Na křídlech slávy

Filmy s originálními nápady mám rád, a ty, které takové nápady navíc beze zbytku využijí, obzvlášť. Na křídlech slávy takový snímek je. Fantastický záhrobní svět vypadající jako hotel pro celebrity všeho druhu, na jejichž pozemské slávě závisí nejen míra luxusu, v níž si hoví, ale také délka jejich tamního pobytu, mě nadchl. Výborně napsaný, vážný i vtipný scénář ("Který idiot tady pořád krade křídu?"), Peter O´Toole a jeho kreace nafoukaného herce - miláčka davů, mladičký, ovšem už tehdy skvělý Colin Firth, desítky vedlejších postav, z nichž většina se ve snímku sice jen mihne, ale úplně to stačí... A ten konec. To vše spolu s místy až gilliamovskou režií dává dohromady snímek, který mi sice dlouho unikal, ale naštěstí neunikl.__P.S. Podobnost s Cimrmanovým Českým nebem je čistě náhodná?__P.P.S. Za vydání DVD díky, jen ty české titulky by nemusely být ve verzi pro neslyšící a mohly se obejít bez vět typu /zaklepání/. (22.10.2011)

Zajímavý artový snímek, kde není důležitá logika, ale poselství. O tom, že sláva je pomíjivá, stejně tak jako život i "věčnost". Ale i v těch nejkrajnějších situacích se může najít odpuštění a přátelství mezi lidmi, kteří si dříve třeba neměli vůbec co říct. Skvělé herecké výkony, zajímavý scénář. Prostě a jednoduše čtyři hvězdy. Tedy: 75%. (15.04.2012)

Se smutkem v duši se přiznám, že pro mě byl do dnes Otakar Votoček neznámý režisér. To se Křídly slávy výrazně změnilo a naopak lituji, že jeho tvorba není bohatší. Křídla slávy jsou působivé podobenství, kterému nechybí nadhled, humor a ani vynikající obsazení s úžasně snovými "kulisami"(respektive výběrem lokací, architektury a celkové stylizace in/exteriérů). O´Toole je famózní, jeho hrátky s anglickým jazykem doslova mistrovské, Firth se neztrácí ani na okamžik a Marie Trintignant je kouzelná...Promyšlenost tkaná jednoduchostí a narážkami na slavné postavy (hrající Albert E. s tvořícím Delgadem a vedle nich revoltujících Baadera a Meinhofové...). Sláva, vždyť čím je sláva? Její pomíjivost, její až ďábelsky jednoduché nalezení a ještě rychlejší pád dolů do zapomnění se střídá s krásami posmrtného života, schopnosti milovat v něm a čelit síle iluze snu. Snad jediným mínusem při vysílání na ČT2 byly (doslova!) tragické titulky, z kterých neangličtinář musel mít pocit naprosto strohého povídání postav (trochu mi to připomnělo asijské filmy, kde mluví postavy třeba minutu a na obrazovce máte tři slova...jenže tady, to šlo lehce poznat, jak pan překladatel vynechával tu krásu anglického jazyka na úkor jednoduchosti, ale nudné strohosti). Jeden z nejzajímavějších filmů o posmrtném životě/světě, co jsem měl možnost vidět, a současně zaprášený klenot, který by měl být vystavován s pýchou. (08.07.2010)

světská sláva polní tráva. tak. tím by se dala všeobsažně vystihnout domnělá myšlenková bohatost Křídel slávy. námět, skrze který se jí tvůrci chápou, je snad ještě prostší (až bych se vůbec nebál říct primitivní): podobenství o zásvětí, v němž se nobilita člověka odvíjí od - třeba i nechvalné - popularity ve světě živých. nerad bych vzbudil dojem, že obsahovou jednoduchost považuji za cosi v každém případě negativního. kdepak. právě zde je patrné, že někdy i docela samozřejmá, všeobecně známá, neobjevná, ovšem trefná a pravdivá teze může unést délku celovečerního filmu, jež leží celou vahou pouze na ni. nebylo by tomu tak bez špičkového zpracování, v němž z představitelů dvou hlavních rolí vyniká hlavně Peter O'Toole a největší obdiv zaslouží kdokoliv se podílel na mizanscéně, zejména v interiérech, a způsob, jakým jsou nasnímány kamerou dodává filmu výjimečné kouzlo. nicméně to je jediný zajímavý detail. není to ani myšlenka, ani prostý námět o svérázném posmrtném bytí, co drží pozornost soudného diváka po celou tu věčnost, za to vděčíme napětí, které vzniká z nejednoznačnosti. nevíme s jistotou, že místo, ve kterém se hlavní hrdinové po smrti ocitli, je místo posmrtného odpočinku a nemůžeme si být jisti ani jeho pravou povahou, ani pravidly, jež v něm fungují. musíme se spoléhat na to, čemu věří samy postavy a i mezi nimi jsou takové, které mají na věc vlastní, docela odlišný názor. nabízí se celá řada pozoruhodných interpretací. podle jiné jde o sen jedné z obou hlavních postav, která si v posledních okamžicích před faktickou smrtí vysnila ideální zásvětní prostor, v němž nechybí žádné rozkoše světa minulého a jež navíc skýtá jedinečnou příležitost vyrovnat se s nepřemožitelným, slavným protivníkem. kritika využívající freudiánskou psychoanalýzu by se na Křídlech slávy zajisté vyřádila, ovšem to by celý film nesměl končit uzavřením se do té nejprostomyslnější, nejprimitivnější ze všech možností - té, která je o to hůře, nejvíce zřejmá už od samého začátku. achjo. ale za ty sociálně kritické okamžiky si film nezaslouží vyloženě negativní hodnocení. proto průměr. (08.07.2010)

Příjemná humoreska, vypravující o světské slávě a polní trávě velmi originálním způsobem, v tomto směru mě nejvíce zaujalo hlavně ztvárnění posmrtného světa jako takového, jeho systém, vztahy, vybavení... Na dvě hodiny se tak povedly setřást obavy z posmrtného života. Výkony zúčastněných jsou fascinující, Colin Firth překvapil a v souvislosti s Peterem O'Toolem mě mrzí, že topka není nafukovací, jelikož z charakterních herců si více vážím pouze Granta a Mastroianniho. Podobné pocity zažívám i při pomyšlení na fakt, že jméno pana Votočka není v jeho rodné zemi moc známé, přitom stvořil dílo, které snese srovnání s jeho současníky, známými též pod označením "Čs. nová vlna" (není bez zajímavosti, že třeba s Menzelem nebo Formanem seděl v jedné třídě). 80% (23.07.2010)