Pohádka svatojánské noci

Nádherná Valašská pohádka s nezapomenutelnou atmosférou a mým velice oblíbeným hercem Karlem Vochočem v roli lakomého fojta. Skvělá je i dvojice Pavel Zedníček a Július Satinský. K naprosté dokonalosti filmu dodává hudební doprovod Petr Ulrych se skupinou Javory. Krása!! Pohádka svatojánské noci je nádhernou atmosférickou podívanou, podobně jako pohádka O statečném kováři. Zdeněk Zydroň už bohužel dál nic nenatočil. (24.12.2011)

Jestli chtěl autor ukázat, jak se na valašsku kdysi žilo, pak uspěl. Celý film je protkán životem na vesnici a jeho zvyklostmi. Ovšem jako pohádka to selhává na celé čáře. Třebaže nemůžu upřít filmu jisté kouzlo, scénář je prachmizerně napsaný. Jako dítě jsem to nepochopil, pořád jsem čekal, kdy se začne něco dít a ono pořád nic. Jednání fojta nechápu ani dnes. Pamatuji si, že mě strašně zklamalo, že hrdina nebyl čert, že v tom nebylo nic magického a zdlouhavé záběry na svatojánskou noc... To, že se boháč vydírá celou vesnici se dá považovat jen za jeden z předpokladů pro příběh, sám o sobě to příběh není! Je to jako kdyby v Dařbujánovi a Pandrholovi nebyl Smrťák, úkoly, léčení nemocných, Dařbuján by nebyl ani lékař, jen náhodný kolemjdoucí, který by si Pandrholovi tvrdil, že ho dokáže vyléčit... (05.01.2018)

Další dobrý film pro mládež zlínského studia z 80. let. Mé milované Valašsko s atmosférou, která jako by přišla z mého milovaného Lotyšska. Nádherná příroda, nádherná hudba a Václav Postránecký, který, jak už poznamenala natalanka, "jakoby se na Valachách narodil"... Hudba tím spíš vyniká, že má mnohem lepší znělost a akustiku než hudba z většiny pohádek, které se odehrávají na Moravě - zní, jako by se opravdu rozléhala po horách. Autoři nejspíš měli Valašsko rádi a něco o něm věděli. Moje rodina z Valašska pochází. Byl to kraj, kde poddaní často povstávali proti vrchnosti, a já se vždycky přistihnu, že se hrdě ušklíbám při slovech "pokory v nich není..." Pokud máte náladu na klasickou pohádku, na tuhle nekoukejte. Ale pokud byste se rádi podívali na milý, jednodušší, pomalejší, ale ne "sladký" film se silnou amosférou, je tenhle to pravé ořechové. První záběr na Beskydy, hudba, Václav Postránecký přeskočí ohradu - a vy už budete chycení. (03.02.2013)

Jedna z nejkrásnějších pohádek, která u nás mohla být natočena a myslím, že by měla být ukázkou, že se v Československu se točily pohádky s velkým P i bez přehnané pomoci techniky, kterou zde plně nahradila krásná příroda, hudba, zvyky, kroje a herci . U mě má tato pohádka své místečko, Valašsko zbožnuji a hudbu Ulrychových jakbysmet. Co na těch amerických koninách ty dnešní děti vidí??? (27.03.2012)

Pokud se to nestalo, tak se to jednou stane, nebo by se to stát mělo. Každopádně i jako vyprávěnka je to dobré. Pravda nesmí stát v cestě dobrému příběhu. V hlavní roli zpěvy a tance a hlavně rožnovský skanzen. Zlo, personifikované fojtem a jeho přicmrndávači, je více či méně drtivě potrestáno, poctivost odměněna (odměna spočívá v konci šikany) a tajemný vojenský vysloužilec může přeskočit ovčí ohradu a putovat zas dál. (27.05.2015)