Zettai kareši

Četla jsem celou původní mangu, a tak můžu říct, že seriál je podle mě o něco lepší. Jádro příběhu je v manze i seriálu úplně stejné, ale rozdíl je v tom, že seriál je zasazen do dospělejšího světa. V manze jsou Riiko, Sóši i Mika středoškoláci, a Night má jako robot taktéž vzhled středoškoláka. Navíc i Namikiri je v manze zobrazen jako daleko mladší. Jenže z nějakého důvodu mi přišlo, že problematika lidského robota a lásky mezi tímto robotem a člověkem vynikne daleko líp a působí naléhavěji v dospělém světě, kde Riiko, Sóši i Mika jsou pracující lidé. Krom toho celá záležitost s cukrárenstvím a sen Riiko stát se známou cukrářkou, působí v seriálu hezky a příběh obohacuje. O něco podobného je manga taktéž ochuzena. Z těchto důvodů jsem si seriál užila mnohem víc než mangu a ve výsledku si mě získal téměř stejně jako některé jiné japonské seriály. Aibu Saki byla roztomilá, Hayami Mokomichi sice vůbec není můj typ, ale i toho jsem si nakonec oblíbila, a nejvíc mě dostal sympaťák Mizushima Hiro. O to víc je škoda, že když jsem si Mizushimu po tomto seriálu a seriálu Hanazakari no kimitachi he oblíbila a ráda bych s ním i v budoucnu viděla něco nového, tak jsem zjistila, že minulý rok pověsil svou hereckou kariéru na hřebík s tím, že se chce věnovat jen spisovatelství. Velká škoda... ale co se dá dělat. Naštěstí je v Japonsku pořád dost jiných skvělých herců a tak se stále mám na co těšit. Zettai Kareshi se jako pár jiných seriálů zařadilo na přední příčky mého hodnocení. ~(4,5★)~ (18.02.2011)

Riiko (Aibu Saki) je roztomilá. Soushi (Mizushima Hiro) má blbý účes (rozuměj, mně se nelíbil), ale Night (Hayami Mokomichi)! Ten Night... Dokonalý přítel. Ale co to píšu - dokonalý robot, proti tomu by snad nic neměla ani Ripleyová. Hayami ho hrál tak, že jsem vážně chvílemi přemýšlela jestli ten "panák" je na dálkové ovládání nebo ne a že bych ho na splátky taky brala. Seriál samotný je milý, úsměvný, laskavý s dojemným koncem. Milostný trojúhelník je vskutku netradiční, ale o to víc zajímavý, protože oba hlavní hrdinové (tím myslím mužské hlavní hrdiny) se díky svému milovanému objektu od základu změní. Je zábavné sledovat jak se mladý floutek mění v zodpovědného muže a jak se robot stává člověkem. A ještě jedna věc. Až se necháte zlákat ke sledování, tak si připravte nějaké zákusky, protože těmi se to v seriálu jenom hemží a já měla permanentní chuť na něco sladkého. (08.09.2011)

Jeden z prvních asijských seriálů, co jsem viděl a rozhodně sem nešláp vedle, sice to neoplývá nějakým kvalitním scénářem, ale to tenhle seriál vůbec nepotřebuje, jelikož se snaží bez nějakýho většího dramatickýho váhaní jednoduše a nenásilně zabavit a daří se to na výbornou, navíc se drží v určitých přijatelných "crazy" mezích, takže rozhodně nepůsobí nějak ztřeštěně, spíš naopak se místo toho snaží být milej a pohodovej, s čímž mu vydatně pomáhá i skvělý obsazení hlavní dvojice, který je děsně symaptický. (31.10.2009)

Tak jo, přiznám se, že mi ten sekaný robot alá "Miluji Riiko" lezl ze začátku dost na nervy a to i přes svoje tělo, který by mu nejeden mohl závidět. A proto jsem nečekala, že mě tahle milá komedie s dojemným koncem zas tolik dostane. Japonci prostě nikdy nezklamou a navíc když se tam na chvíli objevil i Abe :-)... (14.07.2012)

Příjemný, vtipný a místy až absurdní seriál se sympatickými postavami a obsazením, na jehož existenci jsem úplně zapomněla. I po všech těch letech se mi ale naštěstí při znovu-shlédnutí pořád líbil, a to možná ještě víc než napoprvé, protože jsem mezitím dospěla do věku hlavních hrdinů. Jenom závěrečnému speciálu je potřeba vyhnout se obloukem. (05.09.2018)