Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Na počátku 60. let měl za sebou Federico Fellini osm a půl filmu (ta "půlka" se vztahuje k filmu Boccaccio 70, u něhož se o režii dělil s V. De Sicou, M. Monicellim a L. Viscontim). A taky velkou tvůrčí krizi. Paradoxně právě ta mu pomohla k dalšímu triumfu: vypovídal se z ní totiž ve filmu 8 1/2 (1963) tak originálně a působivě, že mu vynesla v roce 1964 Oscara za Nejlepší cizojazyčný film. V příštím roce byla uvedena ještě Giulietta a duchové.

Satyrikon (1968) natočil Fellini podle fragmentů antického románu Gaia Petronia Arbitera. Na scénáři s ním spolupracoval nový "člen týmu", Bernardino Zapponi, který je podepsán i pod filmy jiných režisérů (Nová strašidla, Horalka).
V osobité alegorii lze najít jak prvky společné s obrazem společnosti v Sladkém životě, tak velké výtvarné vize jako v pozdějším filmu Roma. Jakási starověká road movie o putování mladíků Encolpia a Ascylta nás provádí v prvním plánu zároveň surrealisticky i často až naturalisticky viděným antickým světem hostin, orgií, úchylek a výstředností, v druhém pak oťukává skryté oblasti lidské mysli. Bortící se hodnoty římského impéria symbolizovaného zříceným obrovským nevěstincem, zvrácené hodnoty, únik před novým tyranem do neznáma na moře... Felliniho Satyrikon překypuje obrazy a významy, na rozdíl od předcházející tvorby je nezakrývaně stylizovaný v hereckém projevu i ve výpravě (z velké části natáčený výjimečně v ateliérech, podle skic samotného režiséra).

Satyrikon je první z trojice velkých dobových fresek (ony druhé dvě jsou Casanova Federica Felliniho (1976), A loď pluje (1983) - a zahájil tak režisérovo druhé tvůrčí období. Byl nominován na Oscara za Nejlepší režii. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (95)

Dan9K 

všechny recenze uživatele

Další úlet od ouleta? Ale nakonec jsou fajn, pondělky ( kdy ty jeho "filmy" ČT dvojka vysílá (vysílala)) byly vždycky trochu všední a díky němu se staly jaksi....vyjímečnými. První třičtvrtě hoďka je to ale nářez, dalo by se to přirovnat k plně atonální hudbě, na kterou když si po chvíli zvyknete, dostanete se do říše snů a do naprostého transu. To samé se mi povedlo i zde, ovšem pak nevím, jestli jsem otupěl, nebo se Satyrikon opět zvrhává ve Felliniho typickou nesnesitelnou nudu, ale jakmile jsem se ze zmíněného transu probudil, přišlo mi, že značná část absurdních a zcestných situací a scén je prostě beze smyslu, tu první třičtvrtěhodinu jsem na tom ujížděl, ale rychle mě to omrzelo. ()

corpsy 

všechny recenze uživatele

Fellini mi to opäť potvrdil, že je skvelým obrazovým režisérom. Tá oscarová nominácia, si myslím že bola zaslúžená. Vizuálne opulentné dielo, výprava, ktorá mala mať podobne nomináciu a kamera detto. Lenže potvrdil mi aj to, že jeho tvorba zo 60. rokov, je jeden veľký omyl. Príbehy ktoré rozprával v tejto dekáde, sú zrejme lepšie ako všetky uspávanky dokopy. Nuda jak bejk. ()

Reklama

lamps 

všechny recenze uživatele

Fellini coby samozvaný génius mizanscény opět jednoznačně dominuje a zvládá poskládat zdánlivě nesouvisející fragmenty epizodního příběhu s takovou grácií a symbolickou výřečností, že atmosférickou i myšlenkovou kontinuitu scénáře v podstatě vůbec nenarušuje a přináší nám jeden z nejosobitějších (jak jinak), ale hlavně obrazově nejkomplexnějších pohledů na charakter starověkého Říma. Náročné, pro někoho zcela pochopitelně nestravitelné mistrovské dílo, kde je formální složka, od kamery či osvícení až po emocionálně přizpůsobivou hudbu, natolik puntičkářská a v tak úchvatné symbióze s narací děje, že i přes několik nicneříkajících intelektuálních pasáží nelze než Satirykon obdivovat coby vrcholný výtvor evropské umělecké tvorby, kde společně s ním stojí takové skvosty jako Bergmanova Sedmá pečeť nebo česká Markéta Lazarová... ()

Superpero 

všechny recenze uživatele

Někteří lidé při vyslovení jména Federico Fellini upadnou do extáze, mě spíš popadne hrůza z toho co to zase uvidim za šílenost. Satyrikon mě v tom jen utvrdil. Je to nehorázná blbost bez příběhu, která sice může mít miliardu filosofických narážek a myšlenek, jenže to je mi úplně jedno, když jsem je vůbec nepochopil. Furt jsou tam jen naolejovaný gayové, nebo ženská který šlehá z vagíny oheň. BOŽE!!!!!!!!!!!! Scéna, když hlavnímu hrdinovi nestojí, a proto dostává spanking kvůli vyléčení a potom navíc (promiňte sprostotu ale to fakt už nejde) vomrdá nějakou padesátiletou bachyni, mě opravdu dostala a už jsem se tomu jen smál a řval jsem jaká je to blbost. Na druhou stranu musím pochválit skvělý casting (když uvidíte ty držky tak pochopíte). Hudba je taky hodně dobrá a dost podtrhuje tu dekadentní atmosféru. Jinak, ale fakt kentus, člověk nejspíš musí bejt na Felliniho intelektuálním levelu, aby se mu to líbilo a to já ani nechci. Toť vše. ()

Vitex 

všechny recenze uživatele

Hudba a výtvarná stránka filmu skvělá. Ale do poslední scény filmu jsem myslel, že to bude opravdu jen přehled dekorací a pokus o ukázku starověké Evropy tak jak byla : bez dnešních hodnot a tradic, které se vyvinuli po několika staletích působení křestanské víry na evropskou civilizaci. A pak poslední scéna, kdy "filosofové"(nebo kdo) musí sníst starého básníka, aby zdědili podle závěti jeho majetek, dává uplynulým dvěma hodinám smysl a nečekanou pointu. Hrdina pochopí, že život není jen o jídle, pití, sexu a bohatství a odjíždí s kýmsi kamsi, distancujíce se od dosavadního života a s myšlenkou začít jiný (teda aspoň jsem to tak já pochopil...) ()

Galerie (83)

Zajímavosti (8)

  • Gian Luigi Polidoro si název Satyricon pro svůj film nechal zapsat jako první. Federico Fellini usiloval o totéž, ale prohrál. Jeho film byl pak uveden jako "Felliniho Satyricon". (džanik)
  • Na otázku, proč obě hlavní role hrají cizinci a ne Italové, Federico Fellini odpověděl: "Protože v Itálii nemáme žádné homosexuály.“ (džanik)
  • Latinská fráze, kterou pronáší žena páchající sebevraždu, údajně vyšla z úst umírajícího císaře Hadriána (117 - 138). Hadrián zemřel 72 let po Gaiovi Petroniovi, pravděpodobném autoru "Satyriconu". (džanik)

Reklama

Reklama