Zakázané ovoce

Laskavost bez lásky činí člověka pokryteckým, spravedlnost bez lásky činí člověka tvrdým, vlastnictví bez lásky činí člověka lakomým, povinnost bez lásky činí člověka mrzutým, pravda bez lásky činí člověka kritickým, víra bez lásky činí člověka fanatickým. Základem veškerého lidského štěstí je prostě láska ve všech podobách a kdo jí nejsme schopni, stáváme se spotřební nádobou s děravým dnem a je celkem jedno, jakým extrémem jsme masírováni, nakonec si stejně musíme vybrat sami, kterému z vlivů, jež na nás útočí po celý život, podlehneme. Ani příběh Marie a Raakel nepřináší rozhřešení, jen dá za pravdu úvodním slovům - zatímco jedna prahne po zakázaném ovoci a hledá jen zážitek pro zážitek, druhá jej začne prožívat - a to je sakra rozdíl - to je ona prázdnota, co nezaplní, jen proteče a pak je jen dobře, že je kam se vrátit... Nicméně okusit dřív, než řeknu fuj a následně chuť zhodnotit, se zdá být rozumnou a zároveň i třetí možnou cestou, a to se patrně, ač dost nešikovně a nepřesvědčivě, snažil tento snímek sdělit... Jen by mě ještě zajímalo, jestli pro role duchovních byl výběr takové skvadry nechuťáků záměrem. Dávám za dvě - nejen proto, že jsem u projekce dostala obrovskou chuť na Frisco a doma jako naschvál žádné nebylo. Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií (16.04.2015)

Zajímavé, jak se to celé obrátilo. Maria, rebelka,která touží po dobrodružství, poznání, zakázaném ovoci,zakotví doma.V prostředí, kde vyrůstala, odkud utíkala. V domově nábožensky sevřeném, ale jistém. Naopak plachá a poddajná Raakel opustí tuto jistotu a vydá se do světa nepoznaného, nejistého, ale pro ni svobodného, kde musí rozhodovat sama za sebe a podle toho také nést následky. A to byla stěžejní myšlenka celého filmu. (07.01.2014)

Dechberoucí snímek, který se moc slovama ani nedá popsat. Nechtěla bych být v kůži hlavních hrdinek ... Nedokážu si představit, že by mi někdo od dětství tloukl do hlavy takové nesmysly. Děj jsem hrozně prožívala a zachovala bych se úplně stejně jako hlavní hrdinka. Trochu jsem trnula, jak to celé dopadne a nakonec to dopadlo, tak jak jsem chtěla. Bez váhání dávám plný počet. Hádám, že tenhle film budu mít v hlavě ještě dlouho. (16.08.2014)

----- "Svět je zrádné místo. Slabé duše skončí v zatracení - na věky věků.“ ----- O konfrontaci dvou světů, o hledání vlastní pravdy - a vlastní cesty. O víře, která sice může (za vhodných podmínek) i hory přenášet, ale pokud je svázána nesmyslně přísnými pravidly, která mají udržet stádečko věřících v poslušnosti a v bázni Boží, stává se svou vlastní karikaturou. Snímek nemá tak promyšlenou koncepci a nezasáhne cíl s takovou razancí a přesností jako „Domov šedých motýlů“, přesto zůstal pevně vězet někde v mé hlavě, takže svůj účel splnil … 3,5* (11.10.2010)

V důvěrnostech, vzezření postav a výběru tématu vesměs nepřesvědčivé drama, bojácně se zdržující jakéhokoliv zhodnocení či rýpavého pohledu (a rozhodně nikoliv ve prospěch dokumentárního nadhledu, kdy je konečný verdikt ponechán na divákovi) a zuby nehty se držící v rámci motivu pochyb ve víře klasického schématu "první chce poznat svět a ten jí ublíží, druhá ani moc nechce, pozná však tu hezkou stránku, ale zase se poslušně spolu se zdeptanou kamarádkou vrátí mezi pastýřovy ovečky". Nebýt poměrně sympatických představitelek titulních rolí a zasmušilé hudby, celé to posouvající alespoň k průměru, neměl by film zhola nic. 5/10 (44. MFF KV - 11.7.08) (17.07.2009)