Koncert

To, co je na tomto filmu nejúchvatnější, je samotný Čajkovského houslový koncert. Ten fantastickým způsobem, který svou dokonalostí dokáže pohnout i kamenem, zahrál Budapešťský symfonický orchestr s houslovou sólistkou Sarah Nemtanu. Komediální stránka filmu je skvělá. Ta směsice ruštiny a francouzštiny, s hrstí hebrejštiny a špetkou cikánštiny je svižná, hravá a snad i též bizarní. A především je vtipná a baví. Ten odkaz dávného dramatu je snad až příliš vtíravý a vydírá. Naštěstí je tu stále ten humor a hudba. Rád, s nadšením a porozuměním poslouchám teskné, žalostné i veselé kvílení smyčců klezmeru. V těch tónech se odhaluje část z tajemství života a smrti. Podobně to mám i s cikánskou hudbou, kde se v jedné skladbě může ukrývat bezbranná radost i nekonečný smutek zároveň. A nesmí se zapomenout na ty zatoulané noty na dně číše, bez kterých by byl svět o mnoho chudší ve výrazech i prostředích. Čajkovskij ukryl celou tu tklivou a vznešenou krásu odkazu starobylé hudby v těch nebeských tónech houslových strun. Celý jeden i všechny národy proměněné v noty a tóny, které dokáží uchvátit svého posluchače a odnášet ho k výšinám stolové hory, na které se pozvedává ambrosie k přípitku nesmrtelnosti. Hlavní postavou je bývalý slavný dirigent Andrej Simonovič Filipov (zajímavý Alexej Guskov), který se díky neopakovatelné možnosti pokouší smířit se životem i svou vlastní minulostí. Andrejovi zdatně pomáhá jeho nejlepší přítel s velkým srdcem a umný cellista Alexandr Abramovič Grosman (příjemný Dmitrij Nazarov). Třetím do party drzých pořadatelů zahraničního výletu je přesvědčený komunista a manažer orchestru Ivan Gavrilov (solidní Valerij Barinov). Hlavní ženou je houslová sólistka s tajemstvím minulosti Anne-Marie Jacquet (šarmantní Mélanie Laurent). Z dalších rolí: ředitel pařížského divadla Chatelet Olivier Morne Duplessis (François Berléand), Annina opatrovnice a manažerka Guylène de La Rivière (Miou-Miou), Oliverův zneužívaný asistent Jean-Paul Carrère (Lionel Abelanski), ambiciózní sponzor orchestru Pjotr Treťjakin (Vlad Ivanov), Andrejova oddaná manželka Irina (Anna Kamenkova), živelný cikánský virtuos Vassili (Anghel Gheorghe), starý kšeftař Viktor Vikič (Alexandr Komissarov), jeho talentovaný syn Moïse (Vitalie Bichir), či samolibý šéf Velkého divadla Leonid Viničenko (Valentin Teodosiu). Petr Iljič Čajkovskij není mrtev. Jeho nesmrtelná hudba stále žije a vynáší nás do chvilek a momentů povznášejícího se pocitu života, kdy zrovna můžeme rozumět tomu nesmyslnému smyslu. (05.04.2016)

"Koncert není psychoterapeutická seance..." Tenhle "Koncert" byl pro mě ve své první půlce něco strašně těžko uchopitelného. Bizarní komedie či snad totální parodie říkal jsem si ve chvíli, kdy svatbu v typickém ruském stylu ukončí nepochopitelná přestřelka. V tu chvíli jsem měl chuť film vypnout, protože s mým nepříliš kladným vztahem k Rusku mě jaksi nebavilo se dívat na komedii o ruském stylu života. A nebýt doporučení od Ideé_Fixe, asi bych to fakt udělal... Má trpělivost byla zkoušena ještě notných pár desítek minut, kdy "hráči/(ne)hráči" "orchestru/(ne)orchestru" konečně dorazí do Paříže a vše zdá se směřuje k totální frašce...A pak jako by někdo mávnul kouzelným proutkem a mě se chtělo (spolu s bizarní postavičkou "agenta" orchestru a nostalgika po starých komunistických časech) křičet: "To snad není možný, Hospodine ty jsi..." Nejprve silné dialogy mezi dirigentem Filipovem a jeho vysněnou sólistkou o jeho snu dosáhnout "hudebního absolutna" a "konečné harmonie" a jejím pátrání po svých skutečných rodičích, poté chvíle napětí, pár laciných vtípků, proložené dialogem, němž zazní přirovnání o hraní v orchestru ke skutečnému komunismu. Pak už ale následuje naprosto nadzemské finále s úchvatným Čajkovského houslovým koncertem a závěrečnou pointou celého filmu. Těžko hodnotit, jsou to dva filmy v jednom (nepříliš vtipná ruská komedie a opravdu silné francouzské drama), ale protože se říká, že "konec dobrý, všechno dobré", dávám i já nakonec hodnocení nejvyšší. Asi i proto, že sám tak trochu věřím, že "hudba nám někdy pomáhá vyrůst, dává nám odpovědi...hudba je čistá, hudba v nás, hudba která z nás nechce ven" (20.03.2019)

Koncert má dve dejové roviny. Je to aj film dvoch žánrov. Takže ten prvý je komédia, v ktorej hudobník zháňa hudobníkov na koncert a komediálnosť vyplýva z ich nátury. Táto dejová rovina je podľa mňa trochu slabšia, pretože hudobníci sa v rámci tej komediálnosti musia chovať dosť bizarne a nepochopiteľne, takže mi občas dosť liezli na nervy. Potom je tu dráma, v ktorej vystupuje krásna a neuveriteľne sympatická huslistka, ktorá má na koncerte tiež vystúpiť a hlavná postava o nej vie tajomstvo, ktoré nás na konci filmu emocionálne rozoberie. Tieto dve roviny sa podľa mňa nijako nebijú. Mne sa viac pozdávala tá druhá, a preto sa prikláňam k vyššiemu hodnoteniu. Musím priznať, že je to hlavne kvôli Melanii Laurent. (04.10.2012)

Jeden charismatický ruský dirigent a jeden 30 let starý sen o dokonalé harmonii. Andrej Filipov si rozhodně zaslouží, aby se dočkal svého Čajkovského, a vy mu v tom dozajista budete držet palce. Navíc se taky velmi pobavíte, protože na pomoc si Andrej přizve már skutečně skrz naskrz ruských kumpánů, kteří obstarají slušnou dávku humoru. Le Concert zkrátka rozhodně stojí za shlédnutí a pro fanoušky hudby to platí dvojnásob. P.S.: Pro fanoušky klasiky trojnásob. P.P.S.: Pro fanoušky Mélanie Laurent čtyřnásob. P.P.P..S.: Už držim hubu.. (16.12.2011)

Nečekaně příjemné překvapení na obrazovce ČT2 - a to jsem přitom prvních 20 minut uvažoval, jestli by nebylo lepší tu blbost radši vypnout :-) Tahle koprodukční komedie si mě ale nakonec rychle získala a zcela jsem jí propadl - z hlediska soukromého diváckého zážitku jí nemohu téměř nic vytknout, ten film mě opravdu strašně bavil! A to byl přitom vysílán v českém dabingu, což je hrozná škoda, protože dabing nesnáším (a už jenom samotný Miroslav Táborský, který namluvil hlavní postavu, nestojí jako dabér fakt za nic). Proto mě mrzí, že ten film je současně... řekněme hodně divný, a je tam celá řada věcí, která bije do očí svou nepochopitelnou fušeřinou (retrospektivní prostřihy) či vyloženou scenáristickou debilitou (rádobyvtipné utahování si ze stereotypů o Rusech, komunistech, apod.). Výsledkem je vlastně prapodivná podívaná, která docela určitě nesedne každému, ale pokud patříte jako já mezi fandy klasické hudby, pravděpodobně si zde přijdete na své - tento film totiž mimo jiné docela hezky umožňuje trochu nakouknout do zákulisí přípravy velkého koncertu a závěrečná sekvence v Théâtre du Châtelet je opravdu hodně vydařená a emotivní. A v neposlední řadě, v tomto filmu má velmi hezkou roli Mélanie Laurent, která mě tady v každém záběru strašně bavila, a pořád jsem si říkal, odkud já ji jenom znám, než mi konečně došlo, že to je přece Shosanna Dreyfus z Tarantinových Hanebných panchartů, a už jsem byl doma :-) To děvče mělo v roce 2009 štěstí na dvě opravdu skvělé role a v obou naprosto zazářilo - jsem okouzlen. No nic, teď bych si celkem dal nějakého toho Čajkovského, ideálně jeho Houslový koncert D dur, op. 35 :-) (14.11.2012)