Whisky s vodkou

MFF KV 2009 Trochu jsem se děsila toho, že to je německý film (až na některé výjimky opravdu německé snímky moc nemusím)... Příjemně mě však překvapilo, že film byl celkem vtipný, zajímavý a dokonce i originální. A největším (a zároveň nejlepším) překvapením pro mě bylo, že herci byli sympatičtí, divák se do nich mohl celkem vcítit (no řekněte, kdy se vám tohle u nějaké německého filmu z posledních let stane?). Nemůžu říci, komu jsem více fandila. Ottovi - nezodpovědnému alkoholikovi? A nebo snad náhradníkovi, který ho má "nahradit" v jeho filmu? Těžko říct, oba dva měli v sobě něco humorného, sympatického a zároveň smutného. Přece jen byl ale Otto asi ten pravý, komu role náležela. Film mě opravdu mile překvapil. (16.07.2009)

To, že se podívám vcelku věrně do zákulisí natáčení filmu neznamená, že mě bude zajímat i samotný film. Herci mně přišli příšerný, vtip tam žádný nebyl a jako drama bych to taky nepovažoval. Nic natolik šokantního ve filmu totiž nebylo a těch 108 minut mi během uklízení pokoje a bordelu, co po baráku zanechaly kočky, utíkalo šíleně pomalu. (27.07.2011)

50 % Na komedii to moc vtipné není a žádné vyhrocené drama taky nečekejte (vyjma toho, že postavy na sebe občas začnou řvát). Největší devizou filmu je Henry Hübchen, který si roli postarší filmové hvězdičky s gustem vychutnal. Za tu hodinu a tři čtvrtě se toho popravdě příliš nestane. Whisky s vodkou je zkrátka celkem milý, ale taky celkem zbytečný fiilm. (28.10.2009)

ážnost a komika jsou zde neuvěřitelně dobře vyváženy. Tohle je film pro ty, kdo si pod spojením komedie a Německo představují pouze nechutnosti, prasárny a prvoplánový humor- ten je tu naopak inteligentní, jemný a citlivý. Mimojiné je tento film také skvělým náhledem do natáčecího procesu a jisté odromantizování působení ve filmovém průmyslu. (12.07.2009)

Německá komedie Andrease Dresena zapadá do žánru filmu o filmu. Vzhledem k tomu, že si docela dobře pamatuju Americkou noc, tak mám v hlavě přece jenom moc klasické dílo ke srovnávání. Dresen se jistě vůči Americké noci od Truffauta nevymezuje záměrně, ani se ji nesnaží napodobovat. ____________ Spíše se náhodně ukazuje jeden ze základních rozdílů v přístupu doznívající francouzské nové vlny 60. let a dnešních festivalových filmů. Zatímco nová vlna, kde velká část tvůrců vzešla z okruhu časopiseckých kritiků, pokoušela hranice filmového média a snažila se reflektovat formu vyprávění až do stavu jejího rozbití, či alespoň dekonstrukce, dnešní filmaři tíhnou spíše k realismu, který hledají v samotných postavách a hercích. _______________ U natáčení přestává být důležitá technika - kamera a střih, případně snímání zvuku a vůbec vytváření „umělé reality", ale důležité je přímo to, co se děje na place mezi aktéry před kamerou, kteří obtížně odlišují své filmové role a soukromý život. _______ A právě o herectví a nikoli režisérství je Whisky s vodkou. Zestárlá, velmi alkoholicky vyžilá a vypelichaná hvězda Otto se musí vyrovnat s tím, že za něj režisér sežene náhradníka a natáčí s nimi všechny scény dvakrát, kdyby Otto náhodou odpadl. Dresenův film není ničím zvlášť překvapivý ani výbojný, jen je prostě velice dobře natočený a zahraný, plynulý, svižný, vtipný a trochu smutný. _________________ V divácích pak utvrzuje přesvědčení, že při natáčení filmů spí (skoro) všichni se všemi a nikdo kvůli tomu nedělá zbytečné scény, protože „umělci mají jinou morálku, jsou přelétaví jako včelky…" ____________ Stejně jako u Americké noci nás ale může hlodat otázka, jaký typ filmu to vlastně dotyčný štáb natáčí - a zda už to není nějaká úplně přežilá forma a žánr, na kterou by ve skutečnosti dnes nikdo nechodil.______________ Možná má být naznačeno, že odchází nejen jistý druh herců, ale že vycházejí z módy i určité náměty - zde jakési retromelodrama, kde je starší muž vrcholem milostného trojúhelníku a spí jak s matkou, tak s dcerou. Představa členů štábu, že buď trhnou kasu na Ottově jménu, nebo pojedou na umělecký festival a tam dostanou cenu, působí v obou ohledech naivně. ________________ Mimochodem, z Ottova výroku „Dovzdělával jsem se na záchodě, tam jsem si četl nejvíc. Ale bohužel jsem prosral příliš málo času, než kolik bych měl přečíst knih", si nechám druhou půlku vytesat na náhrobek. (12.12.2009)