Obsahy(1)
Veršovaná hra klasika ruského romantismu M. J. Lermontova rozvíjí dramatický příběh osudové žárlivosti. Šlechtic Arbenin (O. Brousek), známý hazardní hráč, pomůže příteli knížeti k velké výhře peněz a pozve ho na maškarní ples. Tam se kníže (V. Ráž) zamiluje do krásné masky (I. Kačírková), od které dostal na památku náramek. Jenomže náramek ve skutečnosti patřil Arbeninově ženě (B. Bohdanová), která jej ztratila. Kníže se však domnívá, že krásnou maskou byla ona a začne se jí dvořit. Záměna žen způsobí tragickou zápletku… (Česká televize)
(více)Recenze (11)
"Nechtějte znát, co osud s vámi tropí, nebývá vždycky pravda, co se zdá…." Sice se tohle televizní zpracování veršované Lermontovovy klasiky podobá více standardní inscenaci na divadle, po herecké stránce však tomu nelze nic vytknout. Otakar Brousek i obě dámy (Kačírková a Bohdalová) jsou výborní. Škoda tedy jen těch holých scén a tedy v podstatě nulové výpravy. ()
Scénografie je oholená až na kost, u Lermontovovy povídky, která se odehrává v luxusních šlechtických sídlech, bych čekal nějaké zámecké aranžmá, tady to vypadá spíš jako scény z protiatomového bunkru po 3. světové válce. Mužské postavy hulí jednu cigaretu za druhou, takže být na Západě, podezříval bych produkci z masivního ovlivnění od tabákových lobbistů. Kladem naopak zůstává výborné charakterní herectví prakticky všech zúčastněných v čele s Otakarem Brouskem. Celkový dojem: 50 %. ()
Televizni divadlo. Charakterizovano dlouhymi monology, ktere vsak zni z ust vsech 4 hlavnich hercu lehce a prirozene. Rym zde je nenapadny, zaregistrivatelny pouze, kdyz se divak na to soustredi, tudiz nerusi dej, rytmika poezie vsak je v prednesu patrna. Inscenace ma svou hloubku na lyricke rovine, na epicke vsak pokulhava a pusobi neduveryhodne. Vzhledem k poslednimu dialogu sama ta maskarada se odhaluje v postoji hlavniho hrdiny, jenz lasku zamenuje za sebelasku. Vsichni ctyri hlavni herci hrajou uzasne, spolehaje hlavne na libozvucnost hlasu. Prave hlas tvori duraz, vse ostatni predstavuje pouze kostym, do ktereho se hlas obleka. To podtrhuje i nadherne vytvarne reseni jeviste a vlastne i technicke moznosti kamery te doby. Se vsim, i s technologickou nedostatecnosti, se pocita, vse podtrhuje lyriku pribehu a zduraznuje jeji nadcasovost, avsak na ukor epiky. Divadlo vsak zcela ovladne pani Kacirkova, jeji az metafyzicka existence chytne divaka a nepusti jej. Vykonem prekvapi i Bohdanova, v poze, ve ktere ji my, mnohem pozdeji narozeni divaci, vlastne nezname. I vykony krale Miroslava Vladimira Raze a Otajara Brouska jsou strhujici. Zajimave je, ze Raz hraje mladika Brouskovi, byt je v realu o rok starsi nez on. Muj osobni dojem plne odpovida prumerne znamce zde na csfd, hodnoceni jde dolu prave pro kulhajici epicky rozmer inscenace 7/10. ()
I televizní inscenace se musely ve své době utvořit jako žánr. A tak jsme svědky výpravy spíše divadelní, která je doprovázena strohou statickou kamerou. Z tohoto hlediska vzato se jedná o zajímavou konfrontaci literárního pásma, televizního ztvárnění a divadelního sošného herectví náročného na veršovaný text. Je se na co dívat a co poslouchat. ()
To mám nejradši, když mi někdo něco doporučí, ale pak se na nějaký koukání vykvajzne a já na to potom koukám jak blbec sama. :-) V podstatě je to taková dlouhatananánská Nedělní chvilka poezie, kde všichni kouří jak nevyčištěný kamna, potulují se po opravdu chudičce zařízeném studiu a do toho veršují. Jenže veršují krásně, moudře, takže to v jádru není tak hrozivě nudné, jak jsem se bála. Na tom má svůj podíl nejen Lermontovova předloha, ale i geniální herecké obsazení. ()
Reklama