Kráska a zvíře

TV inscenácia, ktorá rozhodne robí dobré meno svojmu štýlu. Podobne, ako rok pred tým HRABĚ DRAKULA. Má to podobné črty, atmosféru a hlavne dobré herecké výkony. Neodpustím mu však akúsi skratkovitosť ( tým nechcem naznačiť, žeby som si želal troj hodinovú verziu ), s ktorej vyplýva určitá dramaturgická pošetilosť. V ten večer ( rozhodne to bolo večer ) roku 1971, museli byť diváci spokojní, ak nie aj nadšení. Ja som tam v ten večer nebol. Škoda. Pre mňa. (30.11.2018)

Moskalykovo zpracování krásné pohádky (v interpretaci Františka Hrubína) mě naprosto zklamalo. Od prvních scén nabitých nekontrolovanou hereckou i režijní hysterií i mdlobou (v nezvyklé mesalianci), nevidomými kamerovými záběry a plochou hudbou, snažících se pospolu ze všech sil navodit atmosféru, jsem minutu od minuty zakoušel stále silnější muka skvělého dramatického textu v breptavých ústech a levých rukou. Do každé scény mně vstupovaly záběry a zněly hlasy ze skvělé Herzovy adaptace. Snad nejhorší na tomto ztvárnění je zdání prostoty, které je však jen ctností z nouze omezených technických možností; těch se naopak snímek snaží využít v míře až neúnosné a vlastní děj neorganicky – a k nestvůrnu – přecpává hluchými a slepými obrazy. Vatou pak Hrubínovy dialogy mokvají jako zbůhdarma prolitá krev. A v neposlední řadě: písňové vstupy ještě zesilují ten falešný lyrismus a udusávají celou tu vyprahlost do bezcestna, zvráceného v závěru v nevěrohodný happyend. (26.08.2017)

Moskalykova televizní adaptace se hravě vyrovná té Herzově filmové. Na prvním místě je třeba vypíchnout hrubínovskou romantiku, kterou zachoval. Dokonce i strohá televizní dekorace nepůsobila tak chudě. Ostatně Zázvorka byl mistr a uměl divy. A vrcholem byla romantická hudba Luboše Fišera, kterému se Hapka bohužel nevyrovnal. Ostatně Fišer po letech vykradl sám sebe a hudbu použil i v cyklu loutkových kraťasů o Krakonošovi. (19.02.2021)

Kráska a zvíře je fenomén. Moskalykovo televizní provedení se může opřít o působivou vizuální i hudební kompozici, díky níž se legendární příběh o lásce a ošklivosti stává nesmrtelným odkazem opravdového filmařského kumštu. Čtyřiadvacetiletá Jana Šulcová nebyla snad nikdy krásnější, než právě tady. Uchvacující, neopakovatelné dílo. (25.03.2017)

Tento film je adaptací stejné Hrubínovy divadelní hry jako Panna a netvor. Odtud plynou dialogy téměř totožné s Herzovou pozdější verzí. Ta je filmovější a divácky vděčnější, nabízí okázalou výpravu, více hororovosti včetně krve a samozřejmě Hapkovu hudbu. Naproti tomu Moskalyk zde při minimální výpravě se sází spíš na tajemno a křehkou intimitu vztahu mezi Krásou a zvířetem. Jestli má tato verze před Herzem nějakou výhodu, je to hlavní dvojice. Šulcová se mi v roli Krásky líbí více než Studénková a i Klem je tak nějak mužnější než Harapes, co si budeme namlouvat (i když Zahajského hlas má hodně do sebe). Poslední dobou mě nějak tyhle staré černobílé pohádky s minimální výpravou, ale kvalitními dialogy a skvělým hlasovým projevem, dost oslovují. (13.04.2013)