Obsahy(1)
Mýty, legendy a skutečnosti ze života slavného atleta v dokumentárním filmu.
Mnoho sportovců v historii už neslo přívlastek fenomenální. Padlo mnoho rekordů, mnoho obdivuhodných výkonů, proběhlo mnoho nezapomenutelných chvil. Emil Zátopek byl však jedinečný. Jeho kariéra byla závratná a dlouhý seznam sportovních úspěchů dosud nebyl překonán. Jeho sportovní dráha začala za druhé světové války a vyvrcholila v padesátých letech v zemi, která se proslavila svým nevděkem k vlastním hrdinům. Podle toho také vypadal jeho životní příběh, který inspiroval scenáristu a režiséra Miroslava Kačora k natočení tohoto životopisného dokumentárního filmu o pozoruhodné osobnosti Emila Zátopka. V dokumentu na legendárního běžce vzpomínají jeho bratr Jiří, manželka Dana, kamarád a soupeř Mimoun a další. Rovněž uslyšíte autentické dobové záznamy, které byly pořízeny některými lidmi z okruhu známých manželů Zátopkových. Na několika místech zaznívají také autentická Zátopkova slova z různých a o různých obdobích jeho života a objevují se samozřejmě archivní filmové i rozhlasové materiály.
(oficiální text distributora)
Recenze (4)
Poklidný dokument o Zátopkovi. ()
Osobní výpovědi těch co jej znali... Trenér Zátopka https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Haluza by si zasloužil víc zmínit než jen titulkem "politický vězeň"............................... Po nuceném odchodu z armády jej nikde nesměli zaměstnat, místo našel až u podniku Stavební geologie, takže šest let jezdil a hloubil studny. S kolegy přespával v maringotce, domů se vracel na víkendy jednou za týden nebo i za tři.[8] Španělský novinář, který chtěl vidět, jak čtyřnásobný olympijský vítěz žije a kterého za ním Dana Zátopková zavezla, spatřil Zátopka, jak zablácený pracuje ve špíně a bahně. A podle Dany Zátopkové se cestou zpátky do Prahy rozplakal: „Takhle vy tady opečováváte svého hrdinu?"[9] Na počátku 70. let se potupně zřekl své proreformní orientace, kterou zastával v průběhu let 1968-1969 a nakonec patřil mezi signatáře Anticharty. Sovětský svaz 8. května 1984 oznámil, že sovětští sportovci se nezúčastní Letních olympijských her v Los Angeles. O šest dnů později se k bojkotu Olympijských her přihlásilo i Československo, rozhodnutí oznámil předseda Československého olympijského výboru a ČSTV Antonín Himl. Zátopek v prohlášení pro Rudé právo tehdy rozhodnutí přivítal a připojil se k obavám o bezpečnost sportovců.[10] 9. března 1990 tehdejší prezident Václav Havel Zátopka rehabilitoval.[zdroj?] ()
Inspirační dokument. Také běhám. ()
Dokument ve kterém vystupují členové rodiny, kamarádi, treninkový partneři nejlepšího českého sportovce. Sportovní snímek ale nečekejte, je zde hlavně popsán "civilní život" Emila Zátopka. ()
Reklama