Blackbird
Blackbird
Režie:
Jason BuxtonScénář:
Jason BuxtonKamera:
Stéphanie Anne Weber BironHrají:
Connor Jessup, Alexia Fast, Michael Buie, Tanya Clarke, Alex Ozerov, Craig Arnold, Jeremy Akerman, Bill Carr, Rachael Whitzman, Chase Duffy, Kevin KincaidObsahy(1)
Problémový chlapec Sean Randall se snaží uchránit před svými spolužáky, a tak zveřejní na internetu výhrůžku smrtí. Brzy je zatčen a falešně obviněn ze strany médií a státních orgánů z plánování scénáře podobného masakru na škole Columbine (zemřelo zde dvanáct studentů a jeden učitel). Seanovou jedinou nadějí je překonat temný obraz a dokázat svou nevinu přítelkyni Deanně. Přichází ale na to, že nejhorší vězení jsou často ta, které si sami vytváříme. (Zlín Film Festival)
(více)Recenze (14)
Ach ano, těch teen filmů jsou opravdu mraky, ale tady jsem narazila na trochu jiný přístup než obvykle očekávám a který je mi bližší i svou uvěřitelností. I já znám spoustu takhle mladých, kteří pod slupkou oblečení, hudby, tetování a já nevím čeho ještě, působí tak, že bych je mohla mrknutím oka odsoudit, ale v nitru jsou většinou úplně jiní, stačilo by se jim k nim víc přiblížit. Tady je to jasný příklad Seana. Jediný táta mu věřil. Ano, čekala jsem všechno možné, jen ne jeho přístup ke svému okolí v různých kritických situacích a v tom dávám klobouk dolů před Jasonem, který o tom určitě ví své. Také jsem znala osmnáctiletého kluka, který na první pohled vypadal beznadějně, ale jeho jádro bylo asi takové jako měl právě Sean, ale tenhle se dvaceti let nedožil, zemřel při automobilové nehodě. A pokud vím, tak jeho kamarádi, kteří nesli rakev a vnějškem, či vyjadřováním připomínali Seana, dnes žijí normálním plnohodnotným životem, jen stačilo tu vnější slupku stáhnout a dozrát. A to nepíšu o médích a sociálních institucích, kde to považuji za zbytečné rozvíjet, to známe všichni moc dobře. ()
Podle mého povedený film o předsudcích. stereotypech, šikaně. O povrchnosti lidí o tom, jak moc je pro nás jako pro společnost důležité vše jen navenek....Jak něco vypadá, co si někdo myslí, to jestli se "obrázek" shoduje se skutečností je(často) až druhořadé. Snímek se mi líbil, ale ke konci už byl pro mě těžko uvěřitelný- hlavně ten motiv s "drsným týpkem" z nápravného zařízení. Více souvislostí okolo hlavní dějové linky, by bylo fajn, stejně tak jako náhled do prožívání hlavního hrdiny. Neříkám, že plno jeho pocitů nešlo odhadnout, nebo vyvodit....ale divák je tady vážně "jen" divák a všechno pozoruje zvenku když to tak řeknu. Kdyby byly ve filmu víc ukázané emoce, myšlenky a vůbec prožívání hlavního hrdiny, dostalo by vše podle mě úplně jiné rozměry. Slabší tři hvězdičky.----"I want everyone to like me." "Everyone does like you." "They like the idea of me. They don't actually know me,"---- ()
V malom bezmennom kanadskom mestečku je 16-ročný Sean Randall (Connor Jessup) obvinený z toho, že na svojej strednej škole chcel zastreliť celý hokejový tím. Pod ťarchou dôkazov, ktoré síce vypovedajú veľa, ale skutočne hovoria málo, je Sean poslaný do väzenia pre mladistvých. Tam začína boj o slobodu a očistenie svojho mena. Celovečerný režijný debut Jasona Buxtona z roku 2012 sleduje tému, ktorá je najmä za "veľkou mlákou" stále veľmi citlivou. Hoci do roku 2012 už viacero filmov rôznej kvality o streľbe v škole vzniklo, väčšina z nich k téme pristupuje priamočiaro, pričom sa zameriava priamo na dôsledky fatálneho konania. Buxton vo svojom filme však nahliada na problém z perspektívy "čo by bolo, keby...?", resp. iba v domnienkach. A navyše, domnienky a hrozivé predstavy možnej masakry vštepuje len do hláv ľudom v uzatvorenej komunite v malom bezmennom kanadskom mestečku. O