Jíst, meditovat, milovat

Oceňuji pružnost Julie Roberts, opouští zavedený život a v Itálii okusuje nejrůznější chutě a další radosti života, v Indii své duchovno, na Bali pak čerstvě získané zužitkuje v náručí kořena s tváří Javiera Bardema. Musí se přeci něco dít. Jenže ono se toho totiž v té její zvláštní nespokojenosti moc neděje. Roberts, která si do té doby dávala od velkých projektů pauzu, je fajn, její postavě je nicméně obtížné fandit, navíc ani ona (oscarová Julia) nedokáže utáhnout onu neobhajitelnou nadměrnou stopáž a vpravdě nijaký příběh. (14.09.2014)

Ten film je zvláštní. Jednu dobu je k sežrání, v další na odstřel, v poslední na mávnutí rukou. Věčná sympaťačka Julia Roberts se vydává na vcelku milou a částečně podmanivou cestu světem, ve které poznává jiné kultury a známosti. A zážitek je to věru rozporuplný. Zprvu jsem neměl nijak zvlášť velká očekávání, ale musím říct, že celá sekce v Itálii byla fakt senzační. Úžasná atmosféra, výborné nápady, duch Říma zachycený naprosto přesně, plus bylo to i vtipné. S překvapením jsem si řekl, že to vypadá velice nadějně. Ony naděje mi však potopila pasáž v Indii, u které jsem málem (doslova) usnul nudou. Náhle se film přeměnil do takové neskutečně utahané, nudné a vcelku hloupé formy, která byla fakt na zabití. A poslední pasáž na Bali je takový mix předešlého. Převážně to zachraňoval výborný a charismatický Bardem, kterému to s Julií fakt slušelo, plus ono kouzelné prostředí tomu dodávalo i slušnou atmošku, ale oproti skvělé Itálii to byl už slabý odvar. Ve výsledku zklamání. Nebýt té hrozné Indie, jednalo by se o slušnou romanťárnu. Příště Julii doporučuji následující - hodně jíst, vůbec nemeditovat a intenzivněji se milovat. Pak to bude Ok. Průměrné 3* (26.06.2019)

Julia Roberts v roli ženy, která si nemůže na své manželství stěžovat, avšak kvůli tomu, že už nepociťuje onu "jiskru a zápal" a dny se stávají všedními a nudnými, zažádá o rozvod. Ani život s mladým a sympatickým milencem v podání Jamese Franca jí nevyhovuje, a tak se sbalí a na rok odjíždí poznávat samu sebe. Napřed bude 4 měsíce v Itálii jíst, pak bude 4 měsíce v Indii meditovat, a pak 4 měsíce na Bali hledat chlapa. To je ve zkratce příběh, který se tvůrcům povedlo natáhnout na neuvěřitelně dlouhých a docela nudných 134 minut. Doufal jsem v zajímavý a atraktivní film, ale co jsem dostal, to bylo chvílemi velké a nudné nic. Ten příběh se dal klidně smrsknout dejme tomu na nějakých 90 až 100 minut, a i to by asi bylo moc. Nechápu, proč to bylo tak roztažené, navíc hlavní hrdinka mi nebyla příliš sympatická, spíš to na mě působilo, že neví co chce a nic jí není dobré. Fajn, manžel už jí přestal po osmi letech manželství bavit, to by se ještě dalo pochopit, ale on jí po krátké době přestal bavit i milenec a svou životní lásku málem odmítla kvůli tomu, že by jí to narušilo rovnováhu. Nevím, ale atraktivní a zajímavé romantické drama si přestavuji trochu jinak. Předpokládám, že film se mi velice brzo vykouří z hlavy a asi mi to ani nebude nikterak vadit. Nicméně za to, že tam byl alespoň nějaký děj a že se to dalo dokoukat do konce, aniž bych u toho nějak výrazněji trpěl, nakonec uděluji lepší dvě hvězdy. Chvíli jsem přemýšlel i o třech hvězdách, ale to by hlavní hrdinka musela být o něco sympatičtější. (29.09.2011)

Nikdy bych nevěřil tomu, že zvládnu dokoukat romantickej film s Julií Roberts v hlavní roli. Je teda pravda, že jsem se v průběhu filmu vydatně posilňoval alkoholem, ale část o žrádle z Itálie se mi docela líbila a část z Indie asi zachránil Richard Jenkins. Bali už mě nudilo, ale vydržel jsem nakonec celejch 134 minut. Celkově vzato film je dost o ničem, ale zároveň ani vyloženě neurazí. 50% (26.05.2019)

Líbilo i když mám pocit ne zcela využité šance. Film není žádný romantický National Geographic a Liz rozhodně není obvyklá sympaťačka na jaké má Julie Roberts patent. Spíš taková protivná ženská, která neví co chce a víc bere než dává. Její cesta za poznáním sebe sama a novým životem sice nabízí několik nádherných momentů, řadu zábavných situací a občas nečekaně silnou scénu, jako celek je však dlouhá a poněkud nevyrovnaná. Italská část je zábavná a občas doslova nabíjí energií a dobrou náladou, indická naopak poklidná a vážnější, nabízející nejen zábavné momenty (první meditace), ale i příležitost k zamyšlení. A obě jsou přitom velmi dobré, což se bohužel nedá říci o závěrečné části z Bali, která je nejen nejnudnější, ale také podivně prázdná a zoufalá ve své marné snaze vdechnout život zcela nevěrohodnému vztahu, který měl být nejspíš vrcholem Liziny cesty i filmu. (06.01.2012)