Samson a Dalila

Samson a Dalila jako tichý příběh o lásce (a zradě). Ano, jména jsou sice biblického původu, ale inspirace tímto starozákonním příběhem je spíše jen volná. Filmový hrdina Samson, podobně jako ten biblický, vystupuje jako jakýsi vysvoboditel a ochraňovatel. Samson (ten filmový) prchá s Dalilou, které dávají za vinu smrt babičky, pryč z rodné komunity. Ve městě ale kvůli nedostatku peněz přebývají pod mostem. Samsonova postupně se zvyšující závislost na čichání par benzínu přerůstá až v čistou narkomanii. V drogovém omámení si Samson ani nevšimne, že Dalila potřebuje pomoct a tím se na ní vlastně dopouští zrady, což můžeme číst jako určité volné propojení s biblickou tématikou. Důležitou roli zde také hraje stříhání vlasů jako očista, jako projevení lítosti nad ztrátou bližního, a také jako podvolení se Boží vůli. Filmový Samson narozdíl od toho biblického provede zástřižení vlasů sám (ve výsledku to ale nehraje roli, protože zranitelní jsou oba stejně), každý v jiném "zajetí" poté získává sílu zpět, je zde ale zásadní rozdíl, filmovému Samsonovi pomáhá k uzdravení Dalila, kdežto ten biblický, zrazen právě Dalilou, využívá nabranou sílu ke zničení chrámu Pelištejců. A především zde vidím největší rozdíl mezi filmovým a biblickým příběhem - filmoví hrdinové si (narozdíl od těch biblických) projevují, i když naprosto beze slov, duševní sounáležitost. [==] Druhé možné čtení filmu zkusme nalézt na úrovni jeho stylu. V duchu teorie transcendentního stylu dle Paula Schradera (I. každodennost, II. disparita, III. stáze) můžeme film číst jako pouť, jako vymanění se z životních stereotypů k poznání "zcela jiného". Vcelku těžko odhadovat, jestli v průběhu filmu dokážeme vystopovat všechny tři stupně Schraderovy koncepce, nicméně alespoň náznaky u II. a III. tu najdeme. Oba hrdinové žijí naprosto fádní a nezajímavé životy kdesi v australské poušti. Jejich každodenní život neskýtá žádné vzrušení, jen stále dokola se opakující rituály. K divákovu vnímání každodennosti přispívá ve filmu především zvuková stopa spolu s hudební složkou - neustálá repetetivnost zvukových motivů (ruchů) jako zpěv ptáků, nesnesitelné "australské reggae" a jakýsi zvláštní poprock atd. Disparita nastává v momentě, kdy je motiv každodennosti náhle přerušen a život obou hrdinů získává zcela nový směr. U Samsona, jehož činy jsou vlastně katalyzátorem dalšího (i když vyprázdněného) vyprávění, je to moment, kdy mezi ním a jeho bratrem dojde k roztržce. U Dalily dojde k vytržení ze stereotypu po smrti její babičky a následném výprasku od stařenek ze zdejší komunity. Samson se rozhodne jednat a spolu s Dalilou ujíždí v ukradeném autě do města. Tam ale jejich život dostává opět předešlý směr, Samson se snaží utéci z reality vdechováním par benzínu, částečně si na to navykne i Dalila. !SPOILER! Její život je ale ovlivněn zejména dvěma událostmi (znásilněním a dopravní nehodou), po kterých se Dalila rozhodne vrátit zpět odkud přišla. V tu dobu je už ze Samsona těžký narkoman, Dalila se vrací ze Samsonovým bratrem a nachází ho v jednom z mnoha drogových opojení. Subjektivizací Samsonova pohledu kamera dociluje vnímání Dalily jako svaté, doslova se svatozáří. Tuto scénu bychom si mohli vyložit jako III. stupeň transcendentního stylu stázi. Čas se v tu chvíli jako by zastavil (zapečetil), cyklus se uzavřel. [==] Warwick Thornton natočil vskutku výjimečné dílo, k tomuto přispívá i fakt, že k filmu napsal nejen scénář, ale stál i za kamerou. Minimalistická romance s totální absencí dialogů nejspíše neosloví každého, ale komu se nad filmem bude chtít alespoň trochu přemýšlet, ten bude odměněn nesmírně silným zážitkem. (06.02.2011) (méně) (více)