tom bližšie neskôr. Tento filmový kúsok v mnohých aspektoch možno označiť za zaujímavý, avšak nie vždy sa pod týmto slovíčkom skrýva chvála. Príbehová rovina je jasne vytýčená, bez zbytočných vedľajších odbočiek a postranných dejových línií, ktoré by ju mohli narúšať. Do svojho stredu umiestňuje dominantnú postavu, ktorú síce tvorcovia neskôr vykresľujú ako obeť, ale nemožno si už od začiatku nevšimnúť, ako keby sa ju sami snažili zakopať pod zemou pomocou skostnatených stereotypov a predsudkov. To je na jednu stranu výhrada voči tvorcom, ale divák má tak šancu nahliadnuť na postavu Seana a jeho vnútorný svet bližšie, pričom zisťuje, že tu platí staré známe "Nesúď knihu podľa obalu". To je neskôr to, na čo sa pri súdnom pojednávaní s jeho osobou zabúda (alebo chce zabudnúť). Týmto smerom je naopak potrebné tvorcov pochváliť, pretože veľmi dobre vykresľujú uzatvorenosť, strach z inakosti a malomeštiactvo komunity mestečka, ktoré v ľuďoch prebýva a prebúdza sa s každým ďalším "lovom na čarodejnice". Divák má postupne možnosť uvedomiť si, že to, čo je na tomto filme najdôležitejšie, nie je ani tak príbeh, ale postavy. Príbeh je skôr len akýmsi pozadím, dokreslením, osobných tragédií, v ktorých jednotlivé postavy žijú alebo žili. Pretože či už je to hlavná postava Seana, alebo ktorákoľvek z dominantných vedľajších postáv, všetkých ich spája pokrivený osud a isté osobné nešťastie. Ak pootvoríme filozofické okienko, film ako keby sa snažil povedať, že dôležité je hovoriť. Hovoriť o všetkom. A najmä o zlých veciach, pretože dusiť ich v sebe je to najhoršie, čo môže človek urobiť. Silne to reflektujú najmä scény z druhého Seanovho turnusu v nápravnom zariadení. Filmu tak v žiadnom prípade nemožno vyčítať bezmyšlienkovitý príbeh, ani zle napísané postavy. Od dokonalosti má však táto snímka relatívne ďaleko. Nielenže má so zreteľom na námet pomerne dlhú stopáž, ktorá na viacerých miestach v deji pôsobí ako hluché pásmo, ale aj vďaka hercom (bez urážky) oplýva akousi "béčkovou" aurou. A hoci film nič z toho výraznejším spôsobom nepochováva, rovnako ho vďaka tomu nemožno stavať na piedestál kinematografie. Vo vodách priemeru sa nachádza aj jeho technická časť. Blackbird je, ak už kvôli ničomu inému, tak aspoň kvôli zobrazeniu spoločenského konsenzu malomeštiackej komunity, filmom, ktorý ukazuje, ako ľahko dokáže celá spoločnosť odsúdiť jedného trochu iného človeka na základe minima ničnehovoriacich dôkazov (hoci film úplne nevysvetľuje, ako to Sean s tými zápiskami vlastne myslel). Sila príbehu je vybudovaná na sile jednotlivých charakterov, ktoré tvoria nielen mozaiku osudov, ale aj kvalitatívnu chrbtovú kosť, ktorá drží film pohromade. Priemerná jednohubka o spoločenskom odsúdení kvôli inakosti s množstvom priamych referencií na Pittsburgh Penguins a Sidneyho Crosbyho. () (méně) (více)
Blackbird nie je síce úplne dokonalý film a má svoje slabé miesta, ale mne sa veľmi páčil. Je to príbeh o tom, že konanie rodičov často ovplyvní deti, že treba dávať pozor na to, čo vyslovíte nahlas, že sila sociálnych sietí je veľmi veľká, že mladí ľudia vedia byť zákerní, a tí ostatní neodpúšťajú ... ale predovšetkým je to film o Seanovi, ktorého Connor zahral výborne. ()
Depresivní film o základních a důležitých otázkách naší doby, co nutí diváka se zeptat: " Co bych dělal?" Jako rodič, co nechce odsoudit svého syna jen proto, že ostatním se zdá vinen? Jako okolí, co slepě věří tomu, co lidé říkají o někom, kdo se jen jinak oblíká? Jako teenager, co se postaví nespravedlnosti? Film skvěle odtáhl Connor Jessup, který je rozhodně příslibem a hlavně díky němu byla z filmu cítit potřebná, ryze smutná atmosféra. ()
Reklama