Non è ancora domani (La pivellina)
Little Girl
Scénář:
Tizza CoviObsahy(1)
Padesátiletá cirkusačka Patty, která obývá s manželem maringotku na periferii Říma, najde při hledání svého toulavého psa dvouletou holčičku Asiu se vzkazem od matky, že se pro ni brzy vrátí. S pomocí teenagera Tairy, kterého rodiče jako tříletého také opustili a nyní žije s babičkou v sousedním přívěsu, se Patty holčičky ujme a začne pátrat po její matce. Sama přitom s manželem a zvířaty přežívá, jak umí. Přesto tento svět ztracené existence a uzavřeného společenství za plotem z vlnitého plechu, neustále kontrolovaný policií, vytváří člověčenstvím a vroucností naplněnou rodinu, kterou Asia nechce opustit... Film o svébytném světě vyděděnců v současné Itálii získal na 62. MFF v Cannes Cenu Cenu Europa Cinemas Label jako nejlepší evropský film v sekci Quinzaine des réalisateurs. Porota ocenila „film s velkým srdcem a velkorysým, neokázalým a optimistickým pohledem na ty, kteří žijí na okraji naší společnosti“, a zároveň realistickou věrohodnost, kterou umožnila dokumentaristická zkušenost tvůrců. K působivosti filmu přispěly také výkony protagonistů, kteří si na plátně ponechali svá skutečná jména. (MFF Karlovy Vary)
(více)Recenze (9)
Snímky, ve kterých tvůrcům stačí postavit kameru na dětské hřiště a nahnat před ní hystericky snaživé (čti autentické) neherce, malé, roztomilé, pitvořící se děťátko a diváci jim zobou ze záhadných důvodů z ruky, živelně nesnáším. Otevřený konec završil hodinu a půl filmařské impotence... Nejhorší film letošních Varů, bohužel výmluvně svědčící o současných trendech v kinematografii... ()
Moc hezký snímek, jeden z nejlepších, co jsem letos (2009) ve Varech viděla. Citlivý příběh o stárnoucí cirkusačce, co našla dočasně opuštěnou dvouletou holčičku a přestože sami mají málo a lidé se na ni, jejího manžela a spoluobyvatele skupiny maringotek dívají skrz prsty, starají se o ni s takovou péčí, kterou by si mohlo přát každé dítě. ()
(CINEMA MUNDI 2011) MALIČKÁ umožňuje sledovat, do jaké podoby se vyvinul italský neorealismus, a zároveň je důkazem, že ve formální podobě, která je evidentně ovlivněna stylem cinema-verité, nejde o přežitek. Jednoduchá, ovšem společensky aktuální myšlenka, že nejde o to, z jakého prostředí člověk vzejde, ale jaké lidi kolem sebe má. Obsazení neherců, jimž není problém uvěřit. Emoce, které z diváků nejsou okázale dolovány, ačkoliv by se to tak na základě zápletky a výběru ústřední nedospělé hrdinky mohlo jevit. Jako jediné problematické se mi jeví pouze zpřístupnění prostřednictvím atrakcí, které z vyprávění trčí - jakékoliv scény, ve kterých se předvádí cirkusová dovednost, jsou v tomto nečernobílém a zbytečně dramaticky nevyhroceném vyprávění násilné. ()
Viděno na MFF Karlovy Vary 2009. Tento film jsem ani nechtěla vidět, ale dostala jsem něco, co jsem nečekala a co mě skutečně příjemně překvapilo. Žena od cirkusu nalezne malou dívku, upuštěnou v parku a díky dobrému srdci si ji okamžitě vezme domů, kde má v úmyslu se o ni dobře postarat, než se objeví pravá matka, a to i napříč nesouhlasu maličké, jež neustále volá mámu. Za pár dní ovšem už při vyslovení tohoto slova křičí„ne“... I nuzné podmínky jí dokáží vytvořit šťastné dětství, pokud kolem ní jsou lidé plni lásky. Je to příjemný a místy i zábavný film, který mi utekl velmi rychle. Když jsem odcházela ze sálu, slyšela jsem jen pozitivní ohlasy. ()
44th KARLOVY VARY INTERNATIONAL FILM FESTIVAL 2009 - Nevím co mě napadlo jít na tento film, protože podobné filmy nemám vůbec rád a podle toho bude i moje velmi zkreslené hodnocení... Film byl určitě pěkný, kvalitně zahraný, ale já se strašně nudil a čekal jsem jen na konec a podle toho také hodnotím "jen" - 35% ()
Reklama