Hlas měsíce

Tak tohle hodně nevyšlo. Měl jsem velký problém film dokoukat do konce a beztak jsem ho nedokázal ani pořádně vnímat. tentokrát si jsem ale jistý, že to není moje chyba, ale Felliniho, protože jeho poslední film je skutečná splácanina bez ladu a skladu poházených výjevů, které ani nejsou zvlášť zajímavé. Rozhodně Federicův nejhorší film. (10.11.2012)

Felliniho film, do kterého si obsadil komiky „spodní řady“ Paola Villaggia nebo Sima, a ve kterém posloucháme a tančíme na Michaela Jacksona? Eventuálně je u tohoto režiséra možné úplně vše a kdo ví, čeho bychom se ještě dočkali, kdyby se Fellini dožil i 21. století a točil dále... Fellini během své tvorby natočil celou řadu filmů bez celistvého děje, které připomínají spíše mozaiku různých tu více méně reálných, tu zcela surreálních výjevů k danému tématu a době. Některé se mi poměrně líbily, jiné zas příliš ne. Se samotnými výjevy Hlasu měsíce mám to asi stejně: chvíli jsem byl nadšený a útržky různých příhod mě přikovaly, připadaly svým pojetím, dialogy nebo atmosférou zajímavé (asi nejvíc mě dostala scéna z moderní diskotéky s valčíkovou vložkou starého páru uprostřed), aby pak záhy na to mě jiné výjevy z dílny sebestředního režiséra, na kterém občas vidět, jak kašle na svého diváka, nechávaly chladným. Tam, kde Fellini zaujal celou řadu kritiků svým legendárním Sladkým životem na sklonku 50. let, tam už o 30 let později recykloval stejný styl v nové době více méně už jen pro sebe a logicky i bez větší odezvy. Tato poslední labutí píseň alespoň netrvala déle, než 2 hodiny, různé odkazy na starší Felliniho snímky se mi zamlouvaly a po dost nudné první polovině se nakonec film rozběhl také do obstojných myšlenek. Dokonce i ten Villaggio je zde poměrně zajímavý. 55% (23.03.2021)

Já jsem od Felliniho viděl pouze Sladký život a Hlas měsíce mi ho určitým způsobem připomínal. Jenže místo kritiky se zde uchyluje režisér k představám, alegorii a leckdy až parodii na různé povahy či chybné lidské vlastnosti. Těžko film ale sledovat jako ucelený příběh neboť je to těžké sousto. Snímek se mi příliš nelíbil, ačkoli v cestě za hledáním lásky Ivo zažívá různé trampoty, příhody a potkává pozoruhodné postavičky, které se tu objeví a tu zase zmizí, aby se v určitou chvíli zase vynořili. Trochu to na mě působilo jako zdánlivě organizovaný chaos všehomíra a všehochuti. (05.05.2022)

Hlas Měsíce je pro Felliniho tak trochu tím, co je pro Tarkovského Nostalgie. Až na to, že Nostalgie nabízí hutné poselství srozumitelné všem (když ho pochopí - a to nemyslím nějak posměšně), ale na Hlasu Měsíce je znát, že si ho Fellini natočil hodně pro sebe a že všechny symboly může pochopit snad jedině on. I tak se v tom filmu ale dá najít dost věcí a témat, Fellini zde v jednotlivých scénách odkazuje na svoji filmografii (např. na Silnici, Osm a půl nebo Romu), celý film se taky věnuje (režisérově) stáři a vlastnímu uvědomění si, že se svět od dob jeho mládí dost změnil a že tomu dnešnímu světu už nikdy neporozumí (viz. dokonalá scéna diskotéky nebo lesbický pár na konci). Taky je zde možné si všimnout, že dvě zde nejvýraznější postavy jsou vlastně personifikací Felliniho, z nichž každá zastává podobné názory, ale odlišný přístup k životu, což zobrazuje Felliniho rozpor se sebou samým a mladší muž je obrazem jeho mladšího já, které se neustále svět kolem sebe snaží za každou cenu pochopit, zatímco starší muž toho jeho staršího, v době vzniku filmu současného já, které se o pochopení současného světa nesnaží a nějak prostě žije. On vlastně celý ten film je o tom, že se svět nikdy v úplnosti pochopit nedá, ať se budeme snažit sebevíc. Může to znít depresivně, ale zároveň i osvobozujícím dojmem, to už je na divákovi, jak si to poselství pro sebe interpretuje. Sice mi první polovina přišla neskutečně nudná, utahaná a i docela prázdná, ale v druhé je dost zajímavých scén a protože to má nakonec větší hloubku, než jsem si původně myslel, přidávám nakonec jednu hvězdičku navíc (a taky proto, že se mi to líbilo víc, než Ginger a Fred a to je pro mě osobně taková nejspodnější hranice slabých 4*). On to totiž vůbec není špatný film, jen je třeba se na něj naladit. I přes tu první polovinu se mi ten film líbil a rozhodně má i co říct. Jen škoda, že většina toho, co v něm skutečně je, zůstane divákům skryta. Když se vrátím k tomu přirovnání k Nostalgii - ono není mimo, jen právě Nostalgie mi přišla přístupnější, o dost podmanivější a s poselstvím, se kterým se může ztotožnit většina z nás (i přes to, že Nostalgie je pro Tarkovského taky dost niterná), zatímco Hlas Měsíce je skutečně spíš určen hlavně pro Felliniho. Možná je to jakýsi jeho poslední odkaz světu, ve kterém můžeme neustále luštit, ale stejně z něj nedostaneme asi ani polovinu informací. Slabé 4* (27.01.2021)

Federico Fellini zostáva verný svojmu poetickému jazyku. Predstavuje nám svet ako cirkus bláznov. Takmer každá z postáv je svojím spôsobom blázon. Ivo Salvini je naivne čistá duša zaľúbený do krásnej Aldiny. Počuje však hlasy a v studniach vidí cestu do iného sveta. Prefekt Gonnella trpí paranojou a všetci podľa neho len hrajú divadlo ale v skutočnosti sú to špioni, ktorí ho sledujú. A  potom sú tu bratia Micheluzziovci, ktorí pomocou vysokozdvižnej plošiny stiahnu Mesiac z oblohy. Produkcia je dobrá a trpko sladká atmosféra neskĺzava do komédie. Je zaujímavé sledovať Paola Villaggia vo vážnej hoci úsmevnej úlohe. Ten spolu s Robertom Benignim podáva vynikajúci výkon. 70% (20.10.2023)