Hlava-ruce-srdce

Zajímavý surreálný kousek! Atmosféra trochu strašidelná, trochu secesní, absurdně humorná... Akorát ta hlavní mondéna mi svým mdlým, kňouravým monológem ustavičně lezla na nervy. Holka, co tak zvadle? Tady jde o magii a záhrobí a nové začátky a anarchii. A ano, čekání to bylo zajímavé, asi jako ten hrozně divnej sen, co jsem měla tuhle v sobotu... "A kvočnu nechcete?" (15.06.2017)

Věřím tomu, že D. Jařab měl jasnou představu, co chce natočit, jak to chce natočit a že zná smysl každého políčka svého filmu. Při diskuzích o svém záměru se svými kolegy a při realizaci svého nápadu ale zapomněl na jednu podstatnou věc: Bez klíče, byť schovaného pod silnou vrstvou metaforických či surrealných výjevů, divák nemůže jeho záměr přijmout, přemýšlet o něm a vytvořit si na něj svůj názor. Bez klíče divákovi zbývá pouze možnost klouzat se po nejpřístupnějším povrchu skládajícího se z obrazů, výtvarných udělátek či vtipů v dialozích... Smysl mu ale nutně musí unikat (anebo ho může hádat, ale taková hra je nudná a sama o sobě nesmyslná). Děj postavený na připomínce hloupých báchorek o tajných společenstvích (ilumináti, zednáři, karbonáři..), které se snaží svrhnout zavedené pořádky (tj. typicky habsburskou vládu) a nastolit nový společenský řád prostřednictvím okultních rituálů, se dále rozvíjí "zhmotněním" pohádky plk. von Haukwitze o umírajícím králi, královně a dvou nevlastních synech. V náznacích je servírovana metafora o hlavě/ruce/srdci, napětí doby je připomínáno ne moc dobře fungující pantomimou před mapou válečného Srbska, usekané hlavy kohoutů snad morbidně odkazují na touhu po svržení císaře (monarchií, diktátorů...) a surrealné scény s useknutou rukou a hlavou pašují do filmu zprofanovaný prvek a mor českého filmu - nutný/nucený humor. Pochybuji, že smyslem filmu je paranoidní víra v kontinuální a neustálé ovlivňování dějin tajnými společenstvími, ale závěrečný přesun v čase z roku 1916 do moderní doby (a s připomínkou nacistické éry v podobě SS uniformy) mi tyto pochyby trochu narušuje (mužská dvojice se v krátkém záběru drží za ruce - jest to metafora bratrství? Tajné spolky byly též nazývány bratrstvy)... Kromě jednotlivostí a různých nedořečených narážek se prostě divák (já) nemá čeho chytit! I přes vizuální bachratost a pár zajímavých nápadů vyčnívají (vedle dějové zmatenosti) místy doslova frazeovité dialogy a přehnaně divadelní herectví. Tento film se tváří jako hlubokomyslné (snad i trochu experimentální) dílo plné skrytých významů, ale mně přijde spíše jako bizarní zábava s nedořešenou pointou. EDIT: Teď jsem se na ofic. webu filmu dočetl, že příběh je "nově aktualizovaným tématem o rozpadu tradičních hodnot moderního světa". Odhlédnu-li od zvláštního jazykového spojení příběh=téma (??), pak ono zmiňované téma v tomto filmu nevidím už vůbec... (30.12.2010)

David Jařab je velmi potřebná figura na českém filmovém poli. Nebojí se experimentovat a jít proti konzervativnímu vkusu diváctva. Jeho film je režijně velmi osvěžující, vizuálně naprosto podmanivý (kamera!, kostýmy! svícení!), herecky lehce nevyvážený a pomalu plynoucí, což je znát hlavně v závěru. Přesto právě tato část má tak zvláštní atmosféru, že bych si snímek dokázal představit jako vesnickou fresku o tříhodinové délce. Moc bych tomuhle filmu přál větší návštěvnost, přestože jsem si vědom, že je určený a stravitelný jen pro malou část diváckého spektra... Viktorii Čermákové jsem od prvních vteřin bezmezně propadl a podvratný závěr je třešnička na dortu, udělal mi radost. (25.11.2010)

Když se v našich luzích a hájích najde někdo, kdo je ochotný zpracovat a prodat něco tak experimentálního, zaslouží si to už samo o sobě obdiv. Uznalé pokývání hlavou s šokem a naprostým ohromením vepsaným ve tváři - co to mělo být? Hlava-ruce-srdce je takovým tím filmem, jehož sledování se nevyrovná nic, co má doposud divák zažito. Může si to myslet, ale filmové plátno jej stejně nekompromisně zaskočí. Nějaká očekávání tu byla, jistě, ale film stejně sráží do kolen a nutí tiše mlaskat naplno otevřenými ústy, smát se... V úžasu, znechucení, v totálním nepochopení, ale ten art tam je. A to je nepopiratelné, nejdůležitější. S hodnocením je to potom těžké: maximum, nebo odpad!? Anebo zlatá střední cesta..? (04.12.2010)

Zručné, promyšleně fragmentární a matoucí, místy náramně vtipné, ale po celou dobu strašně chladné a mechanické. Co skvěle funguje na "odlidštěném" jevišti Divadla Komedie působí v secesní a rustikální výpravě dost sterilně. A Viktorie Čermáková, i když vyzařuje eleganci muchovských plakátů, je herecky strašně nevýrazná. Suveréni jako Zach či Finger si s tím rady vědí, ona je takovou kráskou v oblaku kouře za studenou výlohou. Škoda, i tak si Jařabova příspěvku k filmu cením. Jen to není tak přesvědčivé a řízné jako na prknech divadla. P.S. Tak časté výčitky, že film nemá vůbec žádný smysl, jsou spíše smutným důkazem současné divácké "gramotnosti". (22.11.2010)