Obsahy(1)
Starý král (O. Sklenčka) je unavený, chce předat vládu synovi, a tak ho nutí vydat se do světa hledat nevěstu. Princovi se do ženění moc nechce. Kde je záruka, že princezna, kterou si vybere, nebude zlá a panovačná? Nakonec ale poslechne. Netuší, že jeho otec s pomocí kouzelného prahu zajistí, aby se oženil opravdu s tou pravou… Pro dnešní titul do cyklu Pohádka pro pamětníky jsme sáhli hlouběji do archivu. Nabízíme Vám roztomilou pohádku s písničkami, kterou natočila v roce 1968 režisérka V. Janečková podle scénáře J. Turnovské. Do hlavních rolí obsadila půvabnou Consuelu Morávkovou (dívka Mette) a Petra Štěpánka (princ). A pokud se divákům bude zdát, že jim příběh něco připomíná, mají pravdu. V roce 1985 totiž autorka a televize vytvořily „remake“ této pohádky pod názvem Princezny nejsou vždycky na vdávání, jen ten, kdo všechno na princezny vyzvonil, byl tentokrát zvoneček. (Česká televize)
(více)Recenze (14)
I tato pohádka je důkazem, že strach dramaturgů ČT zařadit na první program něco staršího než 25 let, je zbytečný. Mám totiž pocit, že mezi lety 1965-1975 se natočilo daleko více skutečných televizních skvostů, než v letech 1975-1990, ačkoli právě pořadům z tohoto období je dáván daleko větší prostor. ()
Třeba černobílá a technicky nedokonalá pohádka, přesto ale o vagon lepší než pozdější verze, protože zatímco tady prince ztělesňuje krásně začátečnické herecké ucho Petr Štěpánek, o 17 let později si museli vystačit s Havelkou který je spíš komik než romantický hrdina. Navíc Štěpánkovi sekundovala půvabná Consuela Morávková, již jsem si dlouho neuměla představit jinak, než jako sympatický hlas, kterým nadabovala Liselotte Pulverovou v Hospodě ve Spessartu a rozhodně nezklamala ani vizuelně, natož při zpěvu písničky otextované mou oblíbenou Ljubou Štíplovou. Té se Veškrnka nemohla rovnat, i kdyby byla ve všech barvách duhy. Jen ještě musím vykoumat kde vzali námět, mám dojem že to bude některá z pohádek bří Grimmů. ()
Mezi Jak se Mette chtěla stát královnou a Princezny nejsou vždycky na vdávání moc rozdílů nenajdete. Kromě základního v černobílé a barevné verzi jsou obě skoro stejně dlouhé a v obou zaslechneme příjemné popěvky. Též jsou obě studiové. Kéž by i člověk mohl mít takový podobný práh, kolik by ubylo rozvodů a lidských zklamání. Princ to štěstí má a možná i díky prahu nakonec král souhlasí s chudší nevěstou. Rozdíl v pohádkách je ten, že zde se mi více líbily kulisy, v druhé verzi zase obsazení, které přispělo k větší zábavnosti. Obě pohádky si tak nemají moc co vyčítat. Pravdou je, že zde jde jen o to, že se jednotlivé princezny střídají před princem a práh už si mele tu svou, střih a rázem tu máme Mette, co chce být královnou. Mimochodem, že by se tvůrci filmu Kouzla králů inspirovali radící královnou v obraze z této pohádky? ()
Milá černobílá pohádka s prostinkým dějem a jasně danými rolemi, od níž byl mnohem později natočen remake pod názvem Princezny nejsou vždycky na vdávání, který je na rozdíl od této starší verze patrně většině lidí znám lépe. Ostatně i já jsem ho viděla jako první. Ani jedna z verzí není špatná. Mladší verze, která se s tou starší shoduje nejen co do příběhu, ale leckdy doslovně i v dialozích, se opírá o Nárožného v tradiční komické roli neschopného krále a písnička zvonečku je o trochu hezčí než písnička prahu. Stejně tak je tu o něco více prostoru věnováno vztahu ústředního páru, byť ne o moc. Starší verze pro změnu disponuje roztomilejším jelitem v podobě mladičkého Štěpánka (ač Havelku mám v rolích nekňubů docela ráda), o sto procent lepší hlavní představitelkou v podobě Consuely Morávkové (Dagmar Veškrnová mi v podobných rolích tolik nesedí a někdy mne až irituje) a daleko hezčí písničkou Mette (co do textu, melodie i kvality pěveckého projevu). Zajímavá je též královna v podobě pohyblivého obrazu (A pak že to vymyslela J. Rowlingová.), navíc mi do role rádkyně Dítětová padne lépe než Kozderková. Tuším, že jde také o vůbec první film, u jehož natáčení se potkala Vlasta Janečková se svým budoucím chotěm, a tedy nikoli až u Zlatovlásky, jak se někdy v médiích tvrdí. Princezny i královští otcové jsou asi srovnatelně dobří (s výborným Bláhou v mladší verzi) a kulisy prosté v obou případech. Přesto mám-li volit, dám přece jen přednost této starší verzi, která lépe odsýpá a má pro mne větší kouzlo. Co mne ovšem zaráží, je, že ČT tyto staré skvosty buď nevysílá vůbec, nevysílá mnoho let nebo když už vysílá, tak o víkendu v sedm ráno, aby je pro jistotu nikdo neviděl, zatímco po obědě často běží i studiovky, které by naopak vzhledem k hlouposti obsahu a mizernému zpracování byly hodny zmizení v propadlišti dějin. ()
Pohádka je černobílá jak barvou, tak pojetím postav. Jednoduchá vyprávěnka pro nejmenší, žádné děsy, dramatické zvraty, jen líbeznost, humor, krásný princ, hnedle tři princezny mající ve všech případech na hlavě onu kovovou konstrukci, bez které pravá princezna nejde ani na záchod (předpokládám, na ověření si budeme muset počkat do jiné pohádky) ani do postele (to už ověřeno je). Ač děj pohádky pochopí i divák, zvyklý dosud jen na maximálně dvouslabičné výkřiky krtečka (a víceslabičné zděšené výkřiky jeho pasažérů v autíčku), vtípky, které tu zazní, jsou spíš pro větší. Myšlenka mrtvé královny na obraze, která aktivně zasahuje do děje, byla posléze (nebo po čem) vykradena ... chci říct použita ... kecám, chci říct vykradena, pohádkou Kouzla králů. ()
Reklama