Obsahy(1)
V roce 1966 se vydal Juan Luis Bunuel natáčet dokument Calanda. Rodná vesnice jeho otce, slavného režiséra Luise Bunuela, je známá podivuhodným zvykem, při němž obyvatelé nepřetržitě dvacet čtyři hodin bubnují. Malá víska, kde se pěstují olivy a broskve, je vytržena z klidného, poměrně monotónního života každoročním zvykem bubnování, který fascinoval už slavného surrealistu a o němž se zmiňuje ve své autobiografii nazvané Do posledního dechu. Po více jak čtyřiceti letech se jeho syn vrací na místa, kde sám natáčel, a sleduje, zda se něco změnilo ve vztahu k tomuto obtížně interpretovatelnému obyčeji. Změnila globalizace něco na chování lidí nebo na průběhu obřadu? Ve filmu jsou použity ukázky z dokumentu z roku 1966, díky čemuž ještě ostřeji vyvstávají rozdíly. [Film festival Zlín 2009] (oficiální text distributora)
(více)