Browningův překlad

Hořké, ale skvělé anglické drama o muži, který našel cestu, jak si vážit sebe sama. Je působivé, že film se stejně jako Aischylovo dílo, které je mnohokrát ve filmu připomínáno, se drží schématu klasické řecké tragédie, jejíž konec není šťastný, ale přináší hlavnímu hrdinovi i divákovi silnou katarzi. Albert Finney byl královský. Zahrát tak strohou a zdrženlivou figuru s takovým citem je umění. (16.12.2011)

Skvěle vystavěný a v závěru i emočně silný příběh, hluboce lidské drama o tom, že nejen "pravá učenost svou učenost skrývá"... Příběh z prostředí elitní britské koleje, prosáklé povrchností, snobismem a pokrytectvím, nad kterými však nakonec stejně může zvítězit opravdová osobnost s poctivou a v skrytu dobrou duší. Napřed však je ale třeba svést boj se sebou sama... A pan profesor - ten vzdělaný, slušný a z principu své bytosti neprůbojný stárnoucí muž, léta opomíjený, zesměšňovaný a většinou neoblíbený - nakonec mohl odejít hrdě se vztyčenou hlavou. A vlastně i >najít< svou cenu a (možná?) i dávno ztracenou lásku a úctu své nehodné ženy... A nebyla to pohádka! Jen jeden >obyčejně< natočený >obyčejný< příběh... - - - - - (Poprvé viděno 28.7.2009 na ČT2, (reálný) komentář zde jako třetí - 28.7.2009) (28.07.2009)

Příjemně komorní snímek z prostředí anglické prestižní školy, malý příběh o jednom obyčejném člověku. Tentokrát na to šli filmaři jinak, vyhnuli se klišé, nepředstavili nám sympatického kantora plného ideálů, který si s přehledem získá všechny studenty. Kdepak, profesor Andrew Crocker-Harris se blíží k důchodovému věku, je přísný, upjatý, žáci mu přezdívají "Hitler" a mají z něj pořádný vítr. Výjimkou je citlivý chlapec Taplow, co se snaží kantora pochopit, váží si ho. Andrew před odchodem ze školy (kvůli svému zdravotnímu stavu) bilancuje svůj život, vidí chyby a dokáže je přiznat, jeho manželství není funkční, přátelský vztah udržuje víceméně jen s milencem své ženy a také profesně vnímá vlastní selhání, když vášeň pro staré jazyky nedokázal předat studentům. Albert Finney v hlavní roli odvedl perfektní výkon, dokázal v divákovi vzbudit patřičné emoce, zrovna tak Greta Scacchi jako jeho manželka. Velkým kladem byla i samotná škola, ve své monumentální středověké atmosféře, a její hezké, přírodní prostředí. Pomalý, přesto zajímavý, hluboký film. 75% (29.07.2009)

Zaujímavá záležitosť. Úvod snímku ma moc neoslovil, hneď prvá myšlienka čo ma napadla patrila filmu Spolok mŕtvych básnikov (1989), ktorý ma narozdiel od väčšiny vôbec nebavil. No netrvalo dlho a snímok začal predo mnou odkrývať karty a vyťahovať tromfy v podobe netradične zvládnutej vzťahovej drámy obohatenej o jedinečnú, clivo-sladkastú atmosféru. Ten smútok medzi oboma manželmi, priepasť, ktorá sa medzi nimi otvorila, kde obaja chcú niečo iné a problémy si riešia po svojom, bol miestami priam hmatateľný. Čo sa týka dejovej linky, najlepší bol samozrejme záver, v ktorom dominuje pekný monológ a akési životné bilancovanie. Veľká spokojnosť. Nadpriemer. 75/100 (04.09.2017)

Snímek je druhou filmovou verzí hry britského dramatika Sira Terence Rattigana, která byla poprvé uvedena v roce 1948. Ocenění - MFF v Cannes ´94 ( Francie ) : Nominace na hlavní cenu festivalu Zlatou palmu a BAFTA Awards ´95 ( Velká Británie ) : Nominace na cenu za nejlepší scénář. Scénář : Ronald Harwood a Terence Rattigan. Kamera : Jean-François Robin. (01.06.2011)