Nowhere Boy

Pomalá a nezaujímavá prvá hodina, smerujúca odnikiaľ nikam (nowhere), ktorej akoby chýbala duša, sa v piatich minútach, v herecky krásnej scéne, obráti presne tak ako sa nám často mení život. Jednou vetou, spomienkou, dlho zbieranou bolesťou, po ktorej sa ale automaticky nedostaví katarzia (podobne ako v živote). A podobne ako v živote, nastúpi vytriezvenie a tupý pocit, kedy jeden nevie, čo ďalej. Všetko je relatívne - i Jack Nicholson (už) vie, že matka nie je nikdy istá. K.S.Thomas, A.Johnson, A.M.Duff (Mrs. McAvoy), very well done. (14.06.2010)

Mám v sobě přirozenou antipatii k filmům, popisujícím skutečné události a tvářících se dokumentárně, které jsou přitom postaveny do značné míry na neověřených představách. Nechci si pamatovat mladého Lennona z tohoto filmu, protože to prostě není on. Ačkoli charakter postavy celkem vystihuje informace, které jsem o něm četl, jsem toho názoru, že tato část Lennonova života už nepatří veřejnosti, patřit nemohla a nemůže. Vzniká tu nový obraz raného života slavného muzikanta, založený na představách fanoušků. Lidé si život mladého Lennona znovu vytvořili a pro vlastní potřebu ho resuscitovali. Přijde mi to trochu neetické. Vztah tetičky Mimi, matky Julie a Johna je zajímavý a jako takový je silným a hlavním nosným prvkem filmu. (Mnohem více než vznik skupiny). Zda se to stalo přesně takhle, nevíme. Určitě už ale chodí po světě spousta lidí, kteří vám bez mrknutí oka řeknou. „Přesně takhle to bylo. Viděl jsem to ve filmu.“ To mi vadí. Přesto objektivně vzato jde o film dobrý. Pro fanoušky Lennona povinnost. 65% (08.09.2011)

Beatles jsem nikdy nemusela, nicméně fakt, že životopisné filmy dobře trávím, sliboval obstojnou zábavu s rozšířením obzorů, zvlášť, když mně John Lennon býval z celé formace nejsympatičtější... no, musím říct, že onen dojem dvakrát neposílil, tenhle pomníček pro velikána nevyzněl zrovna jako důvod k oslavě člověka, myslím, že pokud by kostrbaté rodinné vazby opravňovaly dospívající k výkyvům nálad, vypointovaných pravým hákem, chirurgům by brzy došly nitě... I magoři se totiž dělí na dobré a ty druhé... Z ustálené hladiny nezájmu mě vytrhla až poslední třetina, Aaron Taylor-Johnson nijak neoslnil (ne tak režisérku, viz její biografie ;-)), Kristin Scott Thomas odvedla svůj standard a překvapila snad jen Anne-Marie Duff, která dokázala, že role, kde ji to fakt sluší, mohou existovat. Ale tak, nakonec lepší, než číst suchá konstatování na Wiki, a ještě to mám s muzikou. (17.03.2015)

Hohoho, Mr. Johnson vypadá mnohem víc jako mladý Elvis než jako mladý John, kdyby se někdo ptal na můj názor. K filmu později, až se smířím s tím, že můj oblíbený buřič byl přetransformován do jakéhosi podivného Oidipa bez patřičně rozhňahňaného nitra. --- A když jsem si to nechala chvíli rozležet v hlavince, tak musím uznat, že přece jenom ten film něco do sebe má. Pár momentů je střihově skvělých. (02.07.2011)

Lepší tři, a když člověk rychle přistoupí na tu melodramatičnost, která místy vyzrává v sarkasmus s přesahem, baví se hned líp a je to za čtyři. Thomas Brodie-Sangster v roli Paula Harrisona je beze zbytku okouzlující. A jeho úvodní třicetivteřinový nástup/výstup je nesmrtelně dobrý: https://www.youtube.com/watch?v=sNKY4NHM2gI. *~ (19.02.2019)