Mamas & Papas

Čtyři příběhy, čtyři rozdílné názory na život. K ani jednomu mně nepřišlo, že by byly zajímavější, než hromada papírů, které stály předemnou a bylo třeba je roznosit. Balíkování jsem nicméně během filmu zfouknul a musím se přiznat, že jsem byl rád, že během filmu něco dělám. Ano, zajímavé a důležité problémy se během filmu řešili, ale s herci, kteří předvedli naprsoto nezáživné postavy a skutečností, že to nemělo vůbec žádný náboj, po kterém bych šel, i kdyby se za ním kouřilo. (17.07.2011)

Nedávno jsem shlédl docela podařené Ene Bene od Alice Nellis, a tak jsem se rozhodl, že dám šanci i ostatním režisérčiným filmům. Mamas a Papas jsme s ženou museli zkouknout na několik pokračování, protože nás absence hlubšího příběhu vždy ukolébala ke spánku. Filmu toto rozkouskování ani moc nevadilo, neboť se už při natáčení někomu pomíchaly kotouče s filmem, a Alici Nellis to přišlo tak skvělej nápad, že film uvedla tak, jak jí jednotlivé části filmu padly pod ruku. Co mi ale vadilo mnohem víc je roztříštěnost postav, s žádnou z nich se nedalo nikterak ztotožnit, žádná z nich ve mne nevyvolala hlubší zájem nebo snad špetku sympatií. Co film v mých očích zachránilo od horšího hodnocení je jednak dobrá hudba, a druhak ukázka martyria s pokusem o adopci (jojo, úředník je úředník, a ten ví všechno nejlíp)... (24.03.2011)

Hlavní postavy pořád brečí. Brečí štěstím, brečí zoufalstvím, brečí smutkem. Filip pro jistotu pracuje na veterině, protože i tam se dá brečet. Brečet kvůli trápícím se zvířatům. A to je prakticky celá psychologie Alice Nellis. --- Jo, přiznávám, že ty příběhy mohly i díky nepřipravenosti herců vypadat reálně, uvěřitelně. Ale stále to jsou extrémy, které "psychologické drama" udělají vlastně samy. Víte, přijde mi zbytečně jednoduché vzít manžele marně se pokoušející o dítě a demonstrovat na nich nějakou tragiku, hrát si na hrozného psychologa. Navíc ty průhledné charaktery viz Ukrajinka. Ta "skvělá" režisérka se teda moc nepředvedla. (27.04.2011)

čtvrtý film alice nellis, počtvrté spokojenost - člověk by si snad přestal i myslet, že je to náhoda či že mu v žilách koluje výhradně testosteron... musím přiznat, že jsem seděl jako přikovaný a hluboce sdílel osudy hlavních protagonistů (kromě tradičně vynikající zuzany bydžovské nezklamali ani ostatní)... přes těžké nosné téma si režisérka dovolila i špetku humoru, který nechala přirozeně a nenásilně naklíčit v hrstce scén, snad abychom se v tom dočista neutopili... vše uvěřitelné a nápaditě se prolínající s na míru šitou hudbou - prostě jako celek velmi dobré. bylo by to tedy spíš na čtyři hvězdy, ale díky zdejšímu silně podhodnocenému průměru na protest zvyšuji na 90%. (04.07.2012)

jsem ráda, že jsem se tentokrát nedala odradit a šla. :) Mě se to líbilo moc! To spíš Tajnosti mě tenkrát nijak zvlášť nenadchly - všichni z toho dělali naprosto špičkovej počin český kinematografie a mě to jako takovej zázrak nikdy nepřišlo. Mamas a papas je stokrát lepší, z toho filmu jsem odcházela, že mi něco dal a vůbec - tleskám! Po dlouhé době příjemné české překvapení. A že z nás tahá emoce, citově nás vydírá - jakej film ne? Dobrý je, když se to povede (26.04.2010)