Reklama

Reklama

Etnischen Idylen

všechny plakáty
Rakousko, 1997, 90 min

Recenze (3)

Bluntman 

všechny recenze uživatele

LFŠ 2009 ETNICKÉ IDYLY jsou v podstatě standardním televizním dokumentem, který moc nevypovídá o Chorvatské válce za nezávislost, ani o tom, jak moc změnila životy lidí, ozvláštněným užitím metody polyekranu, kdy sledujeme dvě plátna, na nichž se odehrávají zcela rozdílné věci. Jenže to je ozvláštnění pro ozvláštnění, kdy se obrazy z obou pláten nijak zvlášť nedoplňují, nestojí v protikladu a opravdu neexistuje snad jiný důvod, než že někomu připadala jako hrozná škoda nepoužít co nejvíc natočeného materiálu, když se točily celé 3 roky. Klidné záběry na hladinu moře, nedaleký přístav a další by se daly klidně použít jako způsob prolnutí, když některá z postav hovoří, a doplňující záběry prostředí, ve kterém se právě zpovídaný nachází, jsou také zhola zbytečné. Dokumentu chybí soudnost co do užití natočeného materiálu, skutečně zajímavé a nosné, jednotné téma a projekce "na dvě plátna" působí jako manýra. Ale bylo zajímavé sledovat projekci tak, že úplně vlevo jsem měl Christina Bergera, poté jednu část obrazu, uprostřed promítací zařízení s VELICE pomalu ubíhajícím časem a úplně vpravo Mariku Greenovou a druhou část obrazu. 5/10 ()

Niktorius 

všechny recenze uživatele

Velmi netradiční pokus zachytit trauma, které si obyvatelstvo současného Chorvatska odneslo z války v bývalé Jugoslávii... Berger klidně nechává mluvit hlavní protagonisty úplně z cesty (stařenka neustále brebentící o druhé světové!) a vyhýbá se krácení jejich promluv...Namísto toho paralelně k nim (film se promítá zároveň na dvě plátna) zařazuje klidné záběry na přístavy, moře, krajinu atd. Nekonvenční přístup oceňuji, ale přiznávám, že bez dlouhého zívání se na to moc koukat nedá :-) ()

Ony odpad!

všechny recenze uživatele

Především mě zaujalo, že se na filmu podílela i Bergerova manželka Marika Green, stará dobrá Bee. Bohužel to ale nic nemění na tom, že jako dokument mají Etnischen Idylen nulovou hodnotu. Tvůrcům bylo asi líto zahodit některé ty cenné záběry (třeba vlnící se hladinu nebo mumlajícího opilce), ale zároveň se přece jen báli jít nad 90 minut, a tak vymysleli šalamounskou projekci na dvě plátna najednou – praktické a pro divákovy oči příjemné jak prase. ()

Reklama

Reklama