Režie:
Věra JordánováScénář:
Květa KuršováKamera:
František NěmecHudba:
Jiří VáclavHrají:
Jorga Kotrbová, Eva Hudečková, Jaroslav Vízner, Alena Procházková, Antonín Molčík, Eva FoustkováObsahy(1)
Vybere si princ tu pravou nevěstu? V dnešní Pohádce pro pamětníky se setkáte s nerozhodným princem, třemi krásnými dívkami a kulatým hráškem. Příběh si pohrává s klasickou pohádkou z pera pana H. Ch. Andersena tak trochu nezvykle. Princezny, které mají prokázat svůj původ s pomocí hrášku, jsou, zdá se, tři – princezna Karolínka (E. Trejtnarová-Hudečková), princezna Blaženka (A. Procházková) a princezna Marcela (J. Kotrbová). Že si nakonec vybere princ (J. Vízner) tu bez modré krve a že se jeho učitel stane králem ve vedlejším království a jenom pravá princezna zůstane na ocet, to už nikoho nepřekvapí… (Česká televize)
(více)Recenze (8)
Antonín Molčík byl perfektní vyprávěč pohádky. Chtěla bych, aby mi předčital z knihy. Ano, z celé pohádky je pak nejzajímavější Eva Trejtnarová-Hudečková. Škoda, že už se v tv neobjevuje jako herečka. Celkem hezká studiová pohádka. Neurazí, ale ani neohromí. Dělaná přesně na nedělní poobědový čas. ()
"Já nejsem vůbec žádná princezna !! Šla jsem náhodou kolem, když jsi hodila ten míč.." ;) A Kuršová šla zřejmě náhodou kolem Andersena, když se psal scénář k téhle pamětnické jalovici.. K prázdné pohádce, která se zprvu tváří, že bude stavět na hlavu motivy a poselství Princezny na hrášku.. A nakonec ona ani ta za moc nestojí.. ()
Pohodová a krásná televizní pohádka na nedělní odpoledne. Všechny tři princezny výborné, primát drží paní Jorga Kotrbová. ()
Krátká pohádka o tom, kterak princezny spaly na hrášku předělaná do trochu jiné podoby je podivná. První polovina a anabáze s házení míčem by se snad ještě dala akceptovat. Ale pak? Proč sokyně Marcela neprozradila hned, že Karolínka není princezna, když to zjistila? A proč se Blaženka ucházela o ruku prince, ačkoli v závěru okamžitě otočí s tím, že chce učitele. Ten nejprve svatbu odmítá, aby vzápětí za pár vteřin úplně otočil. Ženské jsou holt nerozhodné a u mužských to asi platí také. I princ totiž mění původní názor, že chce jen princeznu, ale u něj se to chápat dá, láska dělá s lidmi divy. Přiznávám, originální je i úvodní vstup vypravěče - učitele, který na základě pohádky právě doporučí králi kvalitní výběr. ()
Jednoduchá pohádka, která kdyby byla obrazem, byla by takový ten obrázek s dvourozměrným domečkem, kterému jde z komína kouř ve spirále, sluníčko je v levém horním rohu a má obličej s širokým úsměvem. Učitel Molčík i princ Vízner mají krásný hlas, princezny jsou krásné a půvabné a každá ztvárňuje přesně ten vyhraněný typ, který ve zjednodušené psychologii příběhu pro malé až nejmenší diváky ztvárňovat má. Na princezně Blažence se dítko poučí o tom, jak důstojně působí otevřeně přiznat, že něco neumíme - v případě nadepsané princezny házet míčem. Samozřejmě, že srovnání třeba s Kráskou a zvířetem či Princem Chocholoušem to nesnese, jenže zrovna tyto dvě přesahují dimenzi kulisové pohádky, ač do plenéru nevystrčí nos. ()
Reklama