu percepcie plne zapojilo i naše podvedomie. Po záverečných titulkoch som skonštatoval, že som bol práve svedkom čohosi slávnostného. Na sofistikované thrillery založené na železnej logike a vykalkulovaných emóciách si nepotrpím, absencia príbehu mi bola vždy milšia, pretože krásne rozprávať sa dá i púhym obrazom. A duchovia nemusia len strašiť, niekdy prenášajú svoju blaženú arkadickú existenciu i na smrteľníkov. Pokiaľ im to smrteľníci dovolia. ()
Giulietta(Giulieta Masina) vo filme Felliniho Federica,ktorý srší sviežimi farbami,bohatými kostýmami,výpravou s ktorou navštevujem atypické miesta,dynamickou kamerou,vkusnou hudbou,a hlavným problémom Giuliety,ktorej zahýba „vzorný manžel”,zisťuje,ktorá je za tým,objedná sa u súkromných detektívov,ktorí zistia v podstate viac,alebo navštevuje rôznych,zaujímavých ľudí,či príde k starej veštkyni,ale najviac ju „otravujú” duchovia,ktorých „prebudila zo spánku” a prichádzajú zmätky pletky,sen alebo halucinácia...Giulieta Masina je skutočná dáma,ktorá má správanie,pyšný som,obdivujem ju už len preto,že je manželkou pána Režiséra,kde ju obsadzuje do úloh,ktoré sa zapíšu do pamätí... ()
Experimentální hra s barevnou optikou a snovým, epizodně poskládaným příběhem, prostřednictvím něhož nám Fellini znázorňuje svůj zřejmě důvěrně známý rozbor paranoidní ženské psychiky. Nejde tu ani tak o příběh, který je opravdu jen volným sledem halucinogenních představ, a jedinou postavou procházející určitým vývojem je v něm hlavní hrdinka Giulietta, ale spíše o nádherný obraz, kde barvy zachycují emoce i charaktery vedlejších postav, a mistrnou kompozici jak jednotlivých scén, jejichž rytmus nijak nenarušují ani pečlivě sestříhané vzpomínkové flashbacky, tak i samotných záběrů - každý obraz mocně působí dojmem, jak je vše stylizované a předem uspořádané, od zmíněných barev a kulis až po samotné pohyby herců, což na jednu stranu snižuje emocionální dopad a divák nemá šanci prožít tento takřka strojový systém nějak hlouběji, ale na druhou stranu to dělá z filmu obdivuhodné umělecké dílo, jehož každičký zákrut i odstín se sice časem okouká, ale respekt a skvělý první dojem zůstanou navždy... 80% ()
Tenhle film je takový... filmový. Výprava a kostýmy jsou přímo k sežrání, zbytek stravitelný. Akorát se musím přiznat, že když jsem si začala vychutnávat závěr, zjistila jsem, že je to teprve polovina. Výraznější vývoj hlavní hrdinky nebo zajímavější dialogy by pomohly. Ale ne... Já jsem jenom moc pohodlná a málo odvázaná. ()
Galerie (61)
Photo © Rizzoli Film S.p.a.
Přepsáno v září 2019. Giulietta a duchové jsou důkladnou formulací surrealistického karnevalu niterných výjevů. Federico Fellini dokonale využil přechod k barvě ke zvýraznění své přednosti míchání skutečnosti s představou i vzpomínkou, vše je neoddělitelné od celku, vše dostává svůj daný význam, příčiny sledují důsledky a konflikt vnitřního světa je rozpolcen mezi principy a danou podstatou. Gianni Di Venanzo za kamerou obrazovými kompozicemi v barvě, vitalitě a ve stylizovaných formacích podává důkazy symbolů a hlasu jejich znění, podvědomí se dostává na stejnou úroveň k vědomí, zkušenost je prostředkem a vzpomínka dokladem k sebepoznání. Halucinační výjevy jsou traumatem minulosti a direktivním nařízením zavedených principů, sarkasmus v maškarním ohni kritizuje společnost, transcendentální zájem je ponorem do pochopení vlastního vnitřního světa. Mysl člověka dostala křídla a zvědavě poletuje podél energetických čar lidských skutků, hledá se význam rozdílu mezi formou a pocitovým dopadem, dualita vystupuje na povrch, pokouší se zachytit hodnoty a ze všech sil se vehementně snaží identifikovat skutečný stav vnitřního štěstí. Hlavním objektem niterného zkoumání je Giulietta Boldrini (velmi zajímavá Giulietta Masina, jako malá holka Alba Cancellieri), spokojená dáma střední vyšší třídy. Její poklidný život znenadání klesá na kolena, dosavadní jistoty ztrácejí stabilitu, ze strachu přichází mučivé staré rány dosud nepřekonaných traumat a ústupků, nitro je rozerváno očekáváním a nejistotou, cudnost se dostává do oponentního postavení s animálně tělesnou podstatou a satira rozdává pestrobarevné vějíře surrealismu. Důležitou představitelkou lidské živočišnosti je Susy (pozoruhodná Sandra Milo), Giuliettina nová extravagantní sousedka. Život má smyslné křivky rozkoše, slast je odměnou, intenzivní tělesný prožitek je záslužnou hodnotou smyslu. Hlavní mužskou postavou je Giorgio (velmi zajímavý Mario Pisu), Giuliettin manžel. Mužská krize středního věku se tváří nevinně a tiše spřádá svůj vlastní plán do budoucnosti, zábrany zde nejsou na místě. Výraznou postavou je Valentina (velmi příjemná Valentina Cortese), bezelstně energická a po duševním propojení toužící Giuliettina kamarádka ze stejné společenské vrstvy. Život se snaží odhalit transcendentální tajemství, ale dokáže vnímat pouze pikantnosti. Výraznější postavou je Bhishma (zajímavá Valeska Gert), svatý hermafrodit a duchovní vůdce orientální mystiky. Duchovno je vlastní branou do nitra duše a sebepoznávání. K výraznějším postavám patří také José (příjemný José Luis de Villalonga, občas s hlasem Riccarda Cucciolly), Giorgiův elegantní přítel ze Španělska. Život nabízí vlídné pochopení. Z dalších rolí: povrchní a pečlivě udržovaná Giuliettina sestra Sylva (Sylva Koscina), rozdováděné medium duchařských seancí střední vyšší třídy (Friedrich von Ledebur s hlasem Alighiera Noschese), Giuliettina necitlivě náročná matka (Caterina Boratto), Giuliettin milovaný dědeček (Lou Gilbert), Giuliettina druhá rodná sestra Adele (Luisa Della Noce), Giuliettina kamarádka a svobodomyslně probuzená sochařka Dolores (Silvana Jachino), Giuliettina cudná služka Elisabetta (Milena Vukotic), nabízený princ rozkoše těla (Fred Williams), radící psychodramatička (Anne Francine), vášnivější Giuliettina služka Teresina (Elisabetta Gray), soukromé očko s jasným důkazem manželského tajemství (Alberto Plebani), Susyina matka (Alessandra Mannoukine), či asistenti Bhishmy (Asoka Rubener a Sujata Rubener). Giulietta a duchové obdarovávají připravené působivým obrazovým stylem surrealistického kouzlení, niterné ponoření je cestou k vlastnímu sebepochopení, sarkasmus je odlehčenou křivkou kritického tónu. Jedinečný filmový prožitek! () (méně) (více)