Cabiriiny noci

Na tento film se lze dívat ze dvou rovin. Ta jedna je Cabiria, kterou neskutečně ztvárnila Giulietta Masina a podala tak zároveň jeden z nejlepších ženských hereckých výkonů, co jsem kdy viděl. Z druhého pohledu se však jedná o neutuchající nudu. Občas probleskne silnější moment, ale z celkového hlediska se jedná spíše o zklamání, přestože jisté ambice tento Felliniho film má. Několik cen o tom svědčí. (11.05.2009)

Cabiria je nádherná filmová postava - ze začátku odtažitá až protivná, postupně si člověk zvyká na její svérázný temperament a hrubší náturu, aby pod touto silnou slupkou našel záblesky ryzího citu a touhy, která v plnosti vychází najevo ve varietní scéně, v níž se náhle vyjeví vnitřní svět osamělé ženy formované sociálními podmínkami a od té chvíle už nic nebrání identifikaci, která však rychle musí na obou stranách projít hořkým zklamáním a následným dojemním poznáním, že přece jen životní smysl nelze vztahovat jen na upřímnou lásku, která možná dle Felliniho výkladu ani neexistuje. Dle mého zde Masinová předvádí ještě lepší výkon než u klaunské Gelsominy, mnohovrstevnatější, mísící vulgárnost a povýšenost s jemným lyrismem, groteskními výstupy a pravou italskou živelností, kterou jsem si s touto herečkou předem vůbec nespojoval. Přirovnání k novodobému Chaplinovi je opravdu přiléhavé - deštník jako nezbytná rekvizita, nejednoznačné vystupování, sklony k sentimentalitě. (25.02.2011)

Tento príbeh je zasadený do Ríma a sleduje nočné dobrodružstvá maličkej a ukecanej Cabirie. Tá sa živý ako prostitútka a snaží sa nájsť pravú lásku. Len jej šťastie akosi nepraje. Cabiria stvárnená Felliniho manželkou Giuliettou Masini, je prostoduché, naivné dievča. Jej slepá túžba nájsť si manžela, ktorý ju bude ctiť a zostane pri nej sa stretáva z krutosťou reálneho sveta, kde každý túži len po peniazoch a sláve. Fellini tu znova vytvoril svoj typický kaleidoskop postavičiek , dotvárajúcich prostredie chudobnej štvrti aj rušného mesta. Udalosti, v ktorých figuruje Cabiria sú plné veselých momentov, ale pod nimi sa skrýva smútok a kritika jednak spoločenských, ale aj hodnotových pravidiel. Felliniho schopnosť vytvoriť pamätné postavy je tu znova veľmi výrazná. Či už sa jedná o herca, najlepšiu kamarátku Wandu, Cabiriu, alebo jej posledného nápadníka Oscara. Každý vnáša do svojej postavy špecifické prvky vďaka ktorým môže príbeh aj napriek svojej nepravdepodobnosti stavať a rozprávať nám o skutočných pocitov, morálnych hodnotách a snoch a aj o tom aký nepriaznivý je reálny svet voči snom jednotlivca, nech sú tie sny akokoľvek úprimné. (09.01.2013)

Lehká holka Cabiria byla o srdce na dlani oloupena už tolikrát, že je s podivem, kolik křehkých nadějí a víry v lepší zítřky jí uvnitř zbylo. Tu radost ze života, fanfarónskou hrdost i důvěřivost podala Giulietta Masina tak odzbrojujícím způsobem, že je mi díky ní tento z Felliniho filmů asi nejbližší. Vystihuje tragikomičnost života, jeho nejpodlejší zákoutí i nečekaná, těžko čitelná požehnání - všechno je tu načrtnuté průzračně, jemně, ne s přehnanou krutostí. Při sledování té řady nešťastných hrdinčiných příhod mi přišlo na mysl, že právě takové příběhy k smrti rád vypráví saďour Trier - ovšem úplně opačným způsobem. Jeho verzi Cabiiriiných nocí bych asi ani vidět nemusela, to už raději třeba tu Tarantinovu. (25.11.2016)

Vedle DARMOŠLAPŮ jsou CABIRIINY NOCI jakousi druhou kosmickou rychlostí mimořádného Felliniho vzestupu do výsostného království svébytného uměleckého světa a podle mého názoru i dosud nedosaženého vrcholu filmového hraného umění. Že toto dílo náleží do širšího proudu italského neorealismu a podává syrový obraz římské periférie i stavu společnosti své doby, se rozumí jaksi samo sebou. Zdánlivá úspornost zvolené metody vyprávění a filmové řeči jen naznačuje a dokresluje to, co jsem již uvedl v první větě tohoto komentáře. Prostá a neokázalá oslava života ženy profesionální lásky, vláčené a smýkané osudem, nesporně ovlivnila - vedle dalších děl téže školy - nesporně českou filmovou tvorbu přelomu padesátých a šedesátých let i následnou vlastní československou filmovou školu. Je to současně brilantní herecké kreace režiséírovy životní partnerky Giulietty Massini. Tehdy třicátnický Fellini i tímto dílem prokazuje svůj nevěřitelný talent a současně oprávněnost naděje, kterou do tehdejšího stále ještě talentu vkládali nejen kritici, ale i početní diváci ve všech významnějších zemích našeho světa. (12.04.2011)