Star Trek: Do temnoty

Být věrný své nadšenecké geekovské dušičce, raději se pomrkáváním zavděčit trekkies či být poplatný blockbusterovým požadavkům trhu? Toť otázka, na kterou tentokrát Abrams oproti jedničce nenašel uspokojivou odpověď. A tak mezi těmito přístupy kolotá chvilku tak a chvilku zase onak. Rozháranost se tu projevuje ve všech aspektech. Na jedné straně vážně pojatý (a pohříchu ne zcela využitý) záporák s uvěřitelnou motivací ztvárněný charismatickým hercem a proti němu komediálně rozjuchaná posádka plná loutek do počtu. Je to sice emočně spockovsky chladné, ale přitom se tu prolije více slz než na pohřbu Kim Čong-ila. Tváří se to jako popcorn, u kterého není zapotřebí vypínat mozek, přesto se tu sypou z rukávů překombinované plány, které by působili debilně i v o několik řádech tupějších slátaninách. Jsou tu s nadsázkou pojaté indianajonesovské eskapády i pokusy o temnou osudovou epičnost a do toho je šroubovaně naroubované povinné deus ex machinovské cameo, do nekonečna recyklovaná hudba, nechtěně směšné metavariace (v čele s otřesnou scénou "zpoza skla") či utnutý závěr, který spíše než jako nevyhnutelné osudové vyvrcholení působí dojmem, že byl vyčerpán rozpočet a tak se jaksi nedostalo na ten pravý konec... Prostě nesourodý (a frenetickým střihem během akce znepřehledněný) výsledek, u kterého nejvíce zarazí, že přesně s tím samým neměl Abrams v případě jedničky sebemenší problémy. (07.06.2013)

Abrams má ten dar, že člověku jako jsem já dokáže plnit sny, které už zdánlivě vymizely s nemilosrdně přibývajícím věkem a nárůstem životních i diváckých zkušeností. Ta výbušná směs dětské naivity, hrdinského patosu, vytříbeného vyprávění a gigantických vesmírných korábů je v zásadě jen drobnou aktualizací žánrových vzorců a propriet z dob minulých, které jsou ve mně možná až překvapivě silně zakódovány. Jinými slovy, jen u tohohle můžu být zase malý kluk, který vyletí nadšený z kina, řekne že to bylo boží a zbytek světa je mu v té chvíli naprosto ukradený. (04.06.2013)

Jeden z mála případů, kdy dvojka předčí svou kvalitou jedničku. Jedná se o zcela jedinečný film s mnoha dojemnými momenty a skvěle propracovanými akčními scénami. K tomu všemu Benedict Cumberbatch si střihl výjimečnou roli a zpodobnil jednoho z nejzajímavějších a nejlepších filmových záporáků. 92% (02.05.2021)

"Som pripomienka starých časov." Mňa vlastne strašne mrzí, že tomu nemôžem dať 4*, ale proste ma to ani zďaleka nebavilo tak, ako báječná a fantastická jednotka, ktorej som dal 5*. Toto je skôr medzi 3* a 4*. Jednotka bola predsa len iná (lepšia). Dvojka je prehnane dlhá a ku koncu už toho bolo (všetkého) fakt príliš (beh vo finále síce super, ale miestami som sa cítil ako pri športovom zázname z maratónu). Naopak, to, čo malo dostať väčší priestor, získalo len cameo (skvelí Klingóni). Už ani medzi postavami to neiskrilo tak intenzívne, ako minule. Niektoré nové postavy super (Peter Weller), iné nie (Alice Eve). Vadilo mi aj to, že hoci sa film tvári strašne drsne, v skutočnosti mu chýbajú ako hovoria bratia česi koule a napokon vždy skôr alebo neskôr zdupká z boja (OK, jasné, sme v sci-fi, ale fakt ma sklamalo, že "to" s Kirkom napokon vyriešili tak, ako vyriešili). Po vizuálnej stránke ide o neskutočne premakané sci-fi s asi stovkou geniálnych výtvarných nápadov (tvarovo nezameniteľná, rapídne poškodená Enterprise vynárajúca sa z nadýchaných oblakov). Hoci sa Cumberbatch snažil, napokon mi pripadal málo démonický (ale určite lepší, ako Eric Bana z prvej časti). Páčilo sa mi síce, ako Abrams pracuje so zlom, že dobrí sú niekedy zlí a zlí možno nie sú až takí zlí, ale zlými ich spravili dobrí (!), ale čakal som predsa len o warp viac. Scenár na jednej strane občas prekvapí, na druhej sa nehanbí používať klišé hrubého zrna. Hoci je film veľmi temný (mrazivý teroristický úvod), vďaka sviežim postavám, chémiou medzi nimi a ich vzájomným poštuchovaním a doberaním ("A čo si robil ty? Iba si tam stál ako idiot a nezastal si sa ma."), hláškami a dialógmi je aj vtipný ("Myslíte, že si nedokážem zapamätať štyri čísla? To je ale dôvera! Aké bolo to tretie?"). (15.11.2016)

// Na jedné straně James T. Kirk, na té druhé Joe K. Harrison a mezi nimi propast tvořená duchy minulosti, strachem, nenávistí, nepochopením, zradou a smrtí. Emoce tu sviští jako kulky na divokém západě, jedna epická akce střídá druhou, tomu všemu diriguje milovaný mistr Giacchino, který opět nezklamal a vytahuje burácejicí chorály stejně jako jemné klavírní melodie, které člověk prostě musí doma poslouchat znova a znova, dokud nemá dost. Herci do jednoho podávají výkony na hranici dokonalosti, každá slza dopadne na to správné místo a veškeré vztahy mezi postavami jsem pociťoval v kině na vlastní kůži. Stejně dobře dopadaly všechny hlášky a výhružné one-linery, což je opět něco, co se v každém blockbusteru zkrátka nevidí. Obecně jsem spokojen, dostal jsem přesně ten gigantický vesmírný náhul, který jsem si přál a zároveň si užil emotivně vypjatý příběh, který pozvolna navázal na geniální první díl (který i přes všechny kvality pokračování zůstává mým oblíbenějším) - nezbývá než se těšit, co si Abrams přichystá pro Epizodu VII, už teď je jasné, že bude laťka velmi vysoko. EDIT:// po asi pátém shlédnutí musím říct, funguje to! Čím dál tím více, dokonce už v tom ani nenacházím ty věci, které mi neseděly napoprvé, paráda. Jsem vesmírně zvědavý, jak dopadne třetí díl. (24.05.2013